Hvížďala: Justici chce řídit vláda a média si kupují oligarchové

Doyen české žurnalistiky, publicista a spisovatel Karel Hvížďala byl u toho, když se po listopadu 1989 přetavila Mladá fronta, orgán ÚV Socialistického svazu mládeže a po Rudém právu druhý nejčtenější deník ČSSR, v list DNES. Svobodné noviny, v nichž po návratu z exilu v SRN pracoval jako šéfreportér. Záhy ho jeho zkušenosti – na Západě přispíval BBC, Svobodné Evropě či Deutsche Welle – katapultovaly do čela představenstva společnosti MAFRA. V dalších letech vedl Mladý svět, spoluzakládal zpravodajský Týden, nyní ve svých osmasedmdesáti letech pravidelně píše sloupky o stavu české společnosti, politiky i médií pro Český rozhlas.

Neo: Máme za sebou třicet let svobodných českých médií. Co bylo podle vás pro české žurnalisty největší pohromou za toto období? Odchod zahraničních vydavatelů? Babiš? Bulvarizace?

Novinář Karel Hvížďala. Foto: Michal Klajban/Wikimedia

Ani jedna z kategorií, které jmenujete. To jsou jen důsledky. Kořeny je možné hledat v tom, že étos normalizace přešel plynule do nového režimu. Nový étos se určitě nezrodil, a to byla hlavní sdílená naděje listopadu 89 – přenést étos občanských ctností z disentu do fungování republiky, jak na to upozorňuje léta Jacques Rupnik.

Za normalizace ideologie představovala fasádu, blemblem řeči, žvásty a za ní existovaly jen zájmy, nejen naše, ale i SSSR. A v devadesátých letech se v kontextu privatizace na takový přístup mohlo navázat. Po roce 1989 se tu opět mohl snadno prosadit nekritický vztah ke konzumní společnosti. Mohla za to i normalizační společenská smlouva, která byla rovněž postavená na tomto principu: nepleťte se do věcí veřejných a budete z toho mít soukromý prospěch. Dnešní moc si to přeložila do věty: zvolili jste si nás, tak nás nechte v klidu vládnout, vaše šance zase přijde při volbách.

A samozřejmě tu přetrvaly osobní vazby, sítě mezi polopodsvětím, politiky, soudci, policií, tajnými službami a řediteli podniků, které vznikly za normalizace a které měly svou ekonomickou logiku. Jenže liberální demokracie je založena na důvěře, která se rodí v občanské společnosti a přenáší se i na důvěru v demokratické instituce, k čemuž u nás dodnes nedošlo. Do nového režimu se přenesly staré korupční vazby. Nové vazby, tzv. „společenský kapitál“, nebyly postaveny na občanských ctnostech, ale na zkušenosti s obcházením ekonomických nedostatků, zákonů a manipulaci s občany.

Důsledek je zřejmý: staré etice vadí nezávislé mocnosti, jako jsou justice a média. Justici chce řídit vláda a média si kupují oligarchové, aby hájila jejich zájmy, nebo alespoň zamlčovala jejich kritiku. Bulvarizaci vítají: odvádí pozornost od důležitých problémů. Podobně opovrhují mediální výchovou ve školách: mediální negramotnost jim rovněž vyhovuje, a útočí proto na mediální analytiky, kteří občas na školách přednášejí: považují je za aktivisty, protože demaskují jejich falešnou hru.

Článek vyšel v listopadovém čísle časopisu Neovlivní.cz. Roční předplatné můžete věnovat jako dárek.

Neo: Jak vidíte českou žurnalistiku pro příštích třicet let? Bude vlastně ještě v roce 2060 existovat?

Na to neumím odpovědět. Jen jedno vím, že pokud neobhájíme nezávislou justici a veřejnoprávní média, bude u nás nastolen oligarchický autoritativní režim. Etika smíření s čímkoliv vytěsní etiku odpovědnosti zase na disidentský okraj a my zapomeneme, že riziko je nedílnou součástí závazně žitého života. Opět budeme jen přežívat a nebudeme žít a to nás opět odsune na Východ, kde justice a média jsou jen nástrojem mocných.

Snad jednu spekulaci bych si mohl dovolit artikulovat. Jak ukazuje tzv. Flynnův opačný efekt, IQ v naší civilizaci od roku 2004 klesá. V sousedním Německu a Rakousku u populace narozené kolem roku 2000 za deset let o 4,8 procentního bodu. My v těchto údajích nefigurujeme.

Obecně se soudí, že za to může převaha obrazu nad slovem, děti málo čtou a píší, věnují se multitaskingu, twitterují, esemeskují atd. Někteří odborníci s tím nesouhlasí, ale na jednom se všichni shodnou: Že děti ztrácí schopnost soustředění a trpí tzv. hyperkinetickou poruchou. Budeme-li tento stav opomíjet, naše civilizace ztratí dynamiku a začne se její postavení marginalizovat. Konzum to nezachrání. Pokud se proti tomu média nepostaví, zpronevěří se svému poslání, jak ho definovala již liberální teorie médií v 19. století, a bude možné hovořit o postmediální éře.

Neo: O čem svědčí fakt, že ve sněmovně nyní leží hned několik neprojednaných výročních zpráv hospodaření České televize? Je to nepřímý nátlak na vedení ČT, aby bylo povolnější?

O tom, že většina našich poslanců včetně Václava Klause mladšího, jehož otec původně volal po standardní pluralitní společnosti, v níž platí starý anglický princip check and balances, tedy kontroluj a vyvažuj, demokracii odmítá a má z ní strach.

Kontrolní funkci nad mocnými v demokratické společnosti vykonávají soudy a média a tím je naplněna jedna ze základních podmínek demokracie, kterou je dělba moci mezi moc ústavodárnou, exekutivní, justiční a mediální, přičemž dvě poslední moci nejsou volené. A Ústavní soud, který by Václav Klaus nejraději zrušil, je součástí systému všech demokratických zemí. Dnes občas sociologové hovoří už i o páté mocnosti, za kterou jsou považovány anonymní a zcela nekontrolovatelné sociální sítě, které jsou schopny pomocí algoritmů rozšířit během několika vteřin fake news a bullshit na miliony lidí.

S tím si zatím celá naše civilizace neví rady. Nemáme filtry, které dokážou odlišit lež od informace. Evropa se snaží šíření fake news omezit zákony, Spojené státy jsou benevolentnější a nechávají technologické firmy, aby rozhodovaly samy. To využil šéf Facebooku Mark Zuckerberg k prohlášení, které dal v minulých dnech na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu, že on ani lživé inzeráty ve svém médiu nezakáže, protože lež do politiky patří a podobnými zákazy by znevýhodnil nové politiky, kteří ještě nejsou obecně známí. To je ovšem opět polopravda, tedy bullshit, protože zákazem by Facebook, který má 2,4 miliardy uživatelů, přišel o značný příjem z reklamy.

Neo: Myslíte, že jsou nyní veřejnoprávní média ve větším nebezpečí, než byla v době televizní krize na přelomu tisíciletí?

Nevím. Jistou naději vidím v uskupení Milion chvilek pro demokracii. Jsou to mladí lidé, kteří jsou ochotni riskovat, kteří vědí, že není kam emigrovat, protože podobné snahy, jako zažíváme u nás, je možné vidět nejen v Maďarsku, Polsku, Velké Británii, Francii, Holandsku, Spojených státech, ale i jinde. Mladí studenti totiž vidí dál než politici, jejichž horizont končí termínem příštích voleb, protože vědí, že budou žít déle, a mají převážně obavy ze zničené společnosti a planety. Jsou si vědomi toho, že ničit společnost i planetu jde rychleji než je napravovat. Pokud se tito mladí lidé neunaví, bude muset na to moc reagovat a politické strany, které budou chtít přežít, budou muset začít jejich výzvu po obnově právního státu a rozumné klimatické politice respektovat.

To by byl zřejmě ten klíčový moment, po němž bychom se mohli rozejít se starým normalizačním étosem. Bylo by to také poprvé, kdy by u nás došlo ke změně, která nebyla vyvolaná zvnějšku: stali bychom se dospělejšími. Justice a média by pak mohla plnit kontrolní funkci ostatních mocí i by kontrolovala sebe navzájem.

Zároveň by to znamenalo, že přesný jazyk vytěsní hysteriózní pokr, v němž se snaží politik přebít sprostou lež konkurenta ještě větším nesmyslem, aby na sebe upozornil, protože ví, že jen silnými výroky se dostane do médií, která je nekriticky přebírají, v domnění, že tím zvýší svou prodejnost. Tento boj, v němž největší roli hraje ekonomika pozornosti, mění nenávist v kulturní normu a s tím je nutné skoncovat. Jen nový přesný jazyk a jiné chování médií může artikulovat nové cíle, po kterých lidé touží.

Rozhovor vyšel jako součást materiálu Lovecká sezóna začíná, který jsme vydali v listopadovém časopise Neovlivní.cz. Magazín si můžete předplatit zde:

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít