Někdejší fotbalista může být reklamou na nové začátky. Fotbal mu dal od dětství pevný režim, který musel dodržovat, pokud chtěl být úspěšný.
Má za sebou úspěšnou sportovní kariéru. Ale zatímco spousta fotbalistů tráví volný čas u počítačových her a jiné zábavy, Marcel Gecov vymýšlel další formy seberealizace. „Aby pro mě měl život smysl, nemohl jsem jen tak přijít z tréninku a sedět doma. To já neumím. A když jako vrcholový sportovec ve volném čase nesmíte sportovat, protože musíte odpočívat, nebo se připravovat na trénink, moc jiných variant než nějaké drobné podnikání se nenabízí,“ ohlíží se během rozhovoru, který poskytl redakci Neovlivní.cz. Začínal se stánkem dárkové balicí služby v libereckém obchodním domě, později se prostor jeho byznysového zájmu hodně rozšířil. A tak se na jedné straně věnuje developmentu, na straně druhé třeba prodeji luxusního ložního prádla. Sám říká, že je zvědavý, kam ho život dál nasměruje.
Fotbal mu dal od dětství pevný režim, který musel dodržovat, pokud chtěl být úspěšný. Naučil ho dravosti, ostrým loktům, ale také týmové práci. To se mu teď hodí i v byznysu. „Když jste od šesti let naučený na přesně stanovenou disciplínu, v hlavě vám to zůstane po celý život. A když jdete dělat něco jiného, ani vás nenapadne, že byste nešel každý den do práce a neudělal ji, co nejlépe to jde. Protože máte ze sportu naučené, že jinak se neprosadíte. Všechno se musí odmakat. Mám pocit, že se jen změnilo prostředí, ale jinak je to pořád stejné,“ říká Marcel Gecov.
Neo: Nemohu začít jinak. Když se řekne bývalý fotbalista a podnikání, mnohým ihned naskočí příběhy neúspěšných, nebo dokonce zkrachovalých sportovců, kteří z různých důvodů přišli o spoustu peněz. Když jste vy začal s byznysem, nevybavily se vám tyto osudy?
Nevybavily. A vysvětlím proč. Své podnikání jsem nikdy neměl postavené jenom na tom, abych vydělal další peníze. Pro mě to byla spíše forma další seberealizace, to, co mi v životě chybělo. Fotbal pro mě sice znamenal hodně, ale zabíral mi přes den relativně málo času. A navíc byl můj život řízený někým jiným, tedy klubem, trenéry. Samozřejmě že když jsem hrál zápas, mohl jsem za dvě hodiny ukázat, co ve mně je, ale bylo to v určitých mantinelech a něco se ode mě očekávalo. Mimo hřiště to už bylo úplně marné.