Věřím, že už se to změní. Jinak to tu můžeme zabalit

Minimálně dvacet let má pocit, že ví, co „jeho“ město potřebuje. Co všechno je zapotřebí udělat, aby Praha nemusela závistivě pošilhávat po západních metropolích. Pár roků se o to snažil jako politik a primátor, celoživotně jako architekt. Jan Kasl.

Hlavní město jako by posledních 30 let probdělo v podivném polospánku či prospalo v podivném polobdění. Jako by se Praha ani nechtěla posouvat kupředu. Katastrofální dopravní situace, chaotický rozvoj, centrum města připomínající kýčovitý skanzen… A dalo by se pokračovat.

„Největší problém je nekoncepčnost a nicnedělání,“ tvrdí někdejší primátor a architekt Jan Kasl, který byl v dubnu zvolen předsedou České komory architektů.

Bývalý primátor, který se několikrát pokusil neúspěšně vrátit do velké pražské politiky. „Šlo o možnost udělat něco s městem, které se potácelo od Bémových avantýr po svobodovsko-hudečkovské tápání,” říká dnes o své poslední velké politické zkušenosti, když ho v roce 2014 zlanařil Andrej Babiš do čela kandidátky ANO pro pražské volby. Nepohodli se ale hned na začátku kvůli působení někdejší rozvědčice StB Radmily Kleslové a ze spolupráce po třech měsících sešlo.

Dnes vede Kasl svou architektonickou kancelář JK Architekti a poslední dobou intenzivně pracují také na dokončení tolik chybějícího městského okruhu.

Tento rozhovor je svým způsobem nestandardní, vedl ho sice novinář se zpovídaným, nicméně jejich vztah překračuje profesionální rámec. Z podstaty věci: zpovídaný je strýcem novináře, novinář je synovcem zpovídaného.

Neo: Začněme aktuálním děním. Vládní čtvrť v Letňanech, se kterou přišel premiér Babiš a o niž se pře s primátorem Zdeňkem Hřibem. Je to dobrý nápad?

Vystěhování úřadů z centra do polí, resp. na okraj města, je nešťastná myšlenka. Ne že by nebylo racionální sestěhovávat pracoviště bank či pojišťoven typu call center či administrativy, která nevyžadují styk s veřejností. To se děje, příkladem je Chodov. Ve velkém se to stalo v Paříži za prezidenta Pompidoua: vystěhovaly se kanceláře z Louvru a postavila se snad tři velká ministerstva jako novostavby, ne však někde za La Defence, ale na nevyužitých místech uvnitř města. Díky tomu vznikl velkolepý projekt rozšíření muzea Louvre. Žádný takový důvod tady není. Babiš ví, že moderní kancelářská budova je racionálnější než mít úředníky v několika propojených domech v Letenské ulici na ministerstvu financí. Topí se tam, svítí se tam. Ale tak to s veřejnou správou je, že obsazovala paláce a významné budovy, nebo se v lepším případě takové stavěly v budovatelských letech konce 19. a začátku 20. století. Měly jedno společné – umisťovaly se na významných místech ve městě, u řeky, na velkých náměstích. Tyhle budovy tvoří jakousi vládní strukturu a málokde jsou soustředěné, většinou jsou rozmístěné v kompaktnějším městě a tvoří určité dominanty – i mentální, nejen fyzické. Zejména v Praze je sociální a ekonomická promísenost funkcí a stylů významným faktorem a rysem města. Ano, někteří z oněch nově uváděných sedmi tisíc úředníků sedí skutečně ne úplně ideálně v různě přestavěných budovách stále se rozrůstající a bující administrativy. Jistě by se třeba některá ministerstva mohla přestěhovat do racionální nové budovy či staré, dobře zrekonstruované – jako jsou kasárna v Karlíně. Ale abych to shrnul, vystěhovat úředníky z centra Prahy je zločin. V 90. letech jsme snili o Vysočanech jako sídlu NATO – tam bylo k dispozici přes dvě stovky hektarů brownfieldů a jsou ještě „uvnitř“ města. Holešovice-Bubny, minimálně 60 ha z celé využitelné plochy bývalého nádraží je ideální místo. Chválím vedení města za myšlenku usadit tam novou koncertní síň, to je správná, významná lokalita, u řeky, mezi historickým a novodobým městem. Sem by se klidně vešlo pět i víc tisíc vládních úředníků.

Neo: Jenže myšlenka vládního městečka už tu byla. Zkraje 90. let o tom přemýšlel Václav Havel, který si to představoval na Letné…

Z urbanistického hlediska měl Havel občas šílené nápady. Jak jsem ho měl rád, tak zrovna v urbanismu a názorech na architekturu jsme se úplně nepotkávali. Myslím, že byl ovlivňován nějakými zvláštními myšlenkami mezi romantismem a naivitou. I jeho první představa, zbouráme králíkárny – paneláky –, byl nesmysl. A lidi to zbytečně naštvalo. Hlavně, na Letné by se nic stavět nemělo.

Neo: Je vládní čtvrť v Letňanech vůbec reálná možnost? Jak na to Andrej Babiš přišel?

Babiš to určitě s někým řešil, jistě mu nějací urbanisté a ekonomové spočetli, že když těch teď prý „jen“ sedm tisíc úředníků posadí do nové budovy, finančně se to vyplatí. Ano, třeba budova ČSOB v Radlicích je jistě na metry i z hlediska údržby výhodnější než několik původních po městě. Ale vlády, státy a města se neřídí jenom racionalitou, tou se řídí byznys. Jenže ten to třeba za dvacet let zabalí a budovu koupí někdo jiný. Kdežto vláda by měla mít Strakovu akademii dalších sto let a neměla by přemýšlet, že bude sedět v Letňanech v nejvyšším domě. Nebo ministerstvo kultury má sedět v historické budově, které si váží a opravuje ji – takový Nostický palác může být muzeum, exponát, kam se budeme chodit dívat na další výstavu, nějaké setkání, konferenci, ale jinak to bude památka na doby minulé. Tu nelze přestavět.

Podobně uvažovala Krnáčová před několika lety, když přemýšlela, že magistrát opustí budovu Nové radnice na Mariánském náměstí a bude součástí novostavby magistrátu „někde“ ve městě. Historické úřady jako prezident, premiér, sněmovna, Senát, radnice mají, pokud možno, držet historickou stopu paměti místa. A k tomu mohou mít bokem moderní úřad. Ale ten má být spíš na území typu Holešovice-Bubny, Smíchov, Vysočany… A také stát či město má zainvestovat raději brownfield než greenfield. A Letňany jsou greenfield, to je zelená louka. Tam by se mělo stavět co nejpozději a dřív využít vnitřní prostory města.

Neo: Ale jednou se tam stavět bude…

Ano, bude. Doufám, že směsice obytné výstavby, administrativy a služeb. Do toho možná přibude nemocnice z Bulovky, protože ta má velké prostorové problémy. Čili možná nemocnice pro sever Prahy a okolí. Musí vzniknout polyfunkční smíšené území. Ale ne že tam odstěhuješ všechny úřady a nevíš, co s budovami v centru uděláš. A navíc centrum města dál zmrtvíš. Zase jen uděláš místo pro další turisty. Ty uvolněné budovy z velké části nelze změnit na byty, což by jediné bylo potřebné, protože v centru chybí trvalí obyvatelé.

Neo: Ti přece zmizeli už dávno…

Ale proč? Na začátku 90. let je vytlačovala administrativa a hotely z bytových domů, pak neregulovaný turistický ruch. Bohužel k tomu přispívají i ti, kteří si ty byty zprivatizovali od města za hubičku. A vznikl Airbnb a nikdo tam trvale nebydlí.

Návrat trvalého bydlení do centra je správný, ale to nezachrání vládní letňanský distrikt. Je to šílený nápad. Babiš si zřejmě naplánoval, že se zapíše jako stvořitel. Že bude jako Georges Pompidou, budovatel Prahy. Té části města chybí Pražský i Městský okruh, chybí dokončit vysočanskou radiálu, což je spojnice mezi Pražským a Městským okruhem. Tomu chybí dokončit asi 10 km. To vše je předpoklad, aby se severovýchodní strana Prahy dala intenzivněji dostavět. Jenže ona se mezitím staví – Letňany, Libeň, Vysočany, tam všude rostou domy. Rohanský ostrov v Karlíně se chystá, další brownfieldy uvnitř města. Ale ty musí obsloužit doprava a nelze tvrdit, že se všechno objede na kole a tramvají. Argument primátora Hřiba, ať stát zaplatí i Městský okruh, byl správný. Je klíčové, aby se dostavěl Pražský okruh, aby se stát víc snažil. Požadavky Prahy byly správné, byť naivní, Babiš tohle nemůže splnit.

Neo: Když zůstaneme u dopravní obslužnosti. Proč okruh doteď nestojí?

Pražský je hotov z více než poloviny a Městský ze tří čtvrtin. Je to kombinace neschopnosti dobře naplánovat, vyjednat, dohodnout se a rychle stavět. Což se ostatně týká všech dálnic v České republice, to není nic jiného. U Pražského okruhu je ta stopa stavby 518/519, tedy úsek mezi Ruzyní a D8 s mostem přes Vltavu, historická od první republiky. Stojí to na odporu několika set lidí v Suchdole, kteří se ho zbytečně obávají, a na odporu ochránců v Draháňském údolí, kde je třeba trasu zlepšit, aby se nepoškodilo cenné přírodní území. Ale v zásadě ta stopa nevede jinudy. Představy, že se postaví nějaká regionální, oddálená varianta, jsou dnes zcela nereálné. Ta by se musela dostat do územních plánů kraje, a to se nikdy nestalo.

Navíc čím dál okruh leží, tím méně funguje pro Prahu. Proto je tak asymetrický, že Praha se rozvíjela směrem na jihovýchod – mimochodem tam nakupoval pozemky pro město už prvorepublikový primátor Baxa. Na severu máme letiště a konfigurace terénu svahu k Vltavě znemožňují, aby Praha rostla k severozápadu.

Neo: Takže jde o to, aby se dohodly především město se státem?

V roce 1992 se dohodlo, že to má být stát. Jde o to, aby na tom Ředitelství silnic a dálnic skutečně pracovalo. Jim je to vlastně jedno. Nikdo nemá prémie za to, že se v Praze dokončí okruh. Pořád mají svou výplatu. Otevřou čtyři kilometry dálnice za rok – a není to skandál… To je šílené, ať jsou důvody, jaké jsou.

Dopravní stavby se špatně plánují, lpí se na starém designu trasy, jak ji dopravní inženýři – kteří jsou jedni z nejkonzervativnějších – kdysi nakreslili. Takhle se to naplánovalo, takhle to bude. K tomu přispívá dopravní policie. Někde jsem řekl, že škodí městu, a trvám na tom. Dopravní policie řeší, jestli máš dobrý výhled, když vyjíždíš z garáže. Jako kdybys neměl dávat pozor.

Všechno je to kombinace neschopnosti, nevůle, malé kompetence něco vyjednávat, uhnout, dělat kompromis, použití špatných projektů z minula. Třeba dobře umístěných, ale necitlivě zasazených do území. Existují přitom projektové firmy, které jsou schopné řešit dopravní stavbu citlivě. Jako architekt vím, že když chceme umístit dopravní stavbu do území, dá se to udělat tak, aby splňovala všechny normy a dopravní policie byla spokojena a zároveň šlo o řešení citlivé pro město.

A pak je druhá otázka – budou peníze? Všichni se pořád bojí, že nebudou peníze. Na tyhle dopravní stavby peníze vždycky byly a vždycky budou. A je nesmysl tvrdit, že se tu staví moc silnic a tím se jen zvětší doprava, to není pravda. Základní systém dvou okruhů a sedmi, osmi radiál mezi nimi je nezbytnou kostrou města. Stejně tak jako ty bys nemohl chodit, kdybys neměl páteř, tak stejně i město musí mít základní systém. Pak může uvnitř Městského okruhu omezovat dopravu a vybírat mýto. Existence obou okruhů je základem toho, aby se Praha dokázala rozvíjet. Samozřejmě teď nemluvíme o systému veřejné dopravy a dalších.

Neo: A jak moc je pravděpodobné, že kdybychom tu seděli za dalších třicet let…

To bude okruh hotový, jsem si jistý. Za patnáct let.

Neo: Jo? A kdo s tím něco udělá?

Situace dospěla tak daleko, že už není možné s tím něco nedělat. Ale je to i o lídrech, politicích, kteří musejí být ochotni do toho jít a nesledovat s nasliněným prstem, odkud fouká, a nezbláznit se z obav „Suchdolských“. Nebo ve volbách lidem slibovat zakrytí Holešoviček, když víme, že to je nesmysl, protože tam je asi 83 domů se zhruba 150 obyvateli. Levnější by bylo každému nabídnout barák za 20 milionů než zakrývat Holešovičky. Obecně nám chybí lidé s vizí, s pozitivními příklady, ochotní věci měnit v reálném čase.

Neo: Je doprava největší problém města?

Jeden z hlavních. Největší problém je nekoncepčnost a nicnedělání. Tím se vyznačovalo období primátorky Krnáčové, to byla nekompetentnost. Před ní byla nekoncepčnost – Bém se prostě rozhodl, že metro D se mu dělat nechce, je to složité, ale chtěl stříhat pásky, tak se prodloužila trasa A. Sice se to v dlouhodobé strategii plánovalo, ale rozhodně to nebyla priorita číslo 1. Metro D se dávno mělo stavět, bylo naplánované, že se má dělat hned po trase C. Na druhou stranu České dráhy, posléze SŽDC, měly už mít dávno v provozu kolejovou dopravu na letiště.

Neo: To se chci zeptat. Nedávno se objevil přehled, podle něhož z 50 hlavních evropských letišť je Praha snad jedna ze dvou, kam nevede vlak nebo metro…

A teď vymysleli trolejbus, to mně přijde zbytečné. Ale koleje už tam měly vést v roce 2000 a měly vést dál na Kladno. Majitelé domů po trase dráhy pod Střešovicemi tohle řešení zastavili – i když vlak tam stále jezdí. Kdyby se trať zakryla skleněným tunelem, tak by to bylo lepší. Nově se má od Dejvic razit drahý tunel, který zdraží stavbu o 3,5 miliardy. Ve Veleslavíně se vrátí na původní trasu buštěhradské dráhy. Veleslavín je klíčová stanice, z ní by se ideálně mělo projet smyčkou přes letiště a pokračovat na Kladno, odkud dojíždí významná část lidí za prací do Prahy. Mimochodem, tohle je další velká bolest. Pražská doprava vůbec málo využívá železnici. SŽDC je strašně pomalá při stavbě nových stanic tak, aby železnice skutečně pomohla obsluhovat město.

Neo: Jako to známe třeba z Berlína s vlaky S-Bahn…

Berlín, Vídeň, Londýn… Dnes jsou ovšem už tak naplněné kapacity kolejí, že dráhy nemají zájem o další cestující, protože nedokážou lokální vlaky dostat na koleje mezi rychlíkovou dopravu.

Neo: Ale když se řešila dostavba metra A, varianta s letištěm ve hře byla taky, ne?

Někdo dneska může říct: Kdybyste tehdy neremcali, mohli jste dojet metrem až na letiště. Ano, je to pravda, sice bychom jeli pomalu, ale dojeli bychom tam, město by ovšem bylo investorem a dnes hradilo i provoz jinak málo vytíženého metra. Stát by se potom zdráhal postavit rychlé vlakové spojení a Kladno by bylo ze hry. Mimochodem, do územního plánu se původně měla zakotvit podmínka kolejové dopravy z letiště při 10 milionech pasažérů. Ukázalo se, že 10 milionů nebyl zas tak zlomový bod, kdy by se doprava do města zhroutila. Dnes je jich přes 15 milionů a dál už to nejde.

Neo: Když jsme u toho, máš vysvětlení, proč na uzlovém metru Veleslavín dva roky trvalo, než se zavedl eskalátor? Na stanici, kde mají všichni kufry. A když se zavedl, tak nejezdí ani pořád? Praha 21. století?

Protože to musel rozhodnout nějaký „totální debil“, slovy Krnáčové. Existovala kdysi směrnice, že do 5 m výškového rozdílu se nedělaly eskalátory. Jak je dnes vůbec mohlo napadnout tam eskalátory nedat, to se nedá vysvětlit. Za to by se měli lidi koupat v koši ve Vltavě jako ve středověku nepoctiví pekaři. To je vina hlupáka v dopravním podniku, který poslechl hlupáka z města, který to prý vyškrtnul z plánu.

Neo: Vylidnění centra Prahy jsme načali, tak to pojďme dokončit.

Byty jsou velký problém, což je také důsledkem včasného neukončení jejich privatizace; ta byla logická po roce 1990 a možná pak ještě dalších deset let. Ale privatizace obecních bytů za dumpingovou cenu v roce 2013 je prostě rozkrádání obecního majetku, sorry.

Město, a především městské části se chtěly zbavit péče o bytový fond. A zároveň se myslelo, že lidi zůstanou chráněni před tlakem trhu, zejména v centru. No, kdyby zůstaly byty obecní, tak by tam lidi bydleli dál. I já si myslel, že se jedinec postará o všechno líp než stát či obec. Jenže některé městské části dokázaly zprivatizovat skoro až 100 % bytového fondu, a tím začalo chybět dostupné bydlení pro skutečně potřebné.

Neo: Na druhou stranu se sotva dal předpokládat třeba vliv Airbnb…

Ano, které dokázalo vyprázdnit, někdo říká až 13 tisíc bytů. Chybí byty pro slabší příjmové skupiny a dnes při minimální nové výstavbě nájemního bydlení už jsou ceny vlastnických bytů nedostupné i pro střední třídu. Přitom Praha jako atraktivní město dál roste, přicházejí noví obyvatelé.

V minulosti zaznívaly obavy, že Praha bude vymírat, že se z ní stane shrinking city, což jsou města, která se zmenšují. Už když mělo město 1,115 milionu, říkal jsem, že ho musíme dimenzovat na nejmíň 1,5 milionu, protože máme 300 tisíc lidí denně navíc dojíždějících za prací. Výstavba nereaguje na poměrně rychlý růst obyvatel. A jsme u koncepce, územního plánování, prvního důvodu stagnace. Máme dvacet let starý územní plán, který, když jsme jej v roce 1999 schvalovali, jsem už tehdy považoval za zastaralý – ale pořád byl lepší než žádný. Ale on platí i po dvaceti letech.

V roce 2012 jsme mohli mít nový, takzvaný Koncept 2009, který by nebyl dokonalý, ale uvolnil by nové plochy na stavění, takhle zůstaly stavební uzávěry brownfieldů, kde se pořád nic neděje: Holešovice-Bubny, donedávna Smíchov, Žižkovské nádraží… Místo toho se město začalo rozlévat za své hranice, kde si každý starosta naplánoval 150 domků, ačkoliv se mu tam hlásilo deset lidí. A tak vznikly satelity, kde nebyla ani škola, školka či samoobsluha, zato pět tisíc lidí navíc, kteří sednou ráno do auta a jedou do Prahy.

Neo: Takže hlavní problémy v tomhle směru jsou?

Rigidita plánu, neochota města a zastupitelů ho pružněji a rychleji měnit. Město neumí připravovat větší území pro soustředěný rozvoj, město pořád neumí plánovat město. A česká legislativa mu v tom nepomáhá. Sekyra Group vyhrál soutěž na Rohanský ostrov a teprve teď se začíná. Nebo naopak území stojí, protože není odvaha to někomu svěřit, jako Holešovice-Bubny.

Další problém je, že všichni mluví do všeho. Samozřejmě je třeba lidi vyslechnout, prodiskutovat, co by kde chtěli, co jim chybí, jak si své okolí představují. Chybí vám školka? Dům seniorů, park, komunitní zahrada…? Zajistíme. Ale nemůžete mluvit do toho, jestli bude dům vypadat tak nebo onak, to je přece odborná věc.

Rozvoj HafenCity v Hamburku diskutovala městská plánovací společnost s občany, ale v jistý moment se řeklo: Dost, začínáme stavět. A developeři si mohli koupit připravené bloky s danými limity. To je městské plánování, které nám pořád chybí.

V Praze propad přinesla i krize po roce 2008. Pak přišla parta sympatických nadšenců s Tůmou, co si vzal Prahu na triko a pak někam zmizel, Hudeček, který to myslel dobře, ale moc tomu nepomohl, Krnáčová, na čtyři roky zahnívání. Teď si myslím, že by stávající parta mohla s některými věcmi pohnout. Jsem mírný optimista. Byť jsou nezkušení. Piráti o městě nevědí skoro vůbec nic, ale jsou to chytří lidé a přemýšlejí. Starostové s TOP 09 a parta z Prahy 7 mají zkušenost z místní politiky. Ale nejde o jedno volební období, musí fungovat dalších aspoň osm, dvanáct let, aby se něco pohnulo.

Neo: Dostavba okruhu, na kterém se tvoje kancelář podílí, už probíhá pod novou radnicí. Tak jestli je nechválíš proto, že pro ně děláš…

Ne ne, to dokonce zadávala ještě Krnáčová před volbami. Tam byl jediný člověk, který měl drive, a to byl překvapivě Dolínek z ČSSD, který se dopravě snažil rozumět a něčím pohnout. My ani neděláme pro radnici, ale pro firmu, která okruh projektuje. Ale když radní poslouchám, oceňuju, že chápou, o čem mluvíme. Nechválím je proto, že by byli chlebodárci, ale zdá se mi, že po mnoha letech jde o první kompetentní výkon.

Neo: Turisté jezdí do mnoha měst světa, ale jak to vypadá v centru Prahy, je snad unikát. Proč se z něj stal takový skanzen?

Už v 90. letech jsme s tím bojovali a dosud se to nezměnilo. Nejsou legislativní nástroje, jak ovlivnit, aby se neprodávaly všechny ty cetky, tenkrát čepice a bábušky. V tomhle liberální přístup selhal, nefunguje. Je potřeba, aby obec mohla vydat vyhlášku a takové věci omezila. Většina toho svinstva se totiž prodává v soukromých domech, takže nájem to neřeší.

Také se za 30 let nepovedlo roztáhnout turistický ruch do dalších míst a směrů, tzv. druhé čtení města. Logicky každý chce na Královskou cestu a na Karlův most, ale pak jde o to, aby vedly také další trasy, kam se masa turistů rozplyne, třeba do Anenské čtvrti a Nového Města. Nepodařilo se na Hradě udělat terminál pro autobusy, které by turisty vysadily na Pohořelci v kasárnách a pak je nabraly na Klárově…

Neo: Proč se jinde mnohem míň setkáváme s tím, že výlohy, fasády obchodů nepůsobí tak křiklavě jako v Praze?

Z hlediska sortimentu to nejde, chybí legislativa. Z hlediska lidí, musel bys vyměnit kultivované Brity, Němce, Italy za Čechy, kteří jsou ochotni nechat si zaplatit za cokoliv. A domy? To je selhání památkové péče, která ale taky nemá potřebný nástroj. V mnoha případech je zbytečně omezující, ale neumí vynutit ani sankcemi, že zmizí svítící obrazovky, neony, nevkus na fasádách. Sankce jsou směšně nízké, a ještě se někdy podivně odpouštějí.

Bohužel je to věc vlastníků domů, kterým se vyplatí pravidla porušovat. Kdyby v Mostecké ulici zůstala někdejší vyhlášená pekárna, tak je to dneska trhák – hned v roce 1991 už tam bylo sklo, vznikla křišťálová ulice. Je to i v lidech, v nás samotných, nemá cenu to neustále svalovat na někoho jiného. Kazíme si to sami.

Neo: Nebo viděl jsi, jak to teď vypadá pod Národním divadlem na Vltavě? Všechna ta plavidla a šlapadla ve tvaru labutí a aut, to vypadá jak na Matějské pouti…

Povodí Vltavy to jenom podporuje, aby ukázalo, že je třeba u Dětského ostrova otevřít další plavební komoru, a řeku zničí, jen aby tam jezdily další a další lodě. To není turistika, to je odírání turistů na řece.

Jediné, co funguje, je regulace. Pro mnohé je zásadní, když to vydělává. Kola s pivem? Jezdí pět let, a až teď se to řeší. Turisté sem přestanou jezdit, já bych tedy do Prahy nejel. Protože to je odpuzující. Já, pokud mohu, už do centra nechodím. To město také není dimenzované na masové zájezdy. Praha je komorní prostředí, a tak se možná dostaneme ke vstupenkám na Karlův most.

Neo: Ty máš zkušenosti, co může a nemůže primátor. Ona je to viditelná funkce, ale jako moc může reálně ovlivnit věci?

Další rozhovory na Neovlivní:

» S herečkou Danielou Kolářovou: Nesmíme moc počítat s Bohem. Ale možná, že Bůh počítá s námi

» S plovárníkem Vlastimilem Jirsou: Všechno nemusí vydělávat

» S kameramanem Josefem Hanušem: O slunci, senu a lidech na pár facek

» S herečkou Annou Geislerovou: Aňo, bude líp

» S novinářem Josefem Klímou o potřebě křičet zlo

» Se zpěvákem Ivanem Hlasem: I Bejby by se bouřil

Primátor v zásadě nemůže nic víc než člen rady. Jeho pozice je víc magická než faktická. Má jeden hlas. Babiš se bavil s primátorem, protože si myslel, že když on řídí firmu, takže ten taky řídí firmu, my dva ředitelé se přece domluvíme. Tak to ale nefunguje. Málokdo to ví, primátor není v čele úřadu. On mu ani nemůže sám velet jako starostové obcí. Musí přes ředitele magistrátu. Primátor sám neukládá úkoly, to dělá rada. Ale samozřejmě mu každý naslouchá, když něco prohlásí a pokud má podporu ve své straně a koalici. Faktické výkonné pravomoci jsou velmi nízké, proto by bylo dobře mít přímo volené starosty a dávat jim kompetenci vybírat radu jako svou vládu, minimálně v krajích a ve statutárních městech. Samozřejmě magická moc, ten zlatý řetěz na krku, působí, a když chceš, můžeš mnohému napomoct.

Neo: Éra Béma s Janouškem se už považuje za dávný folklor, ale zájmy přetrvávají. Jak velkou roli při rozvoji města sehrávají dříve lobbistické, teď spíše developerské zájmy?

Lobbismus je ve všem, to se nezměnilo. Určitě si po Bémovi a Janouškovi dávají větší pozor. Dovolil bych si konstatovat, že developer není sprosté slovo. Bez developera-stavitele se žádné město nepostaví a ani žádná radnice ho sama nepostaví. Nebýt developerů, nejsou byty, domy, tedy města. Ale samozřejmě město musí vědět, co chce, a pak je tam pustit, a ne si od nich nechat říkat, co má dělat. Myslím, že tlak na radnici je dnes menší. Jistě se tam objevují kamarádi kamarádů, ale zejména v dnešní trojkoalici si na sebe dávají ostříží pozor a hlídají se navzájem.

Neo: Ty jsi takový optimistický k téhle koalici, zároveň fungují rok a už jsou docela slušně rozhádaní…

Nálada tam není úplně nejlepší. Spolupracují spolu úplně rozdílné typy. Ale nejde o zásadní rozpory, spíše o jejich vzájemnou komunikaci. Většina z nich sice nemá zkušenosti, ale mají vůli věci řešit. A to je pokrok.

Neo: Jsi zpětně rád, že nevyšlo tvoje plánované angažmá u Babiše?

No to teda! Samozřejmě, bylo by – ale to je kdyby, kdyby Babiš nebyl, jaký je – prima mít silnou podporu vlády a řídit Prahu, a neskromně řeknu líp než Krnáčová. Vlastně děkuji paní Kleslové, že jsem tak brzy poznal, co je ANO zač. I Babiš se odkopával postupně víc a víc.

Neo: Dobře, ale přece spousta lidí už tehdy věděla, co je zač…

Ale když se někde něco objevilo v novinách, tak za mnou nikdo nepřišel a neřekl: Hele, podívej se. Já ho fakt neznal! Bára Tachecí mi řekla: Ty jsi byl naivní. Asi jsem byl naivní, vypadl jsem z toho. Dlouho jsem se jeho přemlouvání bránil a pak jsem si říkal, tak ho využiju, jenže Babiše nevyužije nikdo.

Neo: A to ti ta politika tolik chyběla?

Ne, to nešlo o politiku. Šlo o možnost udělat něco s městem, které se potácelo od Bémových avantýr po svobodovsko-hudečkovské tápání. Myslím, že lidé by měli dělat to, čemu rozumí, nebo to, čemu můžou pomoct.

Neo: Takže stejné přesvědčení, které tě před pár měsíci dostalo do čela komory architektů.

Ano, přesně tak.

Neo: A můžete něco směrem k rozvoji Prahy udělat?

Snažíme se pomoct se stavebním zákonem, aby fungoval jako v normálním civilizovaném světě, kde plánování a povolování staveb není noční můra, ale přirozené omezení bezbřehého stavění. Jsou možná ještě země, kde se staví, co kdo chce. Právo stavět bylo „znárodněno“ skoro na celém světě. Ale míry zábran jsou výrazně menší a u nás jsme to dohnali do takové dokonalosti, že normální je nestavět, nic nepovolit. Tady selhávají základní metody modelu fungování právního systému.

U stavebních povolení to začíná, trvá dva měsíce, než ti napíšou, že ti v žádosti něco chybí, pak dva měsíce, než vypíšou řízení, a pak další dva tři měsíce, než povolení vydají. Přitom je na to správní lhůta maximálně 90 dní, a to jen ve složitých případech. A tady tím, že se do toho vložil Babiš, je unikátní šance využít jeho silové pozice a práskání bičem, ale dát návrhu obsah, správnou formu, změnit nesmysly typu automatické stavební povolení za 35 dní… To může chtít ten, kdo nikdy nezkoušel projektovat a povolit nějakou stavbu.

Jako komora nemůžeme zasahovat do konkrétních procesů, ale můžeme pomoci stanovisky třeba k bourání či stavění. Snažíme se o co největší podporu soutěží, které pomohou otevřít přístup jiným než jen kamarádům, které si politici vybrali. Aby se prosadily nové svěží myšlenky.