Jan Hrušínský: Hledání dobrého člověka

Odemykáme dubnové vzestupy a pády principála Divadla Na Jezerce z časopisu Neovlivní.cz.

Nedávno jsme společně s Karlem Schwarzenbergem, Ladislavem Heryánem a dalšími pokřtili knížku Aleny Ježkové Hovory s Pavlem Fischerem. Přečetl jsem ji jedním dechem. Kromě toho, že jsem se dozvěděl plno věcí, které jsem neznal – třeba ze zákulisí Pražského hradu v době prezidenta Václava Havla nebo z Fischerova působení na postu velvyslance ve Francii –, tak mě otázky i odpovědi obou autorů po celou dobu upřímně bavily a zajímaly.

Ježková se Fischera například ptá, jestli může prezident sjednocovat, anebo je to mýtus. Nebudu prozrazovat odpověď, ale po devíti letech současné hradní reality jsem si uvědomil, jak zoufale nízko jsou nastaveny naše požadavky na kvalitu. Na poctivost, pravdu nebo morálku. Byl by obrovský pokrok, kdyby se příští prezident choval normálně, ale ani s tím bychom se asi neměli spokojit.

Tím normálně myslím, že prezident nebude na každém kroku porušovat Ústavu a svůj prezidentský slib, nebude společnost úmyslně rozdělovat, nebude lhát, chovat se jako nevychovaný člověk, nebude kolaborovat se státy, které Českou republiku označují za nepřítele, nebude zneužívat prezidentské milosti ke krytí usvědčených a právem odsouzených zlodějů, nebude se obklopovat neschopnými nebo všehoschopnými lidmi zcela nezpůsobilými vykonávat svěřené funkce… A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Zkrátka a dobře, skutečnost, že by se prezident měl chovat normálně, je jen základním předpokladem.

Proto je možná nejvyšší čas, abychom začali být náročnější. Abychom před volbou příštího prezidenta nehledali jen dobrého politika, ale pokusili se mezi dobrými politiky najít dobrého člověka.

Chytré odpovědi Pavla Fischera na chytré otázky Aleny Ježkové je radost číst. Je radost vidět v české politice člověka, jehož slova nejsou v rozporu s jeho činy. Člověka, který slušným způsobem otevřeně říká, co si myslí, a vlastně tak vrací slovům jejich původní význam. Je radost sledovat politika, který přes všechny svoje klady a zápory zůstal po celý život normálním a slušným člověkem. Profesionála, který politiku a diplomacii vystudoval na École nationale d’administration ve Francii i na Karlově univerzitě. Člověka, který prožil osobní bolesti a ztráty, se kterými se musel v životě vyrovnat.

Pro někoho může být záporem fakt, že Pavel Fischer nebyl nikdy, na rozdíl od většiny našich prezidentů, členem KSČ, agentem KGB nebo StB, nestudoval v Moskvě, a dokonce své vzdělání neopírá ani o žádnou plagiátorskou aféru či skandál se získáním akademického titulu na kdysi proslulé Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Nepůsobil dokonce nikdy ani v Prognostickém ústavu. Bohužel dnes je českou realitou, že záporem může být pro mnoho našich spoluobčanů skutečné vzdělání nebo prozápadní demokratická orientace. Skutečnost, že Fischer byl oceněn monackým Řádem svatého Karla a francouzským Řádem rytíře čestné legie, může být u nás pro miliony lidí spíše přitěžující okolností. Nevíte někdo proč?

Nevím, jak vy, ale já bych chtěl prezidenta, který nikdy nebyl členem zločinné komunistické strany, ani si nezadal s žádnou jinou stranou grázlů a prospěchářů, kteří pro peníze a chorobnou touhu po moci zrazují svou vlast a obelhávají i svoje vlastní voliče. V jaké šílenství se nenasytná touha po moci může proměnit, sledujeme nyní v Rusku. Agresivní psychopat vyhrožující celému světu jadernými bombami, vražděním a znásilňováním žen i dětí na Ukrajině, kterou se bůhví proč rozhodl srovnat se zemí, vyvraždit Ukrajince a zbořit domovy milionům nevinných civilistů. Lidé, nevíte někdo proč? Proč vlastně?

Pro mě jsou Hovory s Pavlem Fischerem skvělou knížkou, ke které se budu často a rád vracet. Ze srdce bych jí přál, aby byla čtena. Ze srdce bych si přál, aby Česká republika i po volbě příštího prezidenta patřila mezi civilizované země.

Pro Neovlivní.cz principál Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský, 1. května 2022

Zdroj náhledové foto: Divadlo Na Jezerce