Jak se cítí a chová člověk, který až donedávna mohl takřka cokoli, když najednou přijde o vše, zejména o svobodu?
Miloslav Ludvík vždy platil za tvrdého, schopného hráče. Vládl nejvlivnější nemocnici, stýkal se s českou politickou, byznysovou i společenskou elitou. S ředitelem největšího špitálu chtěl vycházet každý.
Teď sedí na židličce proti mně, v dřevěné kukani a s dvěma dozorci v místnosti, jako vazební vězeň.
Je to setkání v mnohém překvapivé. Autorka těchto řádků před mnoha lety byla s exředitelem Motola lehce na kordy, když se pustila do investigace kolem jeho soukromých majetků. „Na prachy mě nedostanou,“ řekl tehdy.
Ale dnes po letech na vězeňské židličce není naštvaný člověk. Ani zlomený.