Principál Divadla Na Jezerce glosuje politiku a svět kolem nás v časopise Neovlivní.cz: Letní vzestupy a pády
Příští rok to bude 20 let, co jsem se stal podnikatelem. Vybral jsem si bohulibé zaměstnání; podnikám v kultuře. Dvacet let se potýkám s faktem, že na podnikatele – a v kultuře zvlášť – Česká republika nahlíží jako na podezřelé chamtivce, kteří se chtějí na úkor společnosti jen obohatit, zatímco zaměstnanec – a to i ten, který zanedbává své povinnosti, škodí svou neschopností firmě, která mu v dobré víře vytvořila pracovní místo na dobu neurčitou, lže svému zaměstnavateli, třeba i krade, je dlouhodobě na nemocenské a přitom chodí pracovat jinam – je státem hájen tak, že je téměř nemožné takového člověka propustit.
Jan Hrušínský ve svém divadle v éře covidu Foto: Divadlo Na Jezerce
Zatímco všude na Západě ekonomiky prospívají i proto, že zaměstnavatelé nemusí ve svých firmách trpět ani o hodinu déle, než je třeba, lemply a lajdáky, kteří se práci vyhýbají, u nás jsou i notoričtí flákači státem chráněni. Chce-li český zaměstnavatel neschopného zaměstnance propustit, musí mu vyplatit několik měsíčních platů, musí pečlivě zvážit a písemně doložit důvody, proč hodlá takového člověka propustit, a i tak může čelit žalobě ze strany zaměstnance.
Vzhledem k tomu, že v České republice je vymahatelnost práva vinou všech polistopadových vlád, a tedy i Kalouska, téměř nulová a soud s takovým člověkem by se podle mnoha zkušeností mohl táhnout řadu let, většina lemplů, lajdáků a budižkničemů ve firmách zůstává.
I to je důvod, proč naše země nemá možnost dohnat vyspělé ekonomiky západní části světa, a to ani 32 let po pádu komunismu.