© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Šéfredaktorka Neovlivní.cz Sabina Slonková popisuje svá setkání s bossy podsvětí z devadesátých let a jejich rodinami.
Česká televize přináší prostřednictvím seriálu Devadesátky pohled do tuzemského podsvětí zkraje devadesátých let. Autorem scénáře je kriminalista Josef Mareš, jehož práci si můžete připomenout ZDE.
Hrobka rodiny Bělů na pražských Olšanech. Foto: Neo
Jednotlivé kriminální případy popisují svět Ivana Jonáka, Antonína Běly či Františka Mrázka. Mužů, kteří tu ve své době ovládali podstatnou část galerky a někteří měli později vliv i na rozhodování politiků.
Sabina Slonková se všemi zobrazenými mafiány nebo jejich rodinami tehdy mluvila. S některými v době největší slávy, s jinými ve chvílích, kdy začal strmý pád. Jaké jsou její vzpomínky?
Prostě na mě zapomeňte
Ivana Jonáka jsem poznala na přelomu let 1993 a 1994. Bylo to v době, kdy jsem v Mladé frontě Dnes s novinařinou začínala. Psala jsem tehdy v redakci o kriminalitě, podsvětí a nástupu ruské a italské mafie. Jeden příběh mě přivedl až k Discolandu Sylvia, tehdy nejmódnějšímu podniku v Praze. Patřil Ivanu Jonákovi.
Reportáž se týkala vydírání, které v té době bylo mezi podnikateli jistého ražení vcelku běžné. Zajímaví ovšem byli účastníci příběhu: byli to prvoligoví fotbalisté původem ze Srbska Joksimovič a Binič. A také kulisy: Discoland Sylvia.
Ivana Jonáka článek o vyděračích v jeho podniku rozčílil. Byl zvyklý, že o něm vycházejí hlavně pozitivní reportáže. O tom, jak je Discoland nejlepší noční podnik v Evropě. Jak k němu chodí Karel Gott a další hvězdy. A najednou vyšel v masovém deníku článek, který jeho Discoland spojil s vydíráním.
Přes prostředníka mě pozval do podniku. “Měla bys tam jít. Bude to lepší, než to nechat bez reakce,” řekl mi k tomu onen prostředník.
Dneska už to vypadá skoro neuvěřitelně, ale tehdy se prostě i v novinařině řešily problémy jinak. Právníci přicházeli zpravidla ke slovu až jako poslední v řadě. Schůzky, kde jsme si vyříkávali články s těmi, o kterých jsme psali, nebyly výjimečné.
Přesto se mi tam nešlo úplně lehko. Bylo pozdní odpoledne, venku svítilo slunce, v Discolandu to už ale hučelo jako o život. V privátním boxu seděl Jonák obklopený polonahými dívkami.
Vypadal přesně tak, jak ho dnes v seriálu hraje Michal Novotný. Jen ještě o trochu výstředněji. Sto kilo živé váhy nacpané do křiklavé košile. Ověšený řetězy a s obřími zlatými prsteny.
“Nelíbí se mi, co jste napsala,” přešel po úvodních zdvořilostech rovnou k věci. “Jsem poctivý podnikatel, násilí nesnáším a jakékoli vydírání v mém podniku je absolutně vyloučeno. Jinak by mě přece naše poctivá policie zatkla, no ne?” zasmál se svému vtipu.
To, co dodal, už k smíchu nebylo. Žoviálnost byla pryč a důrazným tónem pokračoval: “Neřeším věci u soudu. Prostě na mě zapomeňte a přestaňte o mně psát.”
Slíbit jsem mu to nemohla, takové dohody se neuzavírají. A on ani žádný slib nevyžadoval. Byl zvyklý, že stačilo, aby si řekl svoje. A každý ho poslechl.
Každopádně celý problém Ivan Jonák vyřešil sám. O pár týdnů později ho policie skutečně zatkla. Byl obviněn pro vražedné spiknutí, v němž hrál roli objednavatele vraždy své ženy. A rázem byl v jiném světle i na titulních stránkách jiných novin.
Jeho případ se dostal do učebnic kriminalistiky jako jedna z prvních nájemných vražd v Česku. Svou ženu podle rozsudku nechal odstranit proto, aby získal stoprocentní kontrolu nad Discolandem.
ČTĚTE TAKÉ: Lidé jako Harry Hole už v policii nejsou
Za mřížemi strávil 18 let. Nikdy nepřipustil ani na vteřinu svoji vinu. Do konce života podíl na smrti své manželky popíral. Stejně jako mi tehdy vehementně tvrdil, že Discoland je počestný podnik.
Během jeho pobytu ve vězení jsme byli znovu v kontaktu, protože jsem připravovala do novin jeho profil. V dopisech opakoval, že svoji ženu nezabil. Už byl ale ochoten přiznat, že ne všechno, co v život dělal, bylo úplně košer.
“Já se živil tak nějak poctivě – sice na hraně, ale nikoho jsem neolupoval, nekradl atd. A pokud se týče zbraní, ty jsem pouze nakupoval. Vše, co se naskytlo, by asi vyzbrojilo menší armádu. Spolupracovník mě vždycky strašil, že táhnou vyděrači. Nikdy však netáhli a on pak i se zbraněmi, byly to miny, granáty, rozbušky a pušky, zmizel,” psal mi na mé otázky, jak vysvětlí kšefty se zbraněmi a drogami, do nichž byl zapletený.
Ve vězeňské korespondenci mi potvrdil to, co jsem o něm psala už kdysi dávno. Dlouho mu všechno procházelo, protože korumpoval policii: “Ano, platil jsem si policajty, dva vlastní, šéfy odborů, ale hlavně kvůli informacím, když jsem potřeboval něco vypátrat, třeba když mě vydírali nebo mi ukradli auto. Ale i normální policajty ze zásahovky, abych byl v obraze. Nebo ostrahu, ale to se dělá jinak, přes jejich šéfy, a to zařizoval právník, například zastavit vyšetřování, jinak bych se ulítal. Pravdou je, že policajti mi vyřizovali vše – zbroják, koncesi a dokonce i zásobování.”
Posílal mi i nevyžádané rady, na co se ho vlastně mám ptát. Nechtěl mluvit o obchodech, penězích nebo kumpánech z podsvětí. “Jsou větší hodnoty, svoboda, láska, děti.”
V korespondenci bylo cítit, že vězení těžce snáší. Přece jen jeho pád byl obrovský. Z absolutního luxusu, z pozice krále podsvětí, který mohl vše a všichni se mu klaněli, se ocitl v kriminále jako řadový mukl bez peněz. “Jsem v této džungli bezbranný jako káčátko v obrněném transportéru,” napsal jednou.
Pak přišly ještě další dva dopisy. Poté, co jsem jeho profil vydala. “Já vám už jednou říkal, že mě máte nechat na pokoji. Ten soud byl komplot proti mě a vy jste se s nima spojila. Sama si píšete svůj osud.”
Ivan Jonák zemřel v osamění před šesti lety.
Co říkal o politicích František Mrázek a proč Sabině Slonkové poskytl jediný rozhovor? A kdy projevil lítost Antonín Běla? Čtěte v únorovém časopise Neovlivní.cz, který můžete už nyní objednávat v sekci PŘEDPLATNÉ.
Zdroj náhledové foto: Neovlivni.cz