Listopadové vzestupy a pády principála Divadla Na Jezerce
Třicet tři let po listopadu 1989 se demokraté na sociálních sítích, doma i v hospodách hádají kvůli kandidatuře Petra Pavla, který má dva měsíce před prezidentskou volbou největší šance na vítězství.
Jan Hrušínský v představení Občan první jakosti.
Foto: Divadlo na Jezerce / Martin Šimral
Připomíná mi to přímou volbu v roce 2013. Tehdy byl ve stejném období v průzkumech s více než 30 % jasným favoritem bývalý premiér Jan Fischer. Zeman měl kolem 6 % a nikdo ho nebral vážně. Měl za sebou několik neúspěšných pokusů Zemanovců, tehdejší SPO, o návrat do politiky. My, čeští demokraté, jak už je zřejmě naším zvykem, jsme se zatím mezi sebou začali hádat, zda je nás Jan Fischer hoden, protože byl před listopadem nějaký čas v KSČ. Proti skutečně nebezpečnému Zemanovi a jeho členství v KSČ přitom neprotestoval nikdo, všichni se vrhli na favorita Fischera.
Náhle byl z nejoblíbenějšího českého expremiéra rudý milicionář, kdosi oblepil republiku billboardy, na kterých byl Fischer vyobrazen v milicionářské uniformě, přestože s lidovými milicemi neměl nikdy nic společného. Jeho nedávní obdivovatelé mu přisoudili přezdívku želé a vysmívali se mu všude, kde mohli. Ti, co se s ním snažili v době, kdy byl premiérem, kamarádit, rychle zmizeli. Významný člen Fischerova volebního štábu (později se ukázalo, že pracoval de facto pro Zemana a dostal pak na Hradě trafiku) prosadil, aby Fischer během Vánoc 2012 kampaň přibrzdil a nechal lidi vydechnout, zatímco Zeman oblepil celou republiku billboardy a plakáty placenými bůhví kým a pomalu, ale jistě začal Fischera zadupávat do země. Ve druhém kole lhal v televizních debatách, jako když tiskne, den před rozhodující volbou, kdy už se nesmí inzerovat, vyšel v nejčtenějším bulváru celostránkový inzerát proti Karlu Schwarzenbergovi – od A do Z vylhaný – a cesta na Hrad byla volná.