Vzestupy a pády podle principála Divadla Na Jezerce.
Začíná třicátý šestý rok od listopadové revoluce z roku 1989. Zřejmě jedné z nejslušnějších a nejcudnějších revolucí v dějinách lidstva. Proto se jí říká sametová. Díky této revoluci máme svobodu, máme demokracii. Nejsme jako oni, říkalo se. Však víte. Prokázali jsme k poraženým dobrou vůli. Všechny komunistické zločiny, justiční vraždy, věznění a mučení nevinných lidí, krádeže majetku, cenzura, pronásledování a zákazy všeho druhu, vyhnání statisíců lidí do emigrace, všechny ty hrůzy spáchané komunisty byly odhaleny a zdokumentovány, jsou známy a nikdo dnes nemůže říct, že by o nich nevěděl.
Ani soudružka Konečná.
Přesto vždycky tolik vytáček a váhání, námitek a zpochybňování, tolik verzí, jak to vlastně všechno bylo, tolik důvodů, proč to nejde, když někdo přijde s návrhem zakázat komunisty tak, jako byli po druhé světové válce zakázaní nacisté. Nepřipustit, aby se zločinná ideologie ukrývaná pod nejrůznějšími názvy typu Stačilo!, PRO, ANO, SPD, Přísaha, Motoristé, SocDem, ČSSD dostala znovu k moci. Aby estébáci a komunisté mohli lhaním a zastrašováním nerušeně usilovat o destrukci svobody a demokracie.