Ekonomická válka, boj o Hormuz a budoucnost Blízkého východu. Konflikt se mění z otevřené války na dlouhodobé strategické soupeření, píše bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek.
Více než dva měsíce po ukončení hlavních bojových operací mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem se ukazuje, že konflikt nevstupuje do fáze skutečného míru, ale spíše do období dlouhodobé ekonomické, námořní a geopolitické konfrontace. Příměří uzavřené 7. dubna 2026 sice zastavilo rozsáhlé bojové operace, ale nevyřešilo základní příčiny konfliktu.
Jednání mezi Washingtonem a Teheránem pokračují, avšak obě strany zůstávají rozděleny v klíčových otázkách. Mezi největší sporné body patří budoucnost íránského jaderného programu, osud zásob vysoce obohaceného uranu, kontrola nad Hormuzským průlivem, zrušení sankcí a americká vojenská přítomnost v regionu. Právě Hormuzský průliv se mezitím stal hlavním strategickým bojištěm celé války.
Dvojitá blokáda ochromila jednu z nejdůležitějších obchodních tepen světa
Od března 2026 vznikla v Perském zálivu bezprecedentní situace. Írán omezuje námořní dopravu v Hormuzském průlivu prostřednictvím min, dronů, raket a systému povolení k plavbě. Spojené státy naopak od poloviny dubna provozují rozsáhlou námořní blokádu zaměřenou na íránské přístavy a export ropy.
Před válkou proplouvalo Hormuzským průlivem v průměru 138 lodí denně. V první polovině května 2026 tento počet klesl přibližně na deset lodí za den. Jde o jeden z největších propadů námořní dopravy v regionu od ropných krizí 70. let.