Martin Šimša popisuje svůj boj s nákazou. A také pocity lékařů, kteří politiky varovali a dnes nevidí světlo na konci tunelu
„Je mi 40 let, 3x týdně cvičím nebo plavu, nadváhu tuku nemám. Proč právě mě se rozhodl cv19 zabít? Udělal to chytře: hned v úvodu mi ‚vypnul‘ imunitní systém (neutro a lymfopenie jako u chemoterapie) a pak ze mě během 5 dní udělal imobilní dušnou trosku. Tohle se nedalo předvídat.“
Tak zněl první vzkaz Martina Šimši, lékaře z urgentu a záchranky, po čtrnácti dnech tuhého boje s koronavirovou nákazou. Že je z nejhoršího venku, zveřejnil na Twitteru, kam pravidelně už od jara zapisuje syrové postřehy z první linie.
V létě patřil mezi první zdravotníky, kteří nahlas varovali, že se čísla nevyvíjejí dobře. A že když to takhle půjde dál, nedokážou se nemocnice postarat o všechny. Burcoval, že lékaři z regionálních nemocnic mají problém „udat“ pacienty s covid nákazou do vybavenějších zařízení. Žádal, ať stát připraví scénáře dalšího vývoje. Jak vidí situaci dnes?
Martin Šimša má soukromou ordinaci na severu Čech. Nadto ještě slouží na záchrance a na urgentním příjmu v kladenské nemocnici, kam už loni zjara nastoupil do covid týmu a začal se starat o pacienty s nákazou. Když se na podzim situace prudce zhoršila, popsal pro říjnové vydání časopisu Neovlivní.cz, co je jeho největší strach. Nikoli covid jako takový. Nebo možnost, že se sám nakazí. „Bojím se té bezmoci. Bojím se, abych nemusel volit, komu tu kvalitní péči dám a komu ne,“ svěřil se. V prosinci 2020 onu kvalitní péči potřeboval sám. Kapal mu remdesivir; vůbec to nevypadalo dobře.