Jan Hrušínský: Poučili jsme se?

Srpnové vzestupy a pády tak, jak je viděl principál Divadla Na Jezerce.

Protože píši tento text 21. srpna, nemohu nevzpomenout na události před 56 lety. Bylo mi třináct let a byli jsme s rodiči na prázdninách v Plané nad Lužnicí. Ve vzduchu byla naděje na normální život, jaký jsme znali jen z filmů nebo z vyprávění šťastlivců, kteří se dostali na Západ.

Když Rusáci přistávali 20. srpna 1968 večer v Ruzyni, v Plané jsme ještě nic netušili. S partou stejně starých kluků jsme seděli u ohně a vedli třináctileté řeči o politice, o Americe, o holkách, předháněli se, kdo řekne lepší filmovou hlášku, super večer. V půl jedenácté jsem byl doma a šlo se spát.

Asi kolem páté hodiny ranní nám dřevěná chata duněla jako při zemětřesení. Probudilo mě to, rodiče poslouchali tranzistor, kde vysílali sci-fi o brutálním přepadení země, a maminka plakala. Běželi jsme s tátou k silnici, po které se valily tanky s ozbrojenými Rusáky. Nevěřili jsme svým očím. Ve vzduchu smrděla nafta a propocené mundúry mongoloidních okupantů, na které táta v rachotu tanků křičel „Pačemu vy zděs?“ a nikdo mu neodpovídal.

Přes časnou ranní hodinu byla silnice lemovaná nešťastnými a rozzlobenými lidmi, kteří ruským okupantům hrozili zaťatými pěstmi jako v roce 1939 nacistům. Dvě nejstrašnější ideologie dvacátého století. Nacismus a komunismus. Zápasíme s nimi dodnes a komunistka Konečná se veřejně ptá, jestli je svině? Bože, to je otázka…

Kolaboranti a vlastizrádci z roku 1968 příjezdem ruských tanků zvedli hlavy. Stejně jako ti dnešní, kteří by opět chtěli svobodě zatnout tipec a stát se vazaly Ruské federace, která se tupou agresivitou na Ukrajině snaží před světem zakrýt svou nemohoucnost.

Je srpen 2024 a Putinova speciální operace, která měla v únoru 2022 po třech dnech skončit hladkým obsazením Ukrajiny, trvá dodnes. Model Československo 1968! Jenže Putin nepočítal s nevídaným hrdinstvím Ukrajinců. S hrdinstvím, jaké jsme v Evropě naposledy viděli u Britů v bitvě o Anglii. Z Putinovy třídenní operace se stala přes 900 dnů trvající nesmyslná válka se statisíci zavražděných vojáků i civilistů, rozpoutaná kvůli paranoidní představě, že Rusko je světová velmoc s neporazitelnou armádou. Místo toho už dva a půl roku sledujeme Putinovy zločiny proti lidskosti, srovnávání měst se zemí, únosy ukrajinských dětí a zběsilé posílání na smrt dalších stovek tisíců Rusů do přepadené země.

Jenže – najednou se začíná válčit i na ruském území, které chabě brání nevycvičení ruští mladíčci, ne nepodobní dětem z Hitlerjugend bránícím stejně nesmyslně v roce 1945 trosky Hitlerovy třetí říše.

Poučili jsme se? Nevím. Česká republika v EU stále trvá na právu veta. I pro Putinova Orbána a Fica. Nemáme jako jedni z posledních v EU euro, přestože ho všechny vládní strany slibovaly. Nemáme účinný lustrační zákon. Ne proto, aby perzekvoval udavače, ale aby slušné lidi před komunistickými udavači chránil. Neomezili jsme dezinformační weby. Pochybný ruský majetek v ČR zůstává stále v ruských rukou. Ani po tolika letech nemá česká justice jasno v kauze Čapí hnízdo. Všude vidíme koalice vládních demokratických stran s Babišovým ANO. S bohatcem Burešem! S estébákem, který nedávno před očima celého světa odhodil masku prozápadního byznysmena a ukázal v europarlamentu svou pravou tvář Putinova poskoka. Celý svět to viděl, jen Babišovi voliči se zrovna nedívali?

Nevím, jestli jsme se poučili. Z ČT odešel Jakub Železný, Marek Wollner, končí 168 hodin Nory Fridrichové, odchod zvažuje Václav Moravec. V Radě ČT zůstávají dezinformátoři dosazení Babišem, Okamurou a Zemanem při jejich pokusech o ovládnutí ČT. Vládní většina mlčí. Když uvážíme, kolikrát na pranýři hanby v Reportérech ČT či 168 hodin stál třeba poslanec na věčné časy Marek Benda, pochopíme, že nezávislé zpravodajství to u nás nemá lehké. Poučili jsme se? Co myslíte?

Pro Neovlivní.cz Jan Hrušínský,
principál Divadla Na Jezerce, 21. srpna 2024

Zdroj náhledové foto: Divadlo Na Jezerce