Zářijové vzestupy a pády principála Divadla Na Jezerce
Náš malý Vojtík si vylomil zub. První mléčný zub v životě je venku. Přál bych vám vidět to štěstí a rozzářené oči pětiletého kluka, když ukazoval babičce díru mezi zuby a radostně oznamoval, že teď už mu naroste první dospělý zub. Hořely mu uši vzrušením nad příchodem čehosi velikého, nad zlomem v jeho dosavadním životě. Je odzbrojující, jak jsou děti v tomhle věku čisté a nevinné. Kéž by nám ta čistota a nevinná dětská radost v očích vydržely alespoň o trochu déle. Když si začneme později lámat zuby nad věcmi, na které nestačíme, když si bereme větší sousta, než jsme schopni sníst, a vylámeme si na nich zuby, byť jen obrazně, radost a nevinnost jsou dávno pryč.
I když radost můžeme mít i z toho, jak si láme zuby někdo jiný. Zvlášť když je to svalnatý mačo, co se rád předvádí jízdou na medvědu. Borec s chorobným mozkem Goliáše, který udržoval svět v respektu před neporazitelnou armádou s nejničivějšími zbraněmi na světě. Zbraněmi, jaké svět neviděl. Rusové šíleli nadšením, když jimi rok co rok chřestil na Rudém náměstí, aby svět viděl. A pak se borec rozhodl přepadnout dalšího slabšího souseda. A že jich už bylo! Svět zase nejdřív oněměl, ale vzápětí se ukázalo, že malý soused se jmenuje David – a dál už ten příběh s Goliášem znáte.
Hned druhý den invaze došla borcově neporazitelné armádě nafta do starých tanků a rezavých vehiklů, co se před nimi nedávno svět třásl hrůzou. Za cenu smrti 65 tisíců ruských vojáků dosáhl borec několika vítězství v obytných čtvrtích a na sídlištích ukrajinských měst a vesnic, které srovnal se zemí a v nichž pobil starce, ženy a děti. To už se mu ale začaly vylamovat zuby jeden za druhým. Jenže mu to nestačí, chce si je za každou cenu vylámat úplně všechny.
Teď jsem četl, jak jiný borec, europoslanec Jan Zahradil, nadšeně popisuje na Facebooku svoji radost nad vítězstvím fašisticky smýšlející paní Meloniové v Itálii. „Tohle je velké, tohle je historické,” píše s hořícíma ušima Zahradil a spolu s ním v europarlamentu řičí štěstím generál Blaško a za SPD Ivan David. Víte, když pětiletý kluk s hořícíma ušima mluví o štěstí a velkém zlomu v životě, že mu vypadl první zub, je to rozkošné. Ale když tihle dospělí lidé mluví o štěstí a velkém zlomu v EU, protože se na chvíli dostala k moci fašistka, bojím se, že nelámou zuby jen sami sobě, ale že by nám je časem mohli chtít vylámat všem. Vážně bych ODS upřímně přál, aby měla ve volbách 30 %. Jenže dokud za ni budou mluvit tihle Zahradilové, musíme se všichni spokojit s 16 %. Obávám se, že Babišům a Okamurům jejich voliči odpustí všechno. Obžaloby, soudy, lži a zlodějiny, estébáctví, kolaborantství, extremismus i pitomost všeho druhu jim nevadí. Zatímco demokraticky smýšlející lidé neodpustí politikům skoro nic. Každý přešlap jim u voleb spočítají.