Lovecká sezóna začíná

Třicet let od pádu komunismu začíná být svoboda médií opět ve vážném ohrožení. Po převzetí podstatné části mediálního trhu mocnými z řad politiků a byznysmenů se začal tvrdě stupňovat tlak na veřejnoprávní média. Situace je podobná té, kterou známe z éry opoziční smlouvy, kdy vypukla televizní krize. Česko se navíc za posledních pět let propadlo v žebříčku svobody tisku Reportérů bez hranic o 27 míst, patří mu 40. příčka.

Bylo léto 1993. Rok, kdy se česká ekonomika po rozpadu federace oddělila od té slovenské a politici finišovali s dokončením ekonomické transformace. Tehdy jsem prvně zveřejnila kauzu, která byla mocným krajně nepříjemná a s níž byly jen potíže.

Šlo o případ, kdy důstojník zpravodajské služby předával tajné informace Viktoru Koženému. Tehdy ikoně privatizace s vlivnými zastánci v politice. Nespokojila jsem se s oficiální verzí, že špion Václav Wallis Koženého vydíral. Pátrala jsem v zákulisí a zjistila, že Kožený získal díky únikům z tajné služby i informace o slabinách tehdejších politiků. Padala jména tehdejších premiérů Václava Klause či Jána Čarnogurského.

Články vycházely na titulní straně tehdy vlivné MF Dnes, přebírala je další média. A rozpoutalo se peklo.

„Rozehrávání této karty je zlým ideologickým útokem na jeden ze základů transformačního procesu – kupónovou privatizaci –, zlým úmyslem nepřátel polistopadového procesu,“ zuřil například Václav Klaus tehdy v roli premiéra.

Veřejnými útoky to ale neskončilo. Klausovi lidé si stěžovali i v redakci Mladé fronty. Jenže narazili. Tehdejší šéfredaktor Libor Ševčík debatu uzavřel slovy: „Jestli myslíte, že v těch textech není něco pravdivého, žalujte nás. V opačném případě se nemáme dál o čem bavit.“

Stejně tak zástupci tehdejšího majitele novin – francouzské společnosti Hersant – neprojevili sebemenší ochotu na přání politiků zasahovat do obsahu listu. Byť se jednalo o křehkou dobu a politici mluvili o tom, že novináři kazí přechod země k demokracii. I tak pro vydavatele novin byla svoboda slova (s pravdivými informacemi) rozhodující.

Dnes, třicet let od nástupu svobodné žurnalistiky, se tento postoj stává ve velkých mediálních domech výjimkou. Naopak: právě nyní nás čeká rok, kdy můžeme počítat s frontálním útokem na veřejnoprávní média.

PROČ TO VŮBEC ŘEŠIT?

Mohli bychom to přejít. Ostatně každý najde ve vysílání České televize, Českého rozhlasu i servisu ČTK řadu přešlapů a některé kritické hlasy – například ohledně kontroly financování – mají svá opodstatnění. Můžeme se bavit o tom, jestli konkrétní miliony byly vynaloženy efektivně. Každý, kdo trochu situaci sleduje, však ví, že z úst politiků jsou to jen zástupné problémy.

Tím skutečným cílem je zbavit se rizika nezávislé kritické žurnalistiky, která bude lidem přinášet informace o fungování mocných a pomáhat jim se zorientovat. Což je pro mnohé politiky to poslední, co si přejí.

Co chystají politici v příštím roce? Co přesně to bude pro občany znamenat? Máme očekávat další televizní krizi nebo přijde zrušení nepohodlných pořadů? A koho politici vyslali do boje proti “vzpurným” médiím? Odpovědi najdete v listopadovém čísle Neovlivní.cz. Objednávat můžete tady: