Jan Hrušínský: Říkal jsem babí léto. Ne Babišovo!

Zářijové vzestupy a pády

V září by se mělo psát o září, a ne o tom, co absurdního zase provedli čeští politici. Měsíc, kdy zraje réva a příjemně teplý podzim začíná hrát všemi barvami. Kolem spadaných jablek to bzučí jak v úlu, ptáci nám na rozloučenou zpívají ty nejhezčí písničky, vzduchem poletuje listí a všude je cítit babí léto. Zdá se, že život je krásný. Ne, to se nám nezdá. Je krásný. Je nádherný! Jenomže…

Říkal jsem babí léto. Ne Babišovo. Nebo už ten chlap koupil i tohle? Co to tady bylo v září za maškarádu s těmi nešťastnými dětmi? Taková zbytečná a nedůstojná kauza. Česká republika nezvládne přijmout padesát osiřelých dětí? Dětí, které přežily válku a mohly u nás začít nový život? Znáte tu úžasnou písničku Johna Lennona – Imagine? Tak si to představte. Narodíte se v nějakém městě, vyrůstáte v něm, když se náhle jeden mizerný chlap rozhodne, že bude neomezeně vládnout na věčné časy, jak už to mizerní chlapi mají ve zvyku. Aby toho dosáhl, začne na vaše nepoddajné město házet bomby. Rozboří vám dům, potom celou ulici, čtvrť a za pár měsíců srovná vaše město se zemí. A jde na další město. Pozve si kamarády, aby na vás vyzkoušeli nové super zbraně, a aby ukázal, jaký je pašák, do vzduchu občas pustí jedovatý plyn či jinou zakázanou bojovou chemickou látku. Když máte při vší té hrůze štěstí a podaří se vám z té milé země uprchnout, máte naději, že váš život bude pokračovat. Přišli jste sice o rodiče, o příbuzné i o všechno, co jste měli, ale jedno je jasné, chcete žít. Setkáte se přitom s obchodníky s lidským neštěstím, s ekonomickými i politickými šmejdy všeho druhu, až se dostanete do uprchlického tábora, kde jsou tisíce lidí ve stejné situaci, jakou prožíváte vy. Podmínky k životu tristní.

Ale vraťme se do naší bezpečné, kulturní a bohaté země. Je krásné září, začíná babí léto a vzduchem poletuje listí, co hraje všemi barvami. Vláda dostane banální žádost o poskytnutí pomoci padesáti nešťastným dětem, kterým tak svitne naděje na nový život. A tady by příběh mohl slušně a lidsky důstojně skončit. Jenomže…

Dětem si stoupne do cesty nejbohatší člověk v zemi a za potlesku prezidenta republiky naším jménem houkne na celý svět: Sám mám málo! Táhněte, odkud jste přišli. Pak vám tam nějak pomůžeme… Nejvyšší představitel církve sklopí oči a řekne: Nebudu se k tomu vyjadřovat, děti moje. Ale bojuji pro vás s divadlem, kde je hanoben Ježíš.

Podzimní barvy hořce zhnědly, hřejivé babí léto je pryč a máme tady nevlídnou a chladnou plískanici.

P.S. Sloupek píši těsně před prvním kolem voleb. Takže třeba…

Na shledanou za měsíc.

Jan Hrušínský pro Neovlivní.cz / 3. října 2018

Autor je principálem Divadla Na Jezerce

Jan Hrušínský má svůj pravidelný sloupek v tištěném magazínu Neovlivní.cz.
Pokud předplatné magazínu nemáte, cesta k němu vede tudy: