Odemykáme dubnové vzestupy a pády principála Divadla Na Jezerce z časopisu Neovlivní.cz.
Nedávno jsme společně s Karlem Schwarzenbergem, Ladislavem Heryánem a dalšími pokřtili knížku Aleny Ježkové Hovory s Pavlem Fischerem. Přečetl jsem ji jedním dechem. Kromě toho, že jsem se dozvěděl plno věcí, které jsem neznal – třeba ze zákulisí Pražského hradu v době prezidenta Václava Havla nebo z Fischerova působení na postu velvyslance ve Francii –, tak mě otázky i odpovědi obou autorů po celou dobu upřímně bavily a zajímaly.
Foto: Divadlo Na Jezerce
Ježková se Fischera například ptá, jestli může prezident sjednocovat, anebo je to mýtus. Nebudu prozrazovat odpověď, ale po devíti letech současné hradní reality jsem si uvědomil, jak zoufale nízko jsou nastaveny naše požadavky na kvalitu. Na poctivost, pravdu nebo morálku. Byl by obrovský pokrok, kdyby se příští prezident choval normálně, ale ani s tím bychom se asi neměli spokojit.
Tím normálně myslím, že prezident nebude na každém kroku porušovat Ústavu a svůj prezidentský slib, nebude společnost úmyslně rozdělovat, nebude lhát, chovat se jako nevychovaný člověk, nebude kolaborovat se státy, které Českou republiku označují za nepřítele, nebude zneužívat prezidentské milosti ke krytí usvědčených a právem odsouzených zlodějů, nebude se obklopovat neschopnými nebo všehoschopnými lidmi zcela nezpůsobilými vykonávat svěřené funkce… A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Zkrátka a dobře, skutečnost, že by se prezident měl chovat normálně, je jen základním předpokladem.
Proto je možná nejvyšší čas, abychom začali být náročnější. Abychom před volbou příštího prezidenta nehledali jen dobrého politika, ale pokusili se mezi dobrými politiky najít dobrého člověka.