Označit někoho jako průkopníka zní možná dnes trochu archaicky. Ale přesně tím David Lukáš, emeritní rektor Technické univerzity v Liberci, je. Spolu s dalšími kolegy vyvinuli zcela novou nanovlákennou technologii. Linku, jež dokáže spřádat nanovlákna takzvaným elektrickým dechem. Objev mohl dokonale odlehčit Čechům i zdravotnictví v době pandemie, ale… nestalo se. „Mám dojem, že Česká republika promarnila možnost spolehnout se v krizové situaci na své vlastní síly. V prvních dnech jsem se domníval, že je to taková zakořeněná česká malověrnost, ale ve hře byl zřejmě byznys,“ říká profesor Lukáš, který nyní sbírá munici na možnou druhou vlnu koronaviru.
Nebýt koronakrize, o nanovlákenných materiálech by se nejspíš mluvilo pramálo. Přitom Češi udělali v tomto směru díru do světa – tým kolem emeritního rektora Technické univerzity v Liberci Davida Lukáše vyvinul technologii, která textilnímu oboru dala příležitost nevídaných rozměrů. A zatímco město, kraj a místní dělali během jara prodchnutého strachem z nemoci covid-19 vše možné, aby vědce ze své univerzity podpořili, stát… o to moc nestál. Pro pochopení, co v Liberci dokázali, je ale nezbytné porozumět, o čem je vlastně řeč. Dovolte tedy nejprve malý exkurz do světa nanotechnologií. S ohledem na druhou vlnu covid-19 odemykáme rozhovor z letního speciálu Neovlivní.cz. I nyní totiž stát nanovlákna odsouvá na druhou kolej.
Neo: Kde to vlastně všechno začalo? Kdy se začala psát historie vašeho nanovlákenného výzkumu?
Vidíte, asi to už ani nedokážu přesně přiřadit k jednomu roku. Ale řekněme, že to bylo v nultých letech tohoto století. Naši katedru netkaných textilií tehdy vedl můj kolega, profesor Oldřich Jirsák, a v době, kdy měl zapůjčené vysokonapěťové zdroje z USA, přišel s myšlenkou zkusit u nás vyrábět nanovlákna metodou elektrického zvlákňování. Málo se ví, že se zmínka o technologii výroby nanovláken váže již k roku 1888. Tehdy o ní mluvil britský fyzik Boys, ale do těch nultých let žilo elektrické zvlákňování spíš v laboratořích, než že by byla vyvinuta zařízení pro průmyslovou výrobu. Je zdokumentováno, že takovými zařízeními disponovaly Spojené státy a také bývalý Sovětský svaz. Ale nikdo nevyráběl zařízení pro masovou průmyslovou výrobu nanovláken. Téma jsme otevřeli až my na naší katedře. Patent, který povýšil laboratorní výrobu nanovláken na průmyslovou, má šest původců. Kromě mě a pana profesora Jirsáka to byla moje kolegyně Lenka Martinová, naši dva skvělí technici Václav Kotek a Filip Sanetrník a také Jiří Chaloupek. Právě oni otevřeli dveře k průmyslové výrobě. Kdybych měl hovořit o sobě, já se tehdy nezabýval technologií, ale teorií toho procesu. Spolu s kolegy jsme napsali úvodní článek o elektrohydrodynamických nestabilitách, který vysvětlil jev, na základě něhož zvlákňování z volných povrchů polymerních roztoků probíhá. Nemluvím nesrozumitelně, nebo je to pochopitelné?
Neo: Zatím v pořádku, docela se chytám.