Listopadový magazín Neovlivní.cz: Život s premiéry, Zaorálkovo slabé místo a Piráti

Milí čtenáři,

volby máme za sebou a vládu Andreje Babiše před sebou. Budoucí premiér začal zostra. Slovně si to už vyřídil se všemi domnělými protivníky a zesílil palbu do nepohodlných novinářů. Mezi největší škůdce pak zařadil mě se slovy, že se jej snažím „dostat do tepláků“ a „páchám u toho trestnou činnost“. Jeho kolega Ivan Pilný dokonce požádal o prošetření, jestli nejsem „hybridní hrozba“.

Babiš je přesvědčený, že moje kritika je osobní. Můžu ho ujistit, že není. Věřit tomu asi nebude. Ale přehled, který jsme připravili, ukazuje, že v tom Andrej Babiš není sám. Jeho předchůdci v premiérském křesle už konstatovali, že jsem žumpa, hnůj, póvl a vedu proti nim kampaň. Miloš Zeman se mě pokusil nechat zavřít, v éře Mirka Topolánka mě zase úřady pokutovaly, když jsem odmítala sdělit zdroj informací nepohodlných premiérovi. Policejní výslechy se staly pravidelnou součástí mé práce.

Všechny tyto zkušenosti jsem popsala  v ústředním tématu listopadového magazínu Neovlivní.cz. Objednat si ho můžete až domů docela jednoduše, podívejte se na tento odkaz ».

Zmiňovaný přehled nemá být samožerský. Jen má ukázat, že měříme všem stejně. Musejí se smířit s tím, že na ty, kteří jsou právě u moci a v čele pelotonu, zkrátka nejvíc fouká.

Toho si měl být vědom i odstupující lídr ČSSD Lubomír Zaorálek, když vybíral své nejbližší spolupracovníky. Jako problematický se ukázal jeden z jeho klíčových lidí, poradce Petr Kovařík. Proč se o něj zajímají tajné služby? A jak se s minulostí svého spolupracovníka vypořádal šéf české diplomacie? Odpovědi přinášíme v článku Slabé místo Lubomíra Z.

Přinášíme také unikátní svědectví z doby, kdy vlády Václava Klause privatizovaly státní podniky. Jan Ruml jako první politik tehdejší éry v rozhovoru přiznal, že firmy za privatizace platily do stranických pokladen úplatky. Ty příběhy jsou sice z hlediska zákona promlčené, přinášejí ale jakousi tečku za českou privatizací. A také odhalují neznámou tvář takzvaného Sarajevského atentátu, od něhož právě v listopadu uplyne dvacet let.

A pak je tu kauza Lithium. Uznávám, že je dost nesrozumitelná. Ovšem sociální demokraté jsou přesvědčeni, že jim těsně před volbami vzala dvě až tři procenta hlasů. Jana Klímová ve svém textu dokazuje, že i složitý a na první pohled nesrozumitelný příběh má, pokud jej očistíte od politikaření, docela jasně dané kontury.

Politikaření, to je něco, čemu se chtějí ve vysoké politice vyhnout Piráti. Překvapení letošních voleb, momentálně třetí nejsilnější strana v Česku, působí jako spolek nadšenců, kterému se úspěch „tak nějak stal“. Marie Bastlová dokládá opak: Za vzestupem Pirátů je velká míra pragmatismu, chladného rozumu a do detailu promyšlená kampaň.

Pokud si chcete od české reality odpočinout, zalistujte třeba na portrét oceňovaného novináře a spisovatele Tuvii Tenenboma, jehož kniha „Všechny jejich lži“ poprvé vychází v Česku. Demaskuje, co všechno se v USA skrývá za maskou politické korektnosti. Třeba i to, proč jemu, muži s těžkou nadváhou, ve Státech říkají, že vypadá výborně.

Přeji inspirativní počtení.

Sabina Slonková