© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Péče o krajinu i ekologičnost českého zemědělství by se v příštích letech měla vyrovnat Rakousku, plánuje ministr Jurečka.
V Kristových letech dělá velkou kariéru ve veřejném životě, jakmile se však rozhovor stočí ke statkům, polím a letní sklizni, nezapře, kým se narodil.
Marian Jurečka poskytl tradiční rozhovor společnosti DeadLineMedia, vydavateli deníku Neovlivní.cz, jehož druhou část vám nyní přinášíme. (První díl, ve kterém popisuje vztahy ve vládě či svůj pohled na uprchlickou krizi, si můžete přečíst zde ».)
Neo: Do vysokých pozic v politice jste se dostal v poměrně nízkém věku. Je pro vás kariéra důležitá?
Jak v kterých momentech. Třeba kariéra rodiče a manžela ano, třeba kariéra politika úplně ne. Vždycky říkám, že když tady dnes po tomto rozhovoru skončím (rozhovor se konal v Poslanecké sněmovně – pozn. red.), tak můžu odejít a zítra mám práci. Mohu normálně fungovat, nemusím se strachovat – jako spousta jiných, kteří byli v politice – co budu dělat, až v politice skončím. Od mala jsem vyrůstal v zemědělství. V rámci svého životního příběhu, o který jsem neusiloval a který mi přišel do cesty, jsem se dostal do Prahy. Teď jsem si tady udělal určitou pauzu, ale čekám, že se zase po práci ministra vrátím ke své zemědělské praxi.
Marian Jurečka |
 |
| • Čtyřiatřicetiletý český rolník, ministr zemědělství a poslanec. Je také prvním místopředsedou KDU-ČSL. |
| • Má čtyři syny, čeká páté dítě. Přál by si dceru? “Prvního března máme termín porodu. Jestli to bude dcera nevím, ale jako otec bych si přál, abych aspoň jednou mohl k oltáři vést dceru. Ale čtyři kluci jsou taky super a třeba jich bude pět…” |
| • Co si vybaví pod termínem vliv? “Něco, čím mohu něco jiného ovlivňovat – ať už pozitivně, nebo negativně. Jsou vlivy v životním prostředí, vlivy v rodinách, vlivy v politice…” |
| • Osobnost, která používá vliv správným směrem? “Myslím, že ve velkého státníka – přál bych si, aby do evropského formátu – roste třeba slovenský prezident Andrej Kiska.” |
| • Další odpovědi Mariana Jurečky z tradičního dotazníku DeadLineMedia naleznete ve článku “Sprcha, kakao, modlitba – milníky dne ministra zemědělství” – zde ». |
Neo: Jak se díváte na politické řemeslo? Změnil vás ten rychlý postup nějak?
Nevím, jestli mne to změnilo lidsky. Vždycky říkám, ať to posuzují jiní, ať to posuzuje moje okolí, moje rodina. Změnilo to ale můj úhel pohledu na politiku. Spoustu věcí člověk vidí z vnějšku hodně jednoduše, někdy bych řekl, že možná trochu naivně. Najednou přijdete a zjistíte, že tady opravdu máte procesy, které trvají několik měsíců. Věci, které byste potřeboval změnit ze dne na den, prostě tak rychle změnit nejdou. Je to daleko složitější. Ale na druhou stranu, když se chce, když ta vůle je, tak se dá s problémy pohnout.
Neo: Co vás baví víc, být zemědělcem nebo politikem?
Musím říct, že mne práce ministra baví a že se snažím tu práci dělat s maximálním nasazením, naplno. Ale když se dostanete na víkend domů, anebo máte o prázdninách dva tři dny volna a můžete jít na pole… Dostat se na pole při sklizni, v ten okamžik vás to pohltí víc.
Neo: A jste sedlák nebo farmář?
Já bych řekl zemědělec z Hané (smích)… Rolník. Asi nejvíc se mi líbí označení rolník.
Neo: Co si myslíte o pojmu farmář? Jak se tento americký výraz mohl u nás stát tak populární?
V českém jazyce se zabydluje spoustu výrazů, které přebíráme z angličtiny, ať už plných nebo v různých úpravách…
Neo: …ale my máme české výrazy: zemědělec, sedlák, rolník. Zdá se mi, jako by výraz “sedlák” byl dnes pomalu urážka.
Myslím, že není urážkou. Jako nejtradičnější mi přijde rolník, u nás se to aspoň tak vždycky říkalo, pak samozřejmě sedlák. To, že se používá farmář, no… Když mi někdo řekne farmář, tak mne to neuráží, ale úplně se v tom nenacházím. Je to, jak když někdo řekne, že hraje reprezentace Česka. Já jako člověk z Moravy se v pojmu Česko nenacházím. Jsem rád, když hraje reprezentace České republiky. Neuráží mě to, jenom se v tom úplně nenacházím.
Neo: České zemědělství ovládají bývalá JZD, dnešní ZD. Dědictví po komunistech, v západní Evropě jsou to pořád ještě hlavně rodinné firmy. Mají takové rodinné podniky v Česku šanci?
U nás je problém definovat, co je to rodinný podnik. Znám soukromé zemědělce, kteří mají patnáct hektarů a deset krav. Fungují takto od roku 1990, nikam nerostou, stačí jim to. Znám rodinné farmy, které začaly na sto hektarech a dnes mají třeba tisíc pět set hektarů a stojí za tím fyzická osoba. Znám rodinné farmy, kdy to má taky rodina a je to s.r.o. nebo akciová společnost a mají taky tisíc pět set hektarů, nebo mají naopak zase jenom těch dvě stě. Dnes přesně říct a definovat co je rodinná farma na základě formy podnikání, anebo říct to na základě výměr je strašně obtížné. Dnes už to dramaticky nezměníme. Představa, že vrátíme strukturu s průměrnou velikostí farem jako třeba v Polsku, kde je to šestnáct hektarů? To už nejde.
My chceme postupně měnit – řeknu to zjednodušeně – obraz, který člověk vidí z letadla. Jasně vidíte třeba hranici mezi Rakouskem, Bavorskem a Českou republikou. Velikost políček. Biodiverzita krajiny je tam daleko větší. My nepůjdeme směrem, že budeme atomizovat půdní bloky nebo pole na úroveň třeba půl, tři čtvrtě hektaru a podobně. Ale víme, že musíme hlavně řešit problémy vodní a větrné eroze a biodiverzity ve vztahu ke škodám, které páchá zvěř na polních honitbách. Chceme na základě vědeckých podkladů směřovat k tomu, že – na různých typech svahu i s ohledem na půdní typ – budeme zemědělce tlačit k tomu, aby půdní bloky zmenšovali. Není normální, že když máte zvlněný reliéf a máte tam půdní blok velký sto padesát hektarů. Na snímcích potom vidíme, že za dvacet let stekla ornice z horních partiích do spodních. Mnohdy vidíte už jen skelet, přímo původní horninu. Pro nás není otázka měnit vlastnickou strukturu a způsob podnikání, ale zaměřit se na to, co se děje v krajině.
Neo: Znáte zelené, zastupitelem Olomouckého kraje jste se stal za Koalici pro olomoucký kraj, což byla spolupráce KDU-ČSL a Strany zelených. Jak vnímáte nálepku “ekoteroristů”, kterou lidem, kterým životní prostředí není jedno, dává řada nejen vysoce postavených politiků?
Nemám to rád, dávat nálepku “ekoteroristé” členům, příznivcům a voličům Strany zelených není fér. Měl jsem možnost osobně mezi nimi poznat spoustu lidí, kteří jsou schopni respektovat názory druhých. I to, že jsou tady potřeby třeba obcí, privátních vlastníků i podnikatelského prostředí se nějak rozvíjet.
Neo: A jakou roli tedy bude hrát ekologické zemědělství?
V budoucnu se můžeme dostat na úroveň Rakouska. Pak by se jednalo o rozsah ekologického zemědělství, který se blíží dvaceti procentům. Produkce z ekologického zemědělství – pokud jde o produkty, které si koupí zákazník – je v Rakousku přes deset procent. To už je slušný podíl. My v České republice máme v ekologickém zemědělství plochu zhruba dvanáct procent, ale výrobky, které jdou k zákazníkovi, nedosahují ani dvě procenta.
Takže vy dáváte peníze z veřejných a evropských rozpočtů zemědělcům za to, že se chovají ekologicky a jsou certifikovaní ekologičtí zemědělci. Ale jejich výrobky se nedostanou na trh. Řeknu příklad: oni vykrmí býka ekologickým senem a všechno ostatní co dostal, bylo také ekologické. Ale nakonec vám ten býk skončí na konvenčních jatkách a jeho maso si koupí zákazník, přičemž už ani netuší, že ten kus byl původně ekologický. Není u nás ještě dost vybudovaná poptávka. Neříkám, že není kupní síla. Ale je to otázka osvěty a toho, aby si spotřebitelé uvědomovali, jakou hodnotu kupují za vyšší cenu. Na tom je třeba pracovat.
Neo: Co zamýšlí ministerstvo v tomto podniknout?
Plánujeme osvětu jak vůči veřejnosti, tak i vůči zemědělcům samotným. Podporujeme i finančně to, aby ekologičtí zemědělci víc investovali do zpracování v rámci potravinářství. Aby to neskončilo tím, že jsem vyprodukoval ekologické seno nebo ten jateční kus, ale už se nestarám, co se s tím děje dál. Tudíž chceme poskytovat nástroje, aby si rolník třeba vybudoval malou porážku. Aby byl třeba schopen to maso zavakuovat, když přímo nedělá žádný výrobek. Zkrátka, aby to uměl zákazníkovi v nějaké rozumné formě nabídnout.
Neo: Sedíme v Praze, tady není problém tyto produkty sehnat, existují farmářské trhy, tržnice, specializované obchody… Ale jak je to mimo Prahu a na venkově? Myslíte, že je tam poptávka po ekologických produktech?
Je to lokální záležitost. Pokud je někdo dobrý ekologický zemědělec – a já o pár příkladech vím, kteří už mají třeba porážku nebo mlékárnu -, tak lidi jsou schopni si to koupit. Ale ekologické zemědělství potřebuje, aby se jeho výrobky dostaly v daleko větší míře do mainstreamové prodejní sítě. Aby je braly v daleko větší míře nejen velké řetězce, ale třeba i menší prodejny na venkově. Tak, aby nabízely nějaký minimální výčet základních bio-potravin.