© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Ekonom Filip Matějka je jedním z favoritů na post ministra průmyslu a obchodu. Jak přemýšlí? Co od něj můžeme čekat? Odemykáme rozhovor z časopisu Neovlivni.cz.
„Život je složitej,“ zní titul známé písně divadla Sklep a stejně si občas povzdechne každý. Úspěšný ekonom Filip Matějka patří k těm, kteří se s tím nespokojili, a složitost světa, ve kterém žijeme, se stala východiskem jeho výzkumů. Společně jsme mluvili o nepozornosti, která je středobodem jeho teorie. O Trumpovi, Číně i o bramborácích. Protože ty máme podle Matějky nejlepší na světě.
¨Filipa Matějku nyní podle SeznamZprávy hodlají politici STAN nominovat na post ministra průmyslu a obchodu místo Věslava Michalika. Při té příležitosti odemykáme rozhovor, který jsme s Matějkou pořídili pro loňský zimní speciál Neovlivní.cz.
Svět je složitý, protože obsahuje příliš mnoho informací a člověk některým ani nemůže rozumět, protože je vzdělán v jiném oboru, případně nemá vůbec žádné vzdělání. Přirozeně se proto stává nepozorným a často se rozhoduje, i když neví, jaké vlastně má možnosti. Proto se také může rozhodnout nedokonale a špatně.
Ekonom Filip Matějka. Foto: Neo/Matějka
Neo: Rozumíme dobře vaší teorii?
Ano, na tom jsou naše teorie postaveny. To, že nerozumíme všemu, ale žádného čtenáře nepřekvapí. Zajímavější je, že tento fakt rozhoduje o fungování ekonomiky i celé společnosti. Když sháníte zaměstnání, tak hledáte jen firmy, kde myslíte, že se vám bude spíše dařit. A přitom by vás štěstí našlo možná úplně jinde. Nepozornost tak ovlivňuje i zaměstnanost a výkonnost firem.
Neo: Může být nepozorná celá společnost?
O dotacích pro zemědělce rozhodují hlavně pozorní zemědělci, o exekucích exekutorská komora. Může, ale také nemusí, v tom je ta krása. Například finanční trhy někdy fungují tak, že i když každý malý investor toho ví málo, tak celý trh se chová, jako by věděl, co všichni investoři dohromady. Tím, jak spolu obchodujeme, si nutně předáváme informace.
Politika ovšem pozornost nesčítá, ale v každém tématu bere názor toho, kdo se mu věnuje nejvíce, i když jde o drobnou menšinu. Celá společnost ví téměř přesně, kolik lidí si myslí, že kandidát na prezidenta Zeman je pro ně lepší než Drahoš. Stačí spočítat hlasy. Ale už nevíme, jaká část z jejich programu by pro nás byla nejlepší. Nevíme, jestli má prezident Zeman opravdu provozovat ekonomickou diplomacii, tím myslím jen pro pár firem. To nás volby nenaučí.
Neo: Hrála nepozornost konkrétních jednotlivců či celé společnosti důležitou roli při společenské, ekonomické a politické transformaci posledních třiceti let? Zanedbala zdejší společnost z nepozornosti nějakou z možností, která mohla zlepšit bilance polistopadové transformace?
Na začátku tolik ne, a většina věcí se politikům nejdřív povětšinou povedla. Možná s částečnou výjimkou privatizace, přestože ani ona nedopadla zas tak špatně jako dál na východ. Myslím, že u ní politici podcenili, že by se o té nesmírně komplikované záležitosti mohli oni i občané více naučit, kdyby proběhla postupně. Politici by zjistili, jaké zákony zalepit, a my ostatní bychom zatím pochopili, jak akciové trhy fungují. Státní majetek by byl rozdělen daleko rovnoměrněji. Stát neměl nic z toho, že většinu bohatství dostali ti, kteří akciím rozuměli o pár týdnů dříve než ostatní.
Později už ale nepozornost začala hrát daleko větší roli. Téměř zcela ignorujeme dalekou budoucnost a zaměřujeme se jen na úzká řešení. Nevidíme les pro stromy. Přitom daleká budoucnost je téměř to jediné, na co může mít vláda a celospolečenské rozhodování vliv. Důchodcům zlevňujeme jízdné místo toho, abychom nastavili přístupný systém investic, ze kterého budeme za třicet let všichni těžit. Učitelům zvyšujeme platy z roku na rok místo toho, abychom řekli, že jejich platy budou vždy například o třetinu vyšší než průměrný plat. To je jediný způsob, jak do kantorské profese nalákat další schopné lidi. Diplomacii už nemáme založenou na principech, ale na ekonomické podpoře jen pár firem, na kterých my všichni ostatní proděláváme.
Filip Matějka (40) |
 |
| • Ekonom, i když před šestnácti lety absolvoval fyziku na Univerzitě Karlově a doktorát získal z aplikované matematiky na Princetonské univerzitě v USA. |
| • Mezinárodní ceny a vědeckou slávu mu přinesla teorie racionální nepozornosti, s jejíž pomocí prověřuje, jak lidské chování a jeho zvláštnosti určují poměry v ekonomice a v důsledku také v politice. |
| • Stal se docentem ústavu CERGE-EI, který je společným projektem Akademie věd a Karlovy univerzity. Přednáší také v Londýně a v Berkeley. |
| • Rovněž působí jako výzkumný pracovník Národohospodářského ústavu AV ČR. |
Neo: O jaké možnosti jsme přišli kupónovou privatizací, respektive tím, co se během té doby nepovedlo?
Velmi úspěšná byla v tom, že pomohla s přechodem na tržní hospodářství. Často jsou takové velké změny provázeny obrovskými problémy, u nás se kvůli tomu naštěstí nikdo nepral, nikdo nehladověl. Neúspěšná byla v tom, že to, co jsme měli, jsme částečně rozdali neužitečně a nespravedlivě. Spousta lidí tomu systému privatizace nerozuměla. A navíc, na normálním akciovém trhu se společnosti vyplatí, když si všímáte, jaké firmy mají potenciál, protože pak dostanou vaše peníze a mohou investovat do růstu. V kupónové privatizaci akorát lidé potřebovali najít firmy, do kterých se zároveň nestrefovali ostatní. S kapitálem na rozvoj to nemělo nic společného. A následně bylo vlastnictví tak roztříštěné, že ty firmy nikdo nemohl ovládat, tak si s nimi jejich vedení dělalo, co chtělo.
Neo: Šlo to udělat lépe?
Samozřejmě, ale to teď už není konstruktivní.
Neo: Můžeme se aspoň poučit, abychom neopakovali stejné chyby?
Co to znamená pro dnešek? Musíme si dát pozor například na stavbu nových jaderných reaktorů. Vypadá to, že vláda do toho jde spíše srdcem než rozumem. Ekonomicky se velké reaktory téměř jistě nevyplatí. Něco navíc jsme ochotni zaplatit za snížení emisí, něco za energetickou nezávislost na Rusku, například. Pokud to tak ale je, tak musíme říct, na kolik si těchto výdobytků ceníme. A když to řekneme, tak by nám to pomohlo také při dalším rozhodování. O kolik zvýšit daně na benzín? Jak moc máme podporovat vlakovou dopravu? Přestaneme přes Exportní banku doplácet na export do postsovětských zemí?
Exekuce jsou privatizace dneška. Děláme stejné ideologické chyby z první kapitoly učebnic o ekonomii. Hodně lidí věří, že jsme všichni rozumní, takže když chceme zamezit nesplácení a zadlužování, tak akorát musíme dlužníky více postihovat. To je teorie. Ty učebnice ale mají i druhou a třetí kapitolu. V praxi ničí tvrdší postihy spoustě lidem život, protože i rozumní lidé si neuvědomují budoucí důsledky spotřebitelských úvěrů. Stejně jako lidi kdysi nerozuměli privatizaci. Tohle ale můžeme ještě napravit.
Neo: Je logické, že jsme často nepozorní a děláme chyby, protože moderní svět je složitý. Česko a další země navíc ztratily desítky let tím, že byly součástí socialistického bloku, který se svým projektem modernizace neuspěl. Je vůbec možné dohnat státy, které mezitím měly dost času modernizovat svou společnost včetně politické a ekonomické infrastruktury podle lepšího projektu?
Vedeme si slušně. Nezabředli jsme do žádných obrovských průšvihů a to nejdůležitější jsme rozhodli správně. Jsme v NATO i v EU. Opravdu chudých je u nás méně a méně, až na ty nepovedené exekuce. Jižní Korea, Irsko, Portugalsko a také Slovensko zažily období, kdy své sousedy dohnaly strašně rychle. Vždy jde změnit věci k lepšímu. Jedním z důvodů, proč například Čína jde už třicet let tak rychle ekonomicky dopředu, je skutečnost, že může spoustu věcí kopírovat od rozvinutějších. Někoho dohánět není tak těžké. Naše současná slabina je v tom, že mluvíme o strašně moc různých tématech. Politici se vyjadřují úplně ke všemu, ale ty veliké věci neřeší, anebo ze dne na den podle názorů na Facebooku.
Neo: V jakých oborech už naše společnost funguje stejně dobře jako vyspělejší země Západu? Jako negativní příklad se dá připomenout dopravní systém, který je blízko kolapsu, i když v počtu automobilů i obyvatelstva naštěstí zaostáváme. Pozitivním příkladem mohou být banky nebo strojírenské firmy.
Máme nejlepší bramboráky na světě. Na ostatní nejsem větší odborník než kdokoliv jiný. Přijde mi, že téměř ve všem jsme na tom podobně. Najdou se vynikající i slabí jednotlivci. Jako společnost se nehrneme do žádných úžasných inovací, nejsme velcí tahouni, ale zároveň to tu jde slušně a bez větších rizik. Na banky nebo strojírenské firmy to také sedí. Je tu příjemný klid, a proto musíme všichni občas vyjíždět na zkušenou pryč.
Neo: V jakých oborech máme šanci, že se zpoždění proti Západu vyrovná v nejbližších letech? Jakou možnost bychom určitě neměli přehlédnout?
USA se vyrovnáme nejrychleji v tom, cokoliv u nich najednou pokazil Donald Trump svými tweety. Jinak se hlavně soustřeďme na vlastní dlouhodobé zlepšování. Spousta věcí závisí na lepším vzdělávání nejmenších dětí, ale to se odrazí na blahobytu až za třicet let – a proto to už třicet let odkládáme. Ve světě vědy vidím a slyším, že máme špičkové matematiky, chemiky a biology. Ti nejlepší jsou ale přece jenom také většinou v USA, než se je Trump rozhodne vyhnat. Maďarský Orbán to právě doma dělá.
Neo: Je možné dobrou organizací společnosti zajistit, aby lidé na důležitých místech napříště nedělali chyby jen kvůli nedostatku informací? Existuje nějaké konkrétní opatření?
Lidé na nejvyšších místech jsou často schopni chybám zabránit, ale my ostatní je svojí nepozorností a hlasováním motivujeme, aby se rozhodli jinak. Abychom byli v konkrétních záležitostech dost informovaní, tak se musíme zaměřit jen na pár témat, nesmíme se každý koukat jiným směrem. Pomoci v tom může veřejná TV a případně decentralizace rozhodování. Předseda vlády by neměl rozhodovat každý detail, i když je tak smutný jako H-System. To tříští pozornost voličů, ohýbá principy a způsobuje chyby.
Neo: Neobsahuje už svět tolik nesouvisejících a protichůdných informací, že ani ty nejdůmyslnější a nejlépe organizované celky nedokážou rozhodnout správně a bez chyb? Není přirozené, že i tak civilizované země, jako je Amerika nebo Velká Británie, rozhodují nahodile a pak se pouze snaží omezit nepředvídané důsledky svého rozhodnutí typu brexitu nebo zvolení Trumpa?
Nevím, nakolik byla minulá volba Trumpa pro jeho voliče chybou. Obávám se, že vyhrává, i když lidé vidí, co opravdu dělá. Myslím, že jeho výhoda je právě předstíraná čitelnost – jeho voliči mu rozumí, zatímco spousta středových voličů se vůbec nedokázala vyznat v tom, co Hillary Clinton nabízela. Jednoduchost a výstřednost zvyšují pozornost, a tím přinášejí hlasy. Podobně to je s brexitem. Cizincům zavřená menší země s rádoby silnou vládou je pro voliče vždy čitelnější než komplikovaná otevřenost. Je ale pravda, že asi nikdo si nedokázal představit tu šarádu, která po referendu následovala.
Neo: Jinými slovy, volba Trumpa a dalších silných či extravagantních osobností nebyla chybou, ale snahou zjednodušit svět. Třeba vždycky nevybereme tu správnou osobnost, ale nepotřebuje většina z nás osvíceného vůdce, který jasně řekne, co máme dělat?
Ano, přesně to je možné. Zavírání zemí zjednodušuje svět, kterému musím rozumět. A stejně tak silný, na oko čitelný vůdce je pochopitelnější než propletená ozubená kola komplikované demokracie. Ve své zakonzervované vesnici si jsem jistější, než když se mí sousedé často mění a rozhoduje o ní družstvo v hlavním městě Evropy. I když silní vůdci jsou nakonec daleko méně vypočitatelní než pomalá demokracie, tak obojí má své výhody a pro každého jsou jiné věci důležité. Pro lepší budoucnost musíme každopádně přijít na to, jak může být globalizovaná demokracie přehlednější.
¨Filipa Matějku nyní podle SeznamZprávy hodlají politici STAN nominovat na post ministra průmyslu a obchodu místo Věslava Michalika. Při té příležitosti odemykáme rozhovor, který jsme s Matějkou pořídili pro loňský zimní speciál Neovlivní.cz.
Zdroj náhledové foto: Neo/Filip Matějka