Říká se, že všechno je jednou poprvé. Já jedno zažil při rozhovoru s Ivanou Sedlákovou, ředitelkou vrapické školy pro děti, které mají speciální vzdělávací potřeby. Normálně, i když jde o citlivé nebo dojemné téma, v rámci soustředění se na rozhovor nepláču – když, tak až při přepisování. Teď mi slzy vyhrkly ve chvíli, kdy vyprávěla, co děti píšou do motivačních dopisů, aby mohly na zahraniční stáž. Stojí tam totiž i: „Nechci dopadnout jako máma.“
Když se letos těsně před prázdninami v Římě konala celoevropská konference o programu Erasmus+, reprezentovala Českou republiku jediná škola. Možná byste hádali nějaké prestižní gymnázium z Prahy, nebo soukromou školu, která vysílá své žáky na studia za hranice. Tak ne… Byla tam výprava ze Středního odborného učiliště a Praktické školy Kladno-Vrapice v čele s ředitelkou Ivanou Sedlákovou. Napřímo je kvůli tomu, jak pracují s programem a stážemi pro své žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, oslovil garant programu u nás, tedy Dům zahraničních služeb.
Ceny hejtmanky Středočeského kraje
v kategorii Vzdělávání.
Zdroj: Středočeský kraj (se souhlasem)
„My se trochu báli, co tam mezi těmi prestižními školami budeme dělat, co jim budeme povídat. Ale je z toho pozvání na další semináře a třeba budeme mít další partnerské školy pro naše děti. A to si nedokážete představit, co jim ta zahraniční zkušenost dává, jak přijedou úplně jiní, skoro dospělí lidé,“ vypráví nadšeně Ivana Sedláková. Drobná žena, která má ovšem energie na rozdávání.
Neo: Jak se stane, že se škola pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, tedy pro ty, kteří fakt nejsou studijní typy a bývá těžké je udržet na škole až do konce studia, stane akreditovaným pracovištěm programu Erasmus+ a ještě je dávána za vzor dalším?
Vezmu to malinko zeširoka. Když jsem nastoupila do funkce ředitelky někdy v roce 2006, tak brzy nato přišla krize. Pamatujete na rok 2008? Jak na nic ve veřejném sektoru nebyly peníze? Nebylo ani na papíry ve školách. A já si řekla: Takhle ne… My sem ty peníze musíme nějak dostat. Děti musí mít dobrou školu, možnost se posouvat. A tak jsme se vrhli na evropské projekty. Bylo to šílené, jak jsme tomu pořádně nerozuměli. Já nikdy nic nepostavila, a teď jsme se vrhli na obrovskou modernizaci školy, postavili celé patro navíc. Doteď si říkám, že to byla obrovská odvaha, nebo možná drzost, ale dotlačili jsme to i díky skvělým lidem z operačních programů do úspěšného finále a zvětšili jsme si kapacitu, což se dnes hodí.