Jan Hrušínský: Kouzlo nechtěného

Principál Divadla Na Jezerce píše pro časopis Neovlivní.cz v rubrice vzestupy a pády

Ruský prezident Vladimir Putin důrazně varoval Českou republiku a Západ před provokacemi. Přirovnal přitom Rusko k obávanému tygru Šer Chánovi. Kdo nás bude provokovat, bude litovat, upřesnil Putin. Ruský prezident svoji zemi vědomě přirovnal k nejzákeřnější postavě Kiplingovy Knihy džunglí, v níž malý Mauglí nakonec nad zlým tygrem zvítězí. Nad Šer Chánem zvítězilo dobro. Lidský rozum, srdce a odvaha dokázaly temnou sílu porazit. Putinovi se povedlo kouzlo nechtěného. Kdo by takovou dávku upřímnosti z Ruska čekal!

O podobné kouzlo nechtěného se postarali i tři čelní představitelé České republiky. Andrej Babiš a Jan Hamáček – v součinnosti s prezidentem Milošem Zemanem – vyhlásili v sobotu 17. dubna diplomatickou válku Rusku! Za Zemanova mlčení Babiš s Hamáčkem vyhostili z ČR 18 špionů z ruské ambasády v Praze, vyřadili ruský Rosatom z jaderného tendru na dostavbu Dukovan a ze dne na den přestali veřejně blouznit o neschválené ruské vakcíně Sputnik. Následovala silácká reakce ruského tygra Šer Chána, po které našim představitelům nezbylo než vyhostit další desítky Rusů z přebujelé bubenečské ambasády a konečně tak srovnat jejich počet na obvyklou míru. Jak symbolické završení celoživotního úsilí tří politiků – milovníků Ruska, kterým by nevadil ani návrat Česka na ruskou linii ležící od roku 1945 údajně na Labi. Výsledky druhé světové války si nikdy nedáme vzít, řekl Brežněv v srpnu 1968. Podobně smýšlí i tygr Putin. Kdyby kauza Vrbětice nebyla tragédií, při níž byli s vysokou pravděpodobností ruskými teroristy na území ČR zavražděni dva čeští občané a škoda přesáhla miliardu korun, vnímal bych vyústění dějinného paradoxu jako zadostiučinění, jaké zažijete jednou za třicet let.

Ještě pár vteřin před zveřejněním kauzy byste v Čechách nenašli proruštější politiky než Zemana a jeho okolí, Hamáčka a slovenského agenta Babiše. V celé Evropě byste těžko hledali oddanější rezidenturu Ruska než Pražský hrad. Zeman se týden skrýval v zákoutích Masarykova zámku a mlčel. Tak trapné ticho jsme dlouho neslyšeli. Promluvil po týdnu – a ukázal světu, že mlčeti zlato.

Ruská ambasáda v Praze je od února 1948 synonymem sovětské agrese, od srpna 1968 normalizační beznaděje a československého kolaborantství (v této vile se snažili Biľak, Indra, Kolder a další nastolit tzv. dělnicko-rolnickou vládu) nebo po listopadu 1989 ruské touhy po znovunabytí moci impéria.

Rozpaky budí každoroční květnové oslavy, při kterých Zeman s Klausem a dalšími Čechy se svatojiřskými stužkami na klopách demonstrují vděčnost za čtyřicet let totality. Jde o místo, ze kterého Zeman pravidelně odjíždí nakažen virózou z vodky a kde čeští kolaboranti už desítky let předvádějí loajalitu k okupační mocnosti. Zajišťují si tím ušmudlaný pocit domnělé nadřazenosti.

Nešťastná historie vily židovského bankéře Poppera v Bubenči je zajímavější než její současnost – včetně nespravedlivých Benešových dekretů. Den po nacistické okupaci Československa 16. března 1939 zabavilo vilu gestapo a zřídilo zde své pražské sídlo. Rodina Popperů se po válce marně pokoušela získat svůj domov zpět, ale protože se už tenkrát právo a morálka z Československa vytratily (možná by bylo na čase se po nich poohlédnout), dům byl v roce 1945 znárodněn a gestapo vystřídal Sovětský svaz. Ten se ostatně cítil vlastníkem celého dobytého území a také jím de facto od května 1945 až do listopadu 1989 byl. Odtud Putinova víra, že ruská červená linie leží na Labi. Vždyť víte, výsledky druhé světové války si nikdy nedáme vzít… a podobně.

Ani po třiceti dvou letech od listopadu 1989 mnozí Češi včetně současného prezidenta nevědí, že naše země nepatří k Rusku, a někteří jedinci by dokonce v Popperových nebo Petschkových vilách rádi viděli alternativu pro gestapo.  

Nebojme se jich a neustupujme už nikdy tygrům Šer Chánům.

Pro Neovlivní.cz Jan Hrušínský, principál Divadla Na Jezerce, 25. dubna 2021

Foto: Divadlo na Jezerce