Jan Hrušínský: Úhel pohledu

Vzestupy a pády podle principála Divadla Na Jezerce

Pro mě je nejkrásnějším ročním obdobím jaro. Vždycky přijde tak nějak nečekaně, když se téměř ze dne na den větve stromů zazelenají, a sotva si stačíme všimnout, jaro už zase utíká a mizí nám před očima kamsi do horkého léta. Letos se pokusím jaro nepropásnout. Jako se o to marně snažím celé ty roky. Jaro. Je čím dál rychlejší, potvora. Zkuste si ho taky letos užít.

Zažili jste někdy jaro v parku na Jezerce? Vlastně se ho dotýkáme v mnoha hrách, které tam pro vás hrajeme. Třeba v Saturninovi. To je hra, která vás přenese do starých zlatých časů, kdy se k sobě lidé ještě chovali slušně. (Haha.) Staré zlaté časy. Jasně. To jsou ty zlaté časy, které má každý situované do jiné doby. Většinou do doby svého mládí. Jenže co když jste se, jako třeba já, narodili v padesátých letech? To potom máte staré zlaté časy situované do sedmdesátých let? Do období normalizace? Chápete to? Vpadnou vám do země Rusáci, rozstřílejí muzeum a všechny vaše ideály, nastoupí Husák s Bilakem a Štrougalem – a vy máte staré zlaté časy, protože vám bylo sladkých sedmnáct?

Asi už to tak bude. Proto zřejmě každá televizní stanice už třicet let donekonečna opakuje všechny ty tendenční pitomosti, co se tenkrát točily. Aby si lidé mohli zavzpomínat na svoje staré zlaté časy. To bylo krásný, Máňo, viď, jak jsme za protektorátu chodili na Petřín! Pamatuješ, Pepíku, jak jsi mě požádal o ruku? A jak jsme na svatební hostině jedli tuřín a salát z kopřiv, protože byla I. světová válka a tys potom musel narukovat? Jo, to byly staré zlaté časy! Takhle nějak?

Zvláštní, jak záleží na úhlu pohledu. Včera jsem v televizi viděl malého kluka, který strašně plakal, protože v jediném okamžiku tohoto právě začínajícího krásného jara ztratil oba rodiče a všechny ostatní příbuzné a jeho domov srovnali Rusové bombami se zemí. V jediném okamžiku se mu zbořil celý svět a všechno krásné, co v životě měl a co ještě mohl mít. Jak tenhle kluk asi bude jednou vzpomínat na staré zlaté časy? 

Jak stejnou situaci vnímá Semelová, Filip nebo Skála? Co myslíte? Co Nejedlý s Putinem na krytu mobilu, Zemanové, Mynářové, co všichni ti obchodníci s Ruskem a Čínou? Z jakého úhlu pohledu ti to vidí? Mohli fantasticky bohatnout, kdyby jim kšefty s Putinem nekazil ten malý ukrajinský spratek svým dojemným pláčem v televizi. Sakra, kdyby už se ti Ukrajinci vzdali!

I Havlíček a Schillerová jsou pro mír. I veliký Xaver a celá XTV. Co Obermaierová, která se bojí, že bude muset jíst rohlíky z ukrajinského obilí? Jaký úhel pohledu má Babiš, který se třese strachy, že teď neprodá tak výhodně pšenici, co mu kvete ve skladech Agrofertu, když mu sem vláda tahá obilí z Ukrajiny? Vsaďte se, že ten chlap bude potřebovat pořádné dotace. Ale miliardy! Ne nějaké drobné stovky milionů. Miliardy! A dostane je? Co myslíte?

Zajímalo by mě, co se asi honí hlavami těch chcimírů, co mávají na Václaváku naší státní vlajkou podněcováni k nenávisti několika hamižnými a nenasytnými bestiemi. Řvou a halasně touží po vítězství ruských tanků na Ukrajině. Řvou a blouzní o starých zlatých časech. Rajchl, Okamura spojený s Majerovou i Foldynou jim je zaručeně poskytnou.

Už aby bylo zase jaro! Přiznejte si sami, kolikrát jste si takhle povzdechli. Vlastně by se dalo říct, že toužíme každý rok rychleji zestárnout, jen aby už zase bylo jaro. Tohle nádherné roční období uteče jako voda, ani se nenadějeme a z letošního jara budou staré zlaté časy. Záleží jen na úhlu pohledu.

Pro časopis Neovlivní.cz Jan Hrušínský,
principál Divadla Na Jezerce, 3. května 2023

Zdroj náhledové foto: Divadlo na Jezerce