Křišťálově čistý Ivo R. Symbol naší doby

Za minulého režimu začínal jako prodavač. Dnes se jméno Ivo Rittiga skloňuje v souvislosti s řadou korupčních kauz a třeba místopředseda ČSSD a současný ministr kultury Lubomír Zaorálek jej na zasedání sněmovny neváhal nazvat lupičem. Faktem zůstává, že ač Rittig čelil několika obviněním, od sametové revoluce mu nebyl prokázán žádný trestný čin. V jedné kauze už je „rentiér z Monaka“ definitivně osvobozen, v další nepravomocně také a u poslední čeká na rozsudek. Z toho, jak jsou karty rozdané, přitom vychází, že by mohl ze všeho vyváznout.

Když letos v květnu pražský městský soud zprostil Ivo Rittiga viny v kauze údajně předražených pražských jízdenek, podělil se lobbista o radost na svém twitterovém profilu sobě odpovídajícím stylem. „Vím, že twitter je poněkud sofistikovaná záležitost na projevy osobních emocí. Ale seru na to! Všem skutečným kamarádům, přátelům a všem ostatním, co mi drželi palce, díky!“ poznamenal a přidal fotku, jak sedí s lahví šampaňského na černé kožené sedačce v černé lesklé teplákové soupravě a bílých teniskách.

Ač je Rittig spojován s několika kauzami, ať už aktuálně s dopravním podnikem, nebo případem kolem exúřednice Jany Nagyové, teď už Nečasové, trestní rejstřík má čistý. A nevypadá to, že by se na tom mělo v nejbližší době něco změnit.

„Je to do jisté míry dáno jeho schopností udržovat si kontakty, což se ukázalo teď, kdy mu bývalý státní zástupce (Vlastimil Rampula, byl vrchním státním zástupcem v Praze, pozn. red.) nosí tašku. V procesních věcech dokázal mnohé…,“ je přesvědčen šéf Nadačního fondu proti korupci Karel Škácha, který se roli Rittiga v případu předražených jízdenek soustavně věnoval.

K soudu státní zástupci dotáhli celkem tři případy. Jenže zatím to vypadá, že konečné skóre nejspíš bude 0:3.

„Je evidentní, že policie nepřichází s naprosto neprůstřelnými důkazy o jeho vině,“ myslí si bezpečnostní expert a bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby Andor Šándor, který kauzy kolem Rittiga sleduje. „Lidé, kteří se pohybují v těch sférách, tedy jsou velmi bohatí, si mohou najmout velmi dobré právníky. No a ukazuje se, že jejich advokáti jsou schopnější než ti, co je mají dostat za katr.“

Soudce Petr Hovorka poměrně složitou a obsáhlou jízdenkovou kauzu dopravního podniku doslova rozcupoval. Spis čítá stovky svazků, 30 tisíc stran představují elektronické verze příloh. Ani tak se obžalobě nepodařilo Rittigovi, exšéfovi pražského dopravního podniku Martinu Dvořákovi a dalším 15 obžalovaným dokázat, že se na zakázkách společnosti obohatili.

Symbolem jednoho z nejsledovanějších soudních případů se stalo 17 haléřů. Ty podle obžaloby putovaly z každé prodané jízdenky na účty firmy Cokeville Assets na Panenských ostrovech, za kterou stál právě Rittig.

Případ je ale ve skutečnosti mnohem rozsáhlejší a má zjednodušeně řečeno dvě hlavní větve: První se týká smluv, které dopravní podnik před deseti lety uzavřel kvůli už zmiňovanému tisku jízdenek, pak zajištění prodeje jízdenek a vzniku elektronické jízdenky. Státní zástupce Adam Borgula tvrdil, že všechny zakázky byly zmanipulované a dopravní podnik kvůli tomu přišel nejméně o 457,5 milionu korun.

V druhé větvi pak Borgula popisoval praní špinavých peněz, které měly být vyvedeny právě z těchto kontraktů.

Jenže soudce konstatoval, že se trestný čin vůbec nestal. A proto nelze mluvit ani o legalizaci desítek milionů, které měly skončit třeba právě u Rittiga.

A podobně dopadají i další Rittigovy kauzy. Proč to tak je? Jsou policisté a žalobci neschopní? Nebo je Ivo Rittig skutečně “čistý”? Odpovědi přinášíme v listopadovém časopise Neovlivní.cz.