Jan Hrušínský: Kdy slušnosti dojde trpělivost s neslušností?

Zářijové vzestupy a pády

Viděl jsem koncem září pozoruhodný český film Teroristka režiséra Radka Bajgara. Film je úctyhodný už svým žánrem, který se vymyká všem zavedeným stereotypům. Filmová komedie na vážné téma! Jde o situaci, kdy celoživotně slušnému člověku, v tomto případě paní učitelce (vynikající Iva Janžurová), dojde trpělivost s neslušností. S gangsterstvím a neskrývanou nepoctivostí při správě věcí veřejných. Jde dílem o lidi, jimž byla demokraticky na jedno volební období svěřena moc, kterou hanebným způsobem zneužívají. A také o jednoho mafiána, který si oligarchickým způsobem obec i místní politiky koupí a přivlastní. Občany, kteří s ním nesouhlasí, začne terorizovat. Svým brutálním chováním působí jako negativní příklad na místní obyvatele a zanedlouho všechny občany, žijící dosud v klidu a míru, rozdělí a znesváří.

Říkal jsem si, sakra, copak mi to připomíná? Oligarcha vytvoří v obci vlastní „domobranu” – vyzbrojte myslivce! –, motorkáře vybavené loveckými puškami, kteří na jeho pokyn slušnější část obyvatel ohrožují. Tu otráví vodu ve studni, tu zastřelí milovaného pejska, tu jezdí na řvoucích motorkách přes nahozené rybářské pruty. Když s pomocí starostky a těchto motorizovaných grázlů – jakýchsi vlků s puškami přes rameno – začne oligarcha vyhánět majitele chat na břehu řeky, aby získal jejich pozemky, pohár trpělivosti přeteče a paní učitelka se rozhodne gangstera odstranit. Není žádná jiná rozumná možnost. Slušná diskuse, kterou učitelka celý život prosazuje, neexistuje. Jedinou možností, jak obyvatele městečka zachránit, je bohužel zbraň.

Zoufalé, že? Jasně, vzpomenete si na hrdinství parašutistů, kteří odstranili kata českého národa Reinharda Heydricha. Jenže tady jde o komedii! Vše se navíc odehrává v demokratickém státě.

Jde o výtečnou komedii. Kino se co chvíli otřásalo výbuchy smíchu. Jenom ten paradox, kdy extrémně slušná starší paní, která by v životě nezabila ani kapra k vánoční večeři, jde ze zoufalství nad nespravedlnostmi žádat svého někdejšího nejhoršího žáka (výborný Pavel Liška), aby jí opatřil zbraň, se kterou potom není schopna se do ničeho trefit ani zblízka. To se nakonec jakž takž naučí a začne nejzajímavější, téměř tarantinovská část filmu. Jde rozechvělá s rozloženou brokovnicí nacpanou v pojízdné nákupní tašce navštívit bohatého oligarchu, kterého stejně výtečně hraje Martin Hofmann. Pointa vás potěší, stejně jako potěšila mě. Nebudu prozrazovat. Ale spravedlnost, vlastně svým způsobem pravda a láska, nakonec geniálním způsobem zvítězí. I ty nejzávažnější části filmu jsou servírovány s lehkostí a humorem. A se vší vážností.

Téma je nejen české, ale bohužel nadnárodní a příběh by se mohl odehrávat v mnoha zemích na celém světě. Všem čtenářům Neovlivní.cz doporučuji k zhlédnutí, třeba na DVD, protože ten pocit, kdy pravda a láska zvítězí nad nepoctivostí, hamižností a lží a nenávistí, je prostě k nezaplacení. Potěšte se. Budete to potřebovat.

Možná bych se měl ještě zmínit o pikantním srocení několika nácků a komoušů u sochy sovětského komunisty Koněva. K náckům a komoušům plamenně pohovořil mluvčí té obskurní party, totiž mluvčí českého prezidenta Miloše, s jehož souhlasem tam žvanil. Byl tam ještě rudý vlk Foldyna, stalinista Skála, harcovnice Wolfová a pár dalších zoufalců. Vybírali do kasičky – bůhví na co. Asi na buřty s cibulí. Koněv z náměstí, kam přitáhl s velikou přesilou v roce 1980 v době sovětské okupace Československa, snad zase odtáhne. Doufejme, že na věčné časy.

Ještě by se slušelo pohovořit o abolici, kterou prezident Miloš pohrozil nejvyššímu státnímu zástupci, pokud by chtěl vyšetřit u soudu, jak to bylo s podvody na tzv. Dotačním hnízdě. V takovém případě prý Miloš zjištění pravdy zabrání použitím zmíněné abolice pro kumpána, kterého si drží v premiérském křesle. Nejpůvabnější na celé věci je fakt, že tenhle Miloš, když se toužil prodrat na Hrad, nasliboval voličům, že s takovou abolicí nikdy nepřijde. Nikdy! Prý by se zesměšnil.

Mně to směšné nepřipadá. Mně to připadá k pláči. Vždyť ten chlap se díky podobným slibům opravdu na Hrad prolhal, když s odřenýma ušima zvítězil asi o jedno procento nad demokratickým kandidátem. Ale řeknu vám, už aby zas odtáhl na Vysočinu a přestal s těmi svými kravinami obtěžovat. Slyšeli jste ho v těch Varech? Prý naše budoucnost je v uhlí! Taky co čekat od komouše. Mějte se hezky.

 

Pro Neovlivní.cz Jan Hrušínský, principál Divadla Na Jezerce, 23. září 2019

Jan Hrušínský publikuje pravidelně v tištěném časopise Neovlivní.cz. Předplatit si jej můžete tady: