Nejistý osud ministra Síkely, jak Agrofert vydělává na krizi, nová odhalení v Hlubučkově kauze a další čtení.
Milí čtenáři,
někdy se to tak sejde a v každém tématu, do kterého se pustíme, najdeme něco, co je vzájemně spojuje. Tentokrát popisujeme hned několik příběhů, které se dotýkají zlozvyku, co je spoustě z nás tak trochu vlastní.
Nepříjemné věci necháváme na poslední chvíli, problémy neřešíme, a teprve když to bouchne, zmobilizuje nás to k nějaké aktivitě. A stejné to zjevně mají i politici a úředníci.
Jen tak lze kupříkladu vysvětlit, jak je možné, že dlouhé roky tolerujeme, že se z České republiky stala kamionová republika. A když už jsme sem ty kamiony pustili, že nejsme schopni ochránit další řidiče kolem nich a vlastně ani samotným kamioňákům zajistit normální podmínky pro jejich práci. Nedávno jeden z nákladních vozů prorazil svodidla a v protisměru na dálnici zničil jednu celou rodinu. Přežila jen matka, její dvě malé děti a manžel umřeli. Není to přitom výjimečná nehoda, jenže nestalo se nic. A osobně si myslím, že se ani nestane, dokud nějaký tahač na dálnici nesmete školní autobus a nezemře tam dvacet dětí. Proč nám to stojí za to?