Vzestupy a pády podle principála Divadla Na Jezerce Jana Hrušínského.
Byla srpnová neděle roku 2025. Naši mladí se po snídani rozhodli, že si s dětmi zajedou na výlet do Prátru. K obědu naplánovali vídeňský řízek s lehkým bramborovým salátem, Wiener Melange neboli druh vídeňské kávy s nadýchanou mléčnou pěnou navrchu a jablečný závin s vanilkovou omáčkou. Vyprávěl jsem vnoučatům o tom, jak jsme s jejich babičkou také kdysi toužili jezdit s dětmi (jejich rodiči) do Vídně, ale nemohli jsme, protože by nás pravděpodobně na hranicích komunisti zastřelili. Děti kroutily hlavou, nemohly to pochopit a desetiletý Viktor (z Austrálie) se zeptal: „Byli tak blbí, dědo?“ „Byli, kamaráde. Nejblbější lidi, jaké jsem v životě poznal,“ odpověděl jsem mu. „Bránili všem ostatním, aby si žili dobře a svobodně.“ Když jsme potom odjíždějícím dětem mávali na cestu, podívali jsme se s manželkou na sebe s vědomím, že naše generace si v jejich věku mohla o výletě do Vídně nechat jen zdát.
Proč vám to tady povídám, jako když to kachnám hází, jak říkával můj dědeček na jevišti Osvobozeného divadla, když hrál s V&W v Těžké Barboře? Říkám to proto, že mám obavu. Obavu, aby nás po volbách zase nějaký zlý a zamindrákovaný blbec nechtěl zastřelit jen proto, že budeme chtít jet s dětmi na výlet. Obávám se, že současní volební kandidáti chtiví moci, jako jsou Okamura, Majerová a Rajchl, Babiš a prospěcháři z jeho hnutí, Konečná s komunisty nebo Klaus a jeho Motoristé, že tihle všichni by neváhali ani vteřinu, kdyby měli volit mezi svým osobním prospěchem s pochvalou z Moskvy a střelbou do českých občanů na hranicích, které by znovu pro obyčejné lidi neprodyšně uzavřeli.
Nechápu, jak Slovák obžalovaný z dotačních podvodů a stíhaný za praní špinavých peněz, Japonec obžalovaný z podněcování k rasové nenávisti a nevychovaná komunistická milionářka mohli vzbudit u většiny lidí v České republice důvěru a naději. Nedává to smysl, protože cca 70 % českých občanů považuje naše setrvání v EU za prospěšné, zatímco japonský rasista či komunistická blondýna nás už v EU nechtějí. Ty počty nejdou dohromady.
Slyšel jsem nedávno hezkou úvahu o naší nespokojenosti v situacích, kdy se nám dobře daří, a jak se naše území přitom zmenšuje. Tak např. v dobách Rakousko-Uherska jsme byli součástí velké říše, měli jsme moře, české firmy prosperovaly, architektura, věda i průmysl byly na vysoké úrovni. Přesto jsme se bouřili, byli nespokojeni a s nadšením jsme Rakousko-Uhersko zbourali. Po vzniku demokratického Československa a dvaceti letech prosperující I. republiky se brzy přihlásila ke slovu KSČ a čeští náckové. Hitler spolu se Stalinem v roce 1939 rozpoutali přepadením Polska II. světovou válku. Slovensko se přidalo k nacistům a nám zbyl protektorát Čechy a Morava a oči pro pláč. Po válce se s pomocí komunistů Československa na 41 let zmocnila Moskva a nám zase zbyly jen oči pro pláč.
Když jsme se v listopadu 1989 Rusů i KSČ zbavili, následovala doba rozkvětu a prosperity, jakou jsme nikdy předtím nezažili, ale hned jsme začali být nespokojení. Klaus a Mečiar rozdělili Československo na dva státy a zase jsme byli menší. Přesto se Čechům dařilo výborně a daří se nám tak dodnes. Máme se nejlíp, jak jsme se kdy v historii měli! A to nestrpí čeští komunisté a náckové. Naše nespokojenost nás zase žene do náručí Moskvy. To znamená konec svobody a prosperity, konec výletů do Prátru a skutečný důvod k nespokojenosti.
Viníkem v takovém případě bude každý český občan, který kvůli sebezničující naštvanosti na Fialu nepůjde volit. Nechceme-li ve vládě komunisty, nácky a estébáky, musíme jít k volbám všichni. Všichni! Jinak nám zase zbydou jen oči pro pláč.
Pro Neovlivní.cz Jan Hrušínský,
principál Divadla Na Jezerce, 18. srpna 2025