Klany kolem Putina jsou jako mafie. Záleží na tom, který vyhraje

Bývalý šéf civilní rozvědky Petr Mlejnek glosuje vývoj války na Ukrajině.

Klany kolem Vladimira Putina jsou dnes jako skupiny organizovaného zločinu. Některé z nich mají vlastní armády-silový kapitál (jako např. Jevgenij Prigožin a šéf Národní gardy Viktor Zolotov), jiné mají mocenské funkce (jako např. šéf Rady bezpečnosti Nikolaj Patrušev); každý klan má své vlastní finanční zdroje – banky, státní korporace, velké společnosti; některé klany vlastní celé regiony, např. Ramzan Kadyrov – Čečensko; a nepodléhají žádnému zákonu.

Jak to funguje v praxi?

Ruská elita se primárně chová pragmaticky. Řada konfliktů je ze strany Putina uměle využívána k tomu, aby proti němu nevznikla jednotná opozice jeho podřízených. Role Putina je v mediaci konfliktů. Putin je nechce vyřešit – tím by přišel o moc. I velmi odvážné aktivity Kadyrova a Prigožina jsou vždy prezentovány jako věci “pro Putina”. Prigožinovým motivem je finanční zisk. U Patruševa je to spíš kumulace moci. Kadyrov si buduje absolutní monarchii + chce finance, ale nikdy to nebude politik federálního-celoruského formátu. Aliance (zvlášť v období silné nestability) mohou rychle vznikat a měnit se. Většinu těch lidí, ve vedení Kremlu charakterizuje cynický pragmatismus..

Mocenské klany a možné koalice

Tyto klany nebyly nikdy sjednoceny. 20 let mezi sebou neustále bojovaly o sféry vlivu a zdroje. Jejich války by se daly podmínečně nazvat studenými: vedly je za oponou orgány činné v trestním řízení a oběti – bezpečnostní síly, podnikatelé a úředníci z nepřátelských klanů – byly zpravidla zbaveny svobody, nikoli života (i když byly výjimky).

Celé ty roky působil Vladimir Putin jako jakýsi arbitr v konfliktech svého okolí. Jeho samotná postava poskytovala nejistou rovnováhu sil mezi válčícími frakcemi, protože každá z nich pochopila: pokud odejde, bude rovnováha narušena, začne válka všech proti všem. Ale nic neoslabuje moc diktátora více než stárnutí a vojenské porážky. Čím více se blíží konec Vladimira Putina – ať už politický nebo fyzický – tím je pravděpodobnější, že se mnoho studených válek klanů o moc změní v horké.

Vladimir Putin připravil sebe i stát o monopol na násilí. Dnes je tato licence kromě armády a orgánů činných v trestním řízení v držení všech druhů wagnerovců (MPCs), kadyrovců – a to navzdory skutečnosti, že je tato činnost v Rusku trestná. A s legitimními institucemi násilí není všechno tak jednoduché: ve stejné FSB jsou celé jednotky (například známé „Sečinův specnaz“), které jsou ve skutečnosti vyňaty z jurisdikce státu a podřízeny zájmům soukromých osob.

Když diktátor slábne, klíčovým faktorem v boji o jeho trůn nejsou konexe, ale fyzické zdroje: kdo má větší a lépe ozbrojený gang, má výhodu. To dobře chápou lidé blízcí Putinovi. To podle mého názoru vysvětluje proměnu Dmitrije Medveděva – kdysi hlavní naděje ruských liberálů. Válka výrazně oslabila pozice kdysi vlivného ministra obrany Sergeje Šojgu. Jestliže do února loňského roku tato skupina dokonce tvrdila, že je kandidátem na post nástupce, po neúspěchu ruské armády se jeho šance zmenšily. Válka na Ukrajině tak změnila poměr sil, že i favorité přemýšlí o své budoucnosti. Například Jurij Kovalčuk je ve skutečnosti druhou nejvlivnější osobou v zemi. Ještě nedávno se jeho pozice zdály neotřesitelné, ale dnes je nucen bojovat s Jevgenijem Prigožinem, protože chápe, že v klanové válce všech proti všem přátelství se stárnoucím a slábnoucím diktátorem už nic neřeší.

Existují dnes podle mě tři možné koalice:
1. Prigožin, Zolotov, Kadyrov. Jejich hlavní výhody jsou zřejmé: krutost, odhodlání, připravenost ignorovat oběti a metody boje a samozřejmě obrovská sjednocená armáda.

2. Kovalčuk, Patrušev, Tokarev, Timčenko. Pokud se taková koalice objeví, pak její bezpodmínečnou výhodou budou obrovské finanční zdroje (tito lidé doslova vlastní celé Rusko) a mají kontrolu nad speciálními službami, které jsou sice útočnou silou horší než předchozí koalice, ale mají mnohem lepší informace a větší intelektuální potenciál.

3. “Koalice vlastenců“ nenávidí ruskou vládnoucí třídu za korupci a vojenské porážky; také nepřijímá „prvni koalici” pro její vazby na současnou vládu, zločinecké struktury a na Čečensko. Tato koalice má obrovské výhody. Vyjadřuje zájmy drtivé většiny obyvatel Ruska, včetně armády: staví se proti korupci současné vlády a podporuje úplné zničení Ukrajiny.

Budoucnost země závisí na tom, která koalice zvítězí. Nejméně krvežíznivé vítězství zaručuje „druhá koalice: v případě jejího vítězství se represe dotknou pouze vůdců a aktivních členů klanů, kteří se jí postaví. Budoucnost Ruska určí děti všech těchto Patruševů, Rotenbergů a Kovalčuků a ony si pravděpodobně vyberou západní styl než styl uzavřené Severní Koreje. Pokud zvítězí „koalice vlastenců“, bude Rusko nevyhnutelně čelit vojenské diktatuře. Protože vítězství na frontě vyžaduje pevnou ruku a nelítostný boj proti zrádcům v týlu. Pokud zvítězí „první koalice“, Západ na jedné straně a Čína na straně druhé budou muset odpovědět na velmi obtížnou otázku: jsou připraveni smířit se s tím, že jeden z největších jaderných arzenálů ovládají lidé z kriminálního prostředí?

Další aspekt je, že po definitivním oslabení systému začne řada lidí ze silových struktur podnikat – a opět se emancipuje organizovaný zločin, který je dnes z velké části řízen / kontrolován zpravodajskými službami RF. Budou to taková nová 90. léta.

Ať už bude finále tohoto boje o moc jakékoli, už teď je jasné, že Vladimir Putin v tomto dramatu nehraje hlavní roli. Stalo se mu to nejhorší, co se může diktátorovi stát: místo strachu začal vyvolávat opovržení.

Autor Petr Mlejnek je bezpečnostní expert, pracoval roky v tajných službách a armádě, kde působil jako výsadkář. Ze státních služeb odešel letos z pozice šéfa civilní rozvědky, a to kvůli kauze Dozimetr.

Zdroj náhledové foto: Radowitz / Shutterstock.com