Jan Hrušínský: To není země, to je zahrádka!

Červnové vzestupy a pády

Pravil doktor Skružný ve filmu Vesničko má středisková svému psovi Karlu von Bahnhof. „Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle – to tě dojme! Jen se na to podívej! Vidíš to?! A jestli máš srdce, tak to musíš cítit. To není země, to je zahrádka! Jdi s tou chemií do hajzlu!“ dodal doktor s pohledem na žluté práškovací letadlo ze Slovenska. „Já pamatuji, že touhle dobou se vždycky ve vsi objevil dráteník ze Slovenska. A dneska, panečku – Štefan!“ „Štefan!“ vydechli chlapi na poli s radostným dojetím.

Pamatujete? Dneska už se na vsi neobjevuje ve žlutém letadélku Slovák Štefan, ale Andrej. Není ve žlutém Káněti, ale v černé limuzíně. Pluje českou krajinou a kupuje všechno, co mu padne do oka. Pole, pozemky, firmy i lidi. Práškuje chemií tu naši zahrádku víc než kdysi Štefan. Žluté už není jen letadlo, žlutá je celá země. Od východu k západu, od severu k jihu. Dobrou zprávou je, že v Česku stále ještě nejsou žlutí lidé. Stejně jako je tu modrá obloha s bílými beránky a hejny ptáků, co k nám rok co rok přilétají z teplých krajů. Čápi například. Staví tu svá hnízda s počestným úmyslem přivést na svět své potomky, v létě je naučit létat a vychovat z nich platné a prospěšné členy čapí společnosti. Budou lovit myši, krtky, všelijaký obtížný hmyz, žáby i žížaly. Navíc, jak známo, čáp lidem nosí děti. Přesto je druhem ohroženým a je mu třeba lidské ochrany. Tu a tam tedy se stavbou čapích hnízd lidé pomáhají. I Andrej pomohl. Postavil největší čapí hnízdo na celém světě. Vyvedl do něj své mladé, přepsal ho na ně i na svou starou, ale jen na oko, aby se neřeklo. A my teď všichni s napětím čekáme, kdy odletí do teplákových krajů, abychom ho už nikdy nespatřili. Ne čápa, toho Andreje. Však jsme si ho už užili dost. Máme ho přečteného od A do Zet. A jako Andrej už se nenosí.

Teď přichází do módy Zet. Zet – jako Zuzana. A nikoli čápová, ale Čaputová. Kéž by taková naděje chtěla přiletět i k nám! Slyšel jsem inaugurační řeč téhle prezidentky Čaputové. Balzám na duši. Lázně. „Potřebujeme překonat propasti, které jsme ve společnosti za uplynulá léta vyhloubili, a to mezi jednotlivými skupinami a názory, které reprezentují. Postoj k jinakosti, k jiné tradici, k jiné zkušenosti a k jinému názoru umíme vyjádřit i bez toho, abychom se dotýkali svobody a důstojnosti jiných,“ řekla ta Zuzana. „Zaostali jsme a stále zaostáváme v uplatňování zodpovědnosti,“ a pokračovala: „Nikdo není tak důležitý a vlivný, aby stál nad zákonem.“ Slovensko podle Zuzany Čaputové zvládlo začlenění do EU, a přestože v integračním procesu zaostávalo za Českem, Polskem i Maďarskem, dnes je jako jediná ze čtyř středoevropských zemí členem eurozóny. „Zvládli jsme to!“

Kéž bychom to zvládli také. Věřím, že zvládneme.

„Budoucí čas?! Zítřejší den?! Co přes něj dál, to pouhý sen. Vyšlého slunce rudá zář zločince bledou barví tvář. Hluboko pod ním krásný dol, temné jej hory broubí kol, lesů věnec objímá, jasné jezero dřímá u středu květoucího dolu, nejblíž se modro k břehu vine, dále zeleně zakvítá, až posléz v bledé jasno splyne tam onen čas, kde k lásce zval hrdliččin hlas…,” kochá se doktor Skružný a nakonec dodává: „Jen se neposer, papundekle!“

Andrej do tepláků neodletěl. Je pořád tady. Prý nikdy neodletí. Nikdy! Rozumíte! Nikdy!!! Jenže se mýlí. Zákony přírody si nekoupí. Ani ty motýle. Přijde podzim a Andrej půjde k Turkovi. Lidi, mějte krásné léto.

 

Pro Neovlivní.cz Jan Hrušínský, principál Divadla Na Jezerce, 17. června 2019