Miloslav Ludvík, kdysi nejmocnější ředitel tuzemské nemocnice, prožil posledních jedenáct měsíců ve vazbě. Šéfa Fakultní nemocnice Motol tam soud poslal poté, co jej policie obvinila z korupce a praní špinavých peněz. Ještě ve vazbě jsme s ním pořídili rozhovor. Jedná se o jediné interview, které za mřížemi poskytl.
S Miloslavem Ludvíkem nejsme žádní přátelé. Vždycky se snažil držet si ode mě jakýsi distanc. Známe se sice roky, vlastně od jeho vstupu do politiky v devadesátých letech, detailněji jsem se mu ale pověnovala až před patnácti lety v seriálu, který mapoval majetky ředitelů státních nemocnic.
Tehdy mi taky řekl památnou větu: „Na prachy mě nedostanou.“
Když jsem tedy loni požádala Miloslava Ludvíka skrze jeho advokáty o rozhovor, neměla jsem žádnou skvělou výchozí pozici. Ale můj nápad se potkal s jeho rozpoložením: Cítil se ukřivděný a chtěl mluvit.
Rozhovory s lidmi ve vazbě se dělají dost obtížně. Úřady návštěvy novinářů u vazebně stíhaných zpravidla nepovolují. Za celou kariéru se mi povedlo udělat takový rozhovor jen jednou a byl z toho průšvih. Bylo to na přelomu tisíciletí, kdy se tam ocitli Zemanův ministr financí Ivo Svoboda a jeho spolupracovnice Barbora Snopková.