Marcel Gecov: Všechno se musí odmakat

Letní speciál Neovlivní.cz kromě tradičních investigací přináší příběhy nových začátků. Marcel Gecov, Gabriela Soukalová, Jaroslava Michalcová, Martina Koníčková a Lucie Drlíková.

Má za sebou úspěšnou sportovní kariéru. Ale zatímco spousta fotbalistů tráví volný čas u počítačových her a jiné zábavy, Marcel Gecov vymýšlel další formy seberealizace. „Aby pro mě měl život smysl, nemohl jsem jen tak přijít z tréninku a sedět doma. To já neumím. A když jako vrcholový sportovec ve volném čase nesmíte sportovat, protože musíte odpočívat, nebo se připravovat na trénink, moc jiných variant než nějaké drobné podnikání se nenabízí,“ ohlíží se během rozhovoru, který poskytl pro Letní speciál Neovlivní.cz.

Začínal se stánkem dárkové balicí služby v libereckém obchodním domě, později se prostor jeho byznysového zájmu hodně rozšířil. A tak se na jedné straně věnuje developmentu, na straně druhé třeba prodeji luxusního ložního prádla. Sám říká, že je zvědavý, kam ho život dál nasměruje.

Fotbal mu dal od dětství pevný režim, který musel dodržovat, pokud chtěl být úspěšný. Naučil ho dravosti, ostrým loktům, ale také týmové práci. To se mu teď hodí i v byznysu. „Když jste od šesti let naučený na přesně stanovenou disciplínu, v hlavě vám to zůstane po celý život. A když jdete dělat něco jiného, ani vás nenapadne, že byste nešel každý den do práce a neudělal ji, co nejlépe to jde. Protože máte ze sportu naučené, že jinak se neprosadíte. Všechno se musí odmakat. Mám pocit, že se jen změnilo prostředí, ale jinak je to pořád stejné,“ říká Marcel Gecov.

Neo: Nemohu začít jinak. Když se řekne bývalý fotbalista a podnikání, mnohým ihned naskočí příběhy neúspěšných, nebo dokonce zkrachovalých sportovců, kteří z různých důvodů přišli o spoustu peněz. Když jste vy začal s byznysem, nevybavily se vám tyto osudy?

Nevybavily. A vysvětlím proč. Své podnikání jsem nikdy neměl postavené jenom na tom, abych vydělal další peníze. Pro mě to byla spíše forma další seberealizace, to, co mi v životě chybělo. Fotbal pro mě sice znamenal hodně, ale zabíral mi přes den relativně málo času. A navíc byl můj život řízený někým jiným, tedy klubem, trenéry. Samozřejmě že když jsem hrál zápas, mohl jsem za dvě hodiny ukázat, co ve mně je, ale bylo to v určitých mantinelech a něco se ode mě očekávalo. Mimo hřiště to už bylo úplně marné.

Neo: Jak tomu mám rozumět?

Protože jste přísně řízení tím, co po trénincích a zápasech můžete a co nemůžete. Máte sice spoustu volného času, ale nemůžete a vlastně ani neumíte s ním moc nakládat. To mi na mé sportovní kariéře vlastně vadilo nejvíc, a to byl vlastně primární důvod, proč jsem si říkal, že chci dělat také něco sám za sebe. V té době jsem ani nevěděl, jaký je rozdíl mezi živnostníkem, podnikatelem a velkým byznysmenem. Bral jsem to tak, že mám mezi jednotlivými tréninky a zápasy spoustu volného času a jen tak sedím na zadku. Tak jsem začal přemýšlet, že bych začal dělat i něco jiného než fotbal. Ale co? Neměl jsem konkrétní představu, spíše jsem koukal kolem sebe a říkal jsem si, že mám rád auta, design, hezké věci. Ale že bych přemýšlel o tom, že bych si otevřel stánek s balením dárků a stal se ze mě nový Bill Gates, to tedy nikoli. A tak mě ani nenapadlo, že bych mohl přijít o nějaký balík peněz.

Neo: Vlastně jste nakousl váš první podnikatelský počin. Když jste hrál v Liberci, otevřel jste v tamním nákupním centru službu na balení dárků.

Ano, je to tak. Bylo to takové první naťukávání, čemu bych se vedle fotbalu ještě mohl věnovat. Vzniklo to tak, že jsem šel po Praze a spatřil jsem asi dvacet lidí ve frontě na balení dárků. Uvědomil jsem si, že v Liberci nic takového není, a tak jsem otevřel stánek na balení dárků. Samozřejmě že dneska mi to přijde úsměvné. Vzpomínám si, jak jsme hráli s Libercem evropský pohárový zápas a já šel po tréninku zkouknout do obchoďáku, jak tam máme vystavené krabice na dárky. Ale patrně jsem to udělal nejlépe, jak jsem mohl: polepil jsem auto reklamou, dal jsem na něj obrovskou mašli, spustil webové stránky a pořídil velké hezké stánky. Viděl jsem, že v Praze obsluhovala zákazníky jedna zaměstnankyně a nestíhala, my jsme proto měli u našeho stánku čtyři holky a postupně jsme přidávali další stanoviště. A třeba dva měsíce před Vánocemi to byl na svou dobu opravdu hodně dobrý byznys.

Neo: Jak váš první podnikatelský záměr dopadl?

Asi rok a půl poté jsem přestoupil do anglického Fulhamu. A to už jsem si říkal, že bych u toho asi neměl balit dárky (smích). Přenechal jsem to pak rodičům mé tehdejší přítelkyně, kteří balicí službu provozovali ještě pár let, ale pak skončili. Vlastně si už ani nepamatuju, jaký byl důvod.

Neo: To, že jste chtěl dělat něco vlastního, se ale projevilo už v sedmnácti letech, kdy jste byl už úspěšným fotbalistou, hrál jste dokonce za reprezentaci. Tehdy jste si koupil od táty starou škodovku, „vytunil“ ji a v osmnácti s ní přijel do školy.

Ano, je to tak. Někde mám z té doby ještě schovaný časopis Tuning Magazine; ani nevím, jestli ještě vychází. Moje fabia tam byla na první straně.

Proč mu fotbal nestačil? Jaké měl díky sportu výhody v byznyse? A bez čeho by to nikdy nešlo? Odpovědi přináší Letní speciál Neovlivní.cz o nových začátcích. PŘEDPLATNÉ.