Lhal jsem, a co? Poslanec se prolhal až do vazby

Příběh George Santose ukazuje, jak se dá s totálně vymyšleným životopisem i minulostí dostat až do amerického kongresu. Lež se stala běžným pracovním nástrojem.

Nenechte se zmást titulkem, tento text ani zdaleka není o české prezidentské kampani. Nereálné předvolební sliby, nepravdy poškozující druhou stranu, přiohnutá fakta – to všechno začalo být nejpozději od hlasování o brexitu na jedné straně oceánu a nástupu Donalda Trumpa k moci na jeho druhé straně tak „běžnou“ součástí politiky, že to lháře v očích voličů už ani nepoškozuje.

Co když ale politik lže až tak, že mu nemůžete věřit vůbec nic? Původ, vzdělání, práci, nakonec ani jeho jméno? Přesně takový příběh teď rozplétají novináři v USA, kteří se snaží přijít na to, kdo ve skutečnosti je mladý republikánský kongresman George Santos. Vylhal si o sobě snad úplně všechno. A donedávna mu to procházelo. Je to vůbec možné?

Hned několik známých afér z posledních let rozpoutaly naprosté lži. Společné mají to, že se jejich autoři pomocí fabulací dostali k penězům a společenské prestiži.

Pár nejznámějších případů?

Američanka Elizabeth Holmesová, která v černém roláku, evokujícím genialitu Steva Jobse, dokázala z investorů vytáhnout v přepočtu téměř 19 miliard korun na zázračnou laboratorní analýzu krve, ke které prý stačí odebrat pacientům jedinou kapku. V roce 2014, kdy bublina kolem její společnosti Theranos praskla a ukázalo se, že jde o bohapustý podvod, činila hodnota firmy jen těžko uvěřitelných 187 miliard korun. Napálit se nechal mediální magnát Rupert Murdoch stejně jako někdejší šéf americké diplomacie Henry Kissinger. Loni na podzim soud poslal Holmesovou za investiční podvod na 11 let a tři měsíce za mříže.

Další jméno: Anna Delveyová. Tajemná miliardářská dědička s obřím svěřenským fondem kdesi v Evropě si ve slunečních brýlích Celine, modelech od Yves Saint Laurenta a sandálech Gucci omotala kolem prstů newyorskou smetánku. Ve skutečnosti šlo o Annu Sorokinovou, ruskou emigrantku, jejíž rodina se usadila v Německu, kde si otec, původně řidič z povolání, založil malou firmu zabývající se vytápěním a klimatizací. Pod falešnou identitou se Anně podařilo vymámit od jednotlivců, hotelů i bank téměř 4,5 milionu korun. V roce 2019 jí soud vyměřil za finanční podvody čtyřleté vězení.

Finanční podvody – tentokrát šlo především o zfalšované šeky za miliony dolarů – nakonec přivedly do vězení i dost možná nejznámějšího fabulátora: Franka Abagnalea mladšího. Vydával se za pilota PanAm, lékaře, právníka, a byť jeho příběh je už starší, stal se předlohou pro úspěšný Spielbergův film Chyť mě, když to dokážeš.

Z toho, co dnes víme o nedávno zvoleném kongresmanovi Georgi Santosovi, to vypadá, že jestli mu něco zlomí vaz, budou to také finanční machinace. A nikoli lži, které mladého republikána vynesly až do Sněmovny reprezentantů. A že už jich je.

Aktualizováno 10. května: George Santos byl zatčen a obviněn právě z finančních machinací a praní špinavých peněz. Skončil ve vazbě, odkud byl propuštěn na základě kauce, u níž není jisté, kdo za ní stojí. Nyní čeká na soud.

Hodně zvláštní americký sen

George Santos postavil svou kandidaturu na tvrzení, že je „ztělesněním amerického snu“. O hlasy voličů se ucházel prý právě proto, aby tento sen ochránil i pro ostatní.

Jak popsal list The New York Times, jeho životopis skutečně připomínal listování pohádkovou knihou. Uváděl o sobě, že je synem brazilských přistěhovalců a prvním otevřeným gay republikánem, kterému se povedlo získat křeslo. Dokázal se vypracovat z absolventa veřejné vysoké školy na „ostříleného finančníka a investora z Wall Streetu“ s rodinným portfoliem čítajícím 13 nemovitostí a charitativní organizaci, která zachránila více než 2500 psů a koček.

Voliči z okrsků Queens a Long Island na to slyšeli a George Santose zvolili v listopadu 2022 v pouhých 34 letech kongresmanem. Křeslo uzmul demokratům, čili svým zvolením napomohl republikánům získat ve Sněmovně reprezentantů těsnou většinu.

Probuzení přišlo 19. prosince, kdy novináři New York Times publikovali rozsáhlý investigativní text. Grace Ashfordová a Michael Gold v něm zpochybnili prakticky všechno, co o sobě Santos zveřejnil.

Začněme rodinnou historií. Santos se hlásil k židovským kořenům. Prarodiče z matčiny strany prý přežili holocaust, označil je za ukrajinské židovské uprchlíky. Jenže tohle tvrzení je v rozporu s oficiálními záznamy, podle kterých se narodili v Brazílii. Nejbližší rodinný příslušník, který do Brazílie přišel z Evropy (konkrétně z Belgie), tak učinil už v roce 1884.

Jaképak židovství, šlo o tradiční katolickou rodinu. Nemajetnou rodinu, a tak Santosova matka Fatima Devolderová odešla v 80. letech do USA sbírat fazole jako migrující dělnice. Později žila střídavě v obou zemích, živila se jako kuchařka i chůva. 

Na Twitteru se svěřil, že matka jen tak tak přežila teroristický útok na New York z 11. září 2001. Ten den totiž „byla ve své kanceláři v jedné ze dvou budov Světového obchodního centra“. Její imigrační historie však ukazuje, že 11. září ani nebyla na americké půdě.

Malý George měl v New Yorku podle svých slov navštěvovat elitní soukromou přípravnou školu Horace Mann. Jenže škola o něm nemá žádné záznamy.

Řekl, že akademické tituly získal na New York University a New York’s Baruch College, kde byl i hvězdným hráčem volejbalového týmu. Ale o jeho studiu stejně jako sportovní kariéře nemají na školách jediný doklad. Časově se to navíc potkává s dobou, kdy s matkou žili v Brazílii.

Prokazatelně tam pobýval mezi lety 2008 až 2011. Dokazují to dokumenty od brazilského soudu, který řešil Santosův delikt z roku 2008. Tehdy měl ukrást muži, o kterého matka pečovala, šekovou knížku. „Policejní a soudní záznamy ukazují, že pan Santos použil šekovou knížku k podvodným nákupům, včetně páru bot. O dva roky později se pan Santos k činu přiznal a byl později obviněn. Soud a místní prokurátor v Brazílii potvrdili, že případ zůstává nevyřešený. Pan Santos nereagoval na oficiální předvolání a zástupce soudu ho nemohl na dané adrese najít,“ napsali Ashfordová s Goldem.

Podobně na vodě je jeho kariéra ostříleného finančníka: „Citigroup a Goldman Sachs, tedy firmy z Wall Street uváděné v životopise pana Santose, řekly The Times, že nemají žádné záznamy o tom, že by tam kdy pracoval.“

Santos se vylíčil jako úspěšný investor do nemovitostí, jehož rodina vlastní několik budov. Novináři se tedy pokusili ony nemovitosti dohledat. Nenašli žádnou, pouze soudní záznamy prokazující, že byl muž v letech 2014 až 2017 v Queensu předmětem tří řízení o vystěhování kvůli nezaplacenému nájemnému.

O své sexualitě loni pro USA Today prohlásil: „Jsem otevřený gay. Nikdy jsem v posledním desetiletí neměl problém se svou sexuální identitou a mohu vám říci a ujistit vás, že vždy budu zastáncem LGBTQ+ lidí.“ Následně vyšlo najevo, že byl ženatý. Se ženou se rozvedli v roce 2019.

Odjištěný granát

Po zveřejnění článku v The New York Times se na republikánského politika zaměřily i další redakce.

Tak například agentura Reuters přinesla svědectví z Brazílie, podle kterých se Santos před patnácti lety zúčastnil tamní soutěže krásy jako drag queen, tedy muž prezentující se jako žena.

CNN natáčela se dvěma válečnými veterány, kterým Santos slíbil vybrat peníze na operaci jejich psa. V online sbírce, kterou založil, vybral 3 tisíce dolarů, oněch v přepočtu 66 tisíc korun si ale podle nich nechal a pes uhynul.

Magazín Curbed sehnal bývalého Santosova spolubydlícího. S nynějším politikem, jeho matkou, sestrou a dvěma přáteli žil Yasser Rabello podle svých slov v malém bytě v New Yorku dva roky – v letech 2013 a 2014. „Tvrdil mi, že pracuje jako reportér pro brazilský list O Globo. Ale co jsem viděl, tak akorát seděl celé dny doma u počítače, listoval weby a chatoval s lidmi,“ řekl časopisu. „Prý také dřív pracoval pro New York Fashion Week, setkal se se všemi modelkami Victoria’s Secret a sám bude v časopise Vogue“.

Aby to nebylo málo zmatené, Rabello znal George Santose jako Anthonyho Devoldera. Zřejmě tedy žil nějaký čas pod svým druhým křestním jménem a příjmením matky.

Kdo občas nepřehání?

Ve výčtu vyvrácených lží by šlo ještě dlouho pokračovat.

Sám Santos věc zpočátku zlehčoval. „Nebudu se na to vymlouvat, ale spousta lidí ve svých životopisech přehání, trochu překrucuje skutečnost. (…) Neříkám, že jsem se toho nedopustil,“ reagoval třeba v rozhovoru pro rádio WABC. 

Později už další zprávy přecházel mlčením. Anebo výroky podobnými těm, které známe z české politiky. Například: „Média nadále přicházejí se skandálními tvrzeními o mém životě, zatímco já pracuji a přináším výsledky,“ napsal na svůj Twitter. „Nenechám se tím rozrušit nebo vyvést z míry.“

A „rozrušit“ se tím nenechali ani jeho straničtí kolegové. Santos nejen že nebyl vyloučen ze Sněmovny reprezentantů, získal naopak funkce ve dvou (byť méně významných) sněmovních výborech. „Neschvaluji to, co řekl a co udělal. Ostatně myslím, že to nikdo. Ale to není moje role – on byl zkrátka zvolen,“ komentoval pro CNN přijetí Santose do svého výboru texaský republikán Roger Williams.

Pro kontext je nutné připomenout, že republikáni mají ve Sněmovně reprezentantů jen těsnou většinu deseti křesel. A Santos se zatím jeví jako víc než loajální k republikánskému šéfovi komory Kevinu McCarthymu. Pokud by ho strana přinutila odejít, ztratil by spojence. A že spojence nutně potřebuje, se McCarthy přesvědčil při blamáži s volbou do čela Sněmovny reprezentantů. Zvolen byl kvůli stranické opozici až v patnáctém kole. Přičemž Santos mu patnáctkrát dal svůj hlas.

Nadto: Santos zvítězil v okrsku, jehož voliči se obvykle přiklánějí spíš k demokratickým kandidátům. Pokud by se po odvolání kongresmana vypsaly nové volby, je klidně možné, že by republikánská strana o křeslo přišla.

„Všechno je to o číslech. Nechtějí riskovat těsnou většinu, a tak za ním budou stát, jak jen to půjde. V tuto chvíli s tím pravděpodobně nic neudělají,“ citoval deník The Guardian profesorku politologie z newyorské Fordhamovy univerzity Moniku McDermottovou. „Ale musím říct, že případ Santos přesahuje vše, co jsem kdy viděla. V politice často vidíme přetvářku, různé ‚bití se v prsa‘. Ale vyloženě lhát o svém životě a pokračovat v tom, i když jste při takových lžích chyceni, to opravdu vyžaduje velkou dávku… odvahy, pokud to tak chcete nazvat.“

Její odhad, že se republikáni pokusí nechat věc takzvaně vyhnít, potvrdil pozdější výrok samotného McCarthyho. Na přímou otázku novinářů v Kapitolu, zda vyzve Santose, aby složil mandát, odpověděl jasným ne. „Víte, proč při něm stojím? Protože pro něj hlasovali jeho voliči. Neodvolám někoho z volené funkce jen proto, že s ním, nebo s tím, co řekl, nesouhlasím.“

Dál už se odmítl případem Santos zabývat s tím, že to je úkol pro etický výbor sněmovny. „Věřím v právní stát. Člověk je nevinný, dokud se neprokáže jeho vina.“

Zaostřeno na finance

Daleko spíš než etický panel mohou Santosovi zlomit vaz jeho finanční operace. V době uzávěrky tohoto vydání je začali přezkoumávat žalobci v USA na místní i federální úrovni. V Brazílii obnovili vyšetřování v případu ukradených šeků.

A Federální volební komise (FEC) prověřuje podezření na podvodné financování Santosovy volební kampaně.

Sám Santos vykázal, že v roce 2022 dal na kampaň ze svých vlastních prostředků celkem 705 tisíc dolarů. Jenže poslední dohledatelný roční příjem, který přiznal o dva roky dříve, činil 55 tisíc dolarů. S tím, co dnes víme o jeho reálném zázemí, není vůbec jasné, jak by takovou částku nashromáždil.

Rodinná firma Devolder, kterou zmiňoval ve svém původním životopise, prý spravovala aktiva ve výši 80 milionů dolarů. Společnost popsal jako typ butikové firmy, která slouží coby prostředník mezi investičními fondy a investory. Jenže reálně byla Devolder rozpuštěna v roce 2022, protože neodevzdávala výroční zprávy. V účetnictví nevykázala jediného klienta, který by jejích služeb využíval.

Možná i proto nechal Santos zrevidovat už odevzdané výkazy. A políčko, ve kterém byly původně zaneseny statisícové částky „z osobních prostředků kandidáta“, je nově prázdné. Pravý zdroj peněz ovšem chybí.

„Pokud půjčka od kandidáta ve skutečnosti není od kandidáta, pak by měl pan Santos prozradit, odkud peníze skutečně pocházejí,“ citoval web The Daily Beast odborníka na financování kampaní Brendana Fischera. „Nestačí vymazat jedno políčko a myslet si, že tím právní problémy zmizí.“

V rozporu se zákonem je zřejmě i samotná úprava výkazů. Podle zjištění ABC News je pod ní elektronický podpis Thomase Datwylera, účetního veterána několika senátních a kongresových kampaní. Jenže Datwyler striktně odmítl, že by pro Santose pracoval, jeho jméno v dokumentech figuruje bez jeho vědomí či souhlasu. „Je naprosto nezákonné podepsat se jménem někoho jiného na federálním spisu bez jeho souhlasu,“ řekl ABC někdejší člen FEC Adav Noti.

A co na to Santos? Začal se chovat jako nevinná oběť zlých médií. „Dávají prostor šaškům, vytvářejí falešná obvinění. Klesají stále níž, protože jejich pokus mě očernit selhává. Budu dál dělat práci, ke které jsem se zavázal; jen ať si klesnou na samé dno.“

Text vyšel v lednovém časopise Neovlivní.cz. Pořiďte si předplatné a už vám žádný článek neuteče. PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com/Neo