Rozhovor s oscarovou hudebnicí o svobodě a hyperkorektnosti, která je zabijákem umění. O tom, že snům je třeba něco obětovat, ale také o jejím sobotním vystoupení na festivalu Colours of Ostrava.
Je to už čtrnáct let, kdy Markéta Irglová jako první česká zpěvačka v historii získala filmového Oscara. Spolu s tehdejším partnerem Glenem Hansardem vyhrála prestižní cenu za píseň Falling Slowly z filmu Once. Od té doby se to nikomu dalšímu z České republiky nepodařilo.
Dodnes působí stejně jako tehdy: Milá holka z Valašského Meziříčí, která si nadevše cení svobodu a jde si za svým snem. A ví, že je třeba mu něco obětovat a nevzdávat se při prvním neúspěchu.
„Nejvíc se člověk poučí z práce na zahradě. Když chce mít dobrou úrodu, musí se starat, strávit podstatnou část dne na kolenou, nebo s ohnutými zády, s potem na čele a někdy i s rukama od hnoje, ale bez námahy nic nevyroste,“ říká Markéta Irglová v rozhovoru pro Letní speciál Neovlivní.cz.
Není to samozřejmě ideální, ale rozhovor s Markétou Irglovou, jedinou českou zpěvačkou s Oscarem „na poličce“, vznikal na dálku. S manželem a třemi dětmi žije na Islandu, kde má nahrávací studio. Po letech v zahraničí čím dál víc přemýšlí o návratu do Česka, které opustila jako mladinká, když se vydala za svým snem. Neváhala, nelitovala: „Vždycky jsem si uvědomovala, jaké je to privilegium, a nenapadlo mě si toho nevážit. Navíc jsem ve své povaze pracovitá a nikdy nečekám koláče bez práce. To ve mně vypěstovali rodiče a je to základ do života za všechny prachy,“ říká.