Letní speciál Neovlivní.cz kromě tradičních investigací přináší příběhy nových začátků. Marcel Gecov, Gabriela Soukalová, Jaroslava Michalcová, Martina Koníčková a Lucie Drlíková.
Její nápadité fotografie pořízené pod vodou dnes sbírají mezinárodní ceny, najdete je na přebalech alb i obálkách knih. Úspěšná umělkyně, řeknete si. Ale potkat Lucii Drlíkovou o dekádu zpátky, vezmete si na schůzku oblek a naleštíte boty, protože víte, že vás čeká setkání se špičkovou manažerkou nadnárodní firmy.
O dalších deset let zpátky? Museli byste do Moskvy, kde od základu budovala zastoupení české značky Hamé. Pravděpodobně by na vás neměla čas, protože, jak vzpomíná, tehdy spala tak možná dvě hodiny denně. „Mně se kariéra tak nějak stala,“ směje se dnes. „Ale v mém životě mě bavilo úplně všechno, co jsem dělala.“ A že toho nebylo málo – však se přesvědčte sami.
Lucie Drlíková během podvodního focení. Foto: Archiv LD
Když její příběh posloucháte, je skoro těžké nevzpomenout si na hollywoodský snímek s Jimem Carreym s názvem Yes Man. Carrey v něm slíbí svému příteli, že na všechny výzvy bude říkat ano. Lucie Drlíková, rodačka z Veselí nad Moravou, se k výzvám, které se před ní v životě vynořily, postavila podobně. Prostě si řekla: ano, proč to nezkusit. Žila v Rakousku i na Novém Zélandě, v USA i v Rusku, skákala padákem, potápěla se, řídila miliardové obchody, dnes řídí především sama sebe. Po letech v korporátu se vrátila k tomu, o co se zajímala jako malá holka: ke světu umění.
Neo: Když jsem se připravoval na rozhovor, dočetl jsem se o vás, že jste o uměleckém světě snila už od mládí. To mi povězte – proč a jak jste se tedy na začátku svého pracovního života ocitla v „korporátu“?