Budoucnost Evropy je ve spolupráci s Ruskem, říká Karel Březina

Profilové rozhovory vůbec nedává, po letech Karel Březina poprvé udělal výjimku. Nemá žádnou viditelnou funkci, přesto je jedničkou v aktuální mocenské mapě vlivu Prahy, kterou zpracoval deník Neovlivní.cz. Politikou sice žije, ale dnes už si dokáže představit, že ji s klidným srdce opustí.

“Stát opravdu není firma a nedá se vést pouze jako firma. V politických debatách se s tím střetávám dnes a denně. Kdybychom všechno posuzovali jenom ekonomickým pohledem, tak asi těžko budeme mít v České republice kvalitní kulturu, dokonce bychom asi neměli ani tak dobré sportovce, asi bychom neměli veřejné investice,” říká Karel Březina.

Neformální lídr pražských sociálních demokratů poskytl společnosti DeadLineMedia, vydavateli deníku Neovlivní.cz, profilový rozhovor, jehož první část vám nyní nabízíme.

Nejmladší ministr polistopadové historie, který za svou vládní kariéru vděčí Miloši Zemanovi, v interview mluví o technologii moci, soubojích politických es či pohnutkách, které jej coby mladíka přivedly do politiky.

DLM: Byl jste nejmladším ministrem českých vlád vůbec, 27 let vám v té době bylo. Co udělá taková důležitá funkce, takový raketový růst v politice s mladým člověkem?

Nebudu zastírat, že to samozřejmě na člověka velký vliv má. Na druhé straně, když na tu dobu vzpomínám, tak já v té době o vlivu nepřemýšlel, protože jsem byl zahlcený prací. Nastoupil jsem v roce 1998 jako šéf úřadu vlády, pokračoval jsem v tom i jako ministr. A musím říct, že to byla práce velmi náročná, zvlášť pro člověka, který měl minimální pracovní zkušenosti. Vzpomínám na to jako na dobu velmi hektického pracovního vypětí od rána do pozdního večera.

DLM: Z ředitele sekretariátu úřadu vlády jste se stal ministrem. Takže se dá říct, že Miloš Zeman měl na vás, na vaši kariéru velký vliv.

To vůbec v žádném případě nezastírám. To tak prostě je. A začalo to už dříve, někdy v roce 1992, když jsme se jako pražští sociální demokraté, kde jsem tehdy působil, rozhodli, že chceme za předsedu sociální demokracie v Praze Miloše Zemana. Pokračovalo to v roce 1993 hradeckým sjezdem, kde se Miloš Zeman stal předsedou sociální demokracie. Od té doby až do roku 2002, kdy jsme končili ve vládě, jsem měl možnost s ním velmi úzce spolupracovat. Určitě na mě měl velmi významný vliv.

DLM: Jaký je váš vztah dnes?

Přátelský. Vídáme se samozřejmě mnohem méně. Vážím si toho, že Zemanova vláda se dodnes pravidelně každý rok setkává. Máme tu tradici a jsem rád, že ji držíme. Nevím, jestli existuje ještě nějaká jiná česká porevoluční vláda, která by se ještě takto scházela.

DLM: Pojďme do roku 2003, volba prezidenta. Pro Miloše Zemana to nedopadlo podle očekávání. Na čí straně jste v té době byl?

Tehdy jsem nehlasoval, protože jsem nebyl poslancem. Ale jednoznačně říkám, že kdybych poslancem byl, tak bych hlasoval pro Miloše Zemana. Pro mě to byla tehdy jasná volba.

DLM: Kdy jste vstoupil do sociální demokracie? Proč jste se rozhodl vstoupit do strany a proč do sociální demokracie?

Do sociální demokracie jsem vstoupil v prosinci roku 1990, zhruba měsíc po mých osmnáctých narozeninách. Myslím si, že to bylo dané tou dobou, která byla velmi politická. Lidé se chtěli politikou zabývat, a to v mnohem větší míře, než je tomu dnes. Tehdy jsem se rozhlížel a říkal si, která strana stojí na ideálech, které jsou mi nejbližší. A musím říci, že jasně zvítězila sociální demokracie se svým programem, se svými ideologickými základy, se svými ideologickými směry.

DLM: Tehdy ale kolovalo spíš heslo „Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny“. Když se podíváme na počty členů v politických stranách v Česku, tak to není slavné. Spíš jste v té době šel proti proudu.

Dalo by se to tak říct. Dokonce jsem šel proti proudu hned dvakrát. Sociální demokracie totiž byla tehdy marginálním politickým subjektem, který se v roce 1990 a dokonce ani 1992 nedostal do tehdejšího federálního shromáždění, jenom do České národní rady. Tehdy samozřejmě člověk hltal informace, jak to funguje jinde v Evropě. Jakmile se naskytla možnost, odjel jsem do Velké Británie, abych se podíval na britský systém. Věřil jsem, že sociální demokracie, jako jeden ze dvou hlavních evropských politických proudů, se i v České republice ustálí a že budeme mít standardní politický systém.

DLM: Byl jste v kontaktu třeba s německými nebo rakouskými sociálními demokraty?

Na pracovní úrovni ano. Mne v těchto kontaktech trochu handicapuje, že nehovořím německy, pouze anglicky. Ale když jsem pracoval u mladých sociálních demokratů, tak jsme s nimi byli v kontaktu.

DLM: Sociální demokracie měla v minulosti buď silné osobnosti, jako byl Miloš Zeman a Jiří Paroubek, nebo pak politiky typu Bohuslav Sobotka a Vladimír Špidla, což je spíše taková „klidná síla“. Co si myslíte je pro vaši stranu lepší?

To záleží i na době. Byly doby, kdy tady byl významný střet osobností typu Miloš Zeman a Václav Klaus, svým způsobem i střet osobností Jiří Paroubek versus Miroslav Topolánek. Nebo doby, kdy spíš docházelo ke koaličnímu vládnutí. Ať to byla vláda Vladimíra Špidly, to znamená druhá sociálnědemokratická vláda, nebo současná vláda. I když teď jsme konfrontováni s novým fenoménem, možná se opět vracíme k jakési nepolitické politice. Navíc si myslím si, že silné osobnosti nemusí nutně být ty, které tak označují média. Současný předseda je velmi silnou osobností a prokázal to při situaci, kdy ve straně docházelo k určitým, řekněme nedobrým tendencím, někdo to nazývá pučem. V té situaci bylo potřeba prokázat velmi silnou osobnost.

 

DLM: Tu novou nepolitickou politiku tedy praktikuje hnutí ANO. Co si myslíte o vládnutí v babišovském stylu? Je možné vést stát jako firmu?

K tomu se stavím poněkud skeptický, protože stát opravdu není firma a nedá se vést pouze jako firma. V politických debatách se s tím střetávám dnes a denně. Kdybychom všechno posuzovali jenom ekonomickým pohledem, tak asi těžko budeme mít v České republice kvalitní kulturu, dokonce bychom asi neměli ani tak dobré sportovce, asi bychom neměli veřejné investice. Stát nebo město nebo obec nejde úplně stoprocentně řídit jako firmu. Na druhé straně říkám, že mi úplně nevadí, když se některé aspekty z firemního prostředí přenesou do politiky. Manažerský přístup, snaha o osekání nákladů patří i na úroveň státu, města nebo obce.

DLM: V Praze úzce spolupracujete s Radmilou Kleslovou, jejíž pozici posiluje fakt, že má velmi silné zastání u svého stranického šéfa. Jak je to s vámi a Bohuslavem Sobotkou?

Je všeobecně známo, že jsme si velmi blízcí a že jsem ho velmi intenzivně podporoval v té kritické chvíli pro něho i pro sociální demokracii. Spolupracujeme spolu už mnoho a mnoho let, náš vztah předsedy sociální demokracie a předsedy klubu zastupitelů v Praze je tak ideální, že asi lepší už být nemůže. Bedlivě sleduje pražskou politiku, nejenom proto, že de facto v Praze žije, ale také proto, že Praha je nejvýznamnější město, to je asi každému jasné. O dění v Praze často hovoříme a náš vztah je, myslím si, také velmi blízký. Známe se od roku 1992. Hrozně to letí (smích).

DLM: Celý svůj dospělý život se pohybujete mezi politiky či lidmi s významným vlivem. Jaká témata by tito lidé měli nastolovat?

Taková, která společnost vnímá, a jsou pro ni důležitá.

DLM: Napadají vás nějaká konkrétní témata?

Určitě to je uspořádání v Evropě, budoucnost Evropské unie, vztahy s Ruskem. To jsou významná témata, protože nás budou do budoucna podle mého názoru velmi silně ovlivňovat a jsou také citlivá. A kdybych měl uvést nějaká národní témata, tak určitě jsou mi blízká témata sociální, vymýcení chudoby a podobně.

DLM: Zmínil jste Evropu a vztahy s Ruskem. Jak tuto problematiku aktuálně vnímáte?

Určitě nejsem nějaký militantní odpůrce vztahů s Ruskou federací, spíše naopak. Myslím si, že budoucnost Evropy je ve spolupráci s Ruskou federací. Ale samozřejmě, že Ruská federace musí respektovat to, co tady v Evropě historicky vzniká a vznikalo po první světové válce, po druhé světové válce a po rozpadu Sovětského svazu. K tomu patří i stávající hranice. Na druhé straně si myslím, že vzájemné vztahy se postupem času dostávají do normálního stavu. Doufám a věřím, že budoucnost Evropy je společná budoucnost s Ruskem.

Druhá část rozhovoru již brzy na Neovlivní.cz