Vzestupy a pády podle principála Divadla Na Jezerce.
V posledních letech neustále slyšíme o nutnosti daňové reformy. Bez vyšších příjmů prý nebude na důchody. Důchodová reforma je volebním šlágrem posledních třicet let. Stát musí zvýšit příjmy, slyšíme ze všech stran. Což takhle reforma zbytečných výdajů?
Jan Hrušínský v představení Občan první jakosti. Foto: Divadlo na Jezerce / Martin Šimral
Proč neslyšíme o reformě poskytování dotací? Dotace na toustový chléb, na kulturu, na dopravu a obchod, na průmysl a stavebnictví, myslivost a sport, na Peltu, málem na těžbu kamení v Lánech, na penziony v Osvětimanech, na vlekaře, rybníkáře i stanaře, na otrávení života v Bečvě, na letní muzikály na Kampě, dotace na to či ono. Musí stát vydávat miliardy korun na projekty, které jsou v civilizovaném světě ziskové a soběstačné? Potřebuje dávat každý rok miliardy, respektive stovky milionů korun divadelním příspěvkovým organizacím, které vyrábějí hry typu Slunce, seno, jahody?
Umíte si představit rekonstrukci jednoho městského divadla za téměř tři miliardy korun? Čtete dobře. Tři tisíce milionů korun na opravu jednoho domu na Vinohradech. Já si to také představit neumím, ale přesto je tento bájný rozpočet realitou. Která stavební firma pracuje takhle draze? Metrostavu přece soud účast na veřejných zakázkách zakázal. Kdyby neblaze proslulý expolitik David Rath neseděl ve vězení za předraženou a korupcí provázenou rekonstrukci jednoho zámku, myslel bych si, že rozpočet na opravu Vinohradského divadla sestavoval se svými komplici právě on. I když ani oni rozpočet rekonstrukce buštěhradského zámku do takové výše nedostali. Co spřátelené dodavatelské firmy? Ty se nechtějí přiživit? A co radní a politici? Myslíte, že je možné, aby u přípravy tak neobvyklého rozpočtu figuroval trestně stíhaný radní? Vsadíme se? Tipnul bych si, že město Praha bude brzy potřebovat navýšit i svůj rozpočet.
Nedivím se, že při takovém hospodaření stát uvažuje o zvýšení daní občanům. Někdo to přece zaplatit musí. Nedivím se, že je ve vzduchu úvaha, aby lidé, kteří celý život pracovali, odcházeli do důchodu později. Pochopitelně. Kde má stát brát na důchody, ze kterých by se dalo důstojně žít, když dotuje tisíce zdravých lidí v produktivním věku, kteří čím dál bezostyšněji volají po dotacích?