Markéta Irglová: V životě není nic zadarmo

Rozhovor s oscarovou hudebnicí o svobodě a hyperkorektnosti, která je zabijákem umění. O tom, že snům je třeba něco obětovat, ale také o jejím sobotním vystoupení na festivalu Colours of Ostrava.

Je to už čtrnáct let, kdy Markéta Irglová jako první česká zpěvačka v historii získala filmového Oscara. Spolu s tehdejším partnerem Glenem Hansardem vyhrála prestižní cenu za píseň Falling Slowly z filmu Once. Od té doby se to nikomu dalšímu z České republiky nepodařilo.

Dodnes působí stejně jako tehdy: Milá holka z Valašského Meziříčí, která si nadevše cení svobodu a jde si za svým snem. A ví, že je třeba mu něco obětovat a nevzdávat se při prvním neúspěchu.

„Nejvíc se člověk poučí z práce na zahradě. Když chce mít dobrou úrodu, musí se starat, strávit podstatnou část dne na kolenou, nebo s ohnutými zády, s potem na čele a někdy i s rukama od hnoje, ale bez námahy nic nevyroste,“ říká Markéta Irglová v rozhovoru pro Letní speciál Neovlivní.cz.

Není to samozřejmě ideální, ale rozhovor s Markétou Irglovou, jedinou českou zpěvačkou s Oscarem „na poličce“, vznikal na dálku. S manželem a třemi dětmi žije na Islandu, kde má nahrávací studio. Po letech v zahraničí čím dál víc přemýšlí o návratu do Česka, které opustila jako mladinká, když se vydala za svým snem. Neváhala, nelitovala: „Vždycky jsem si uvědomovala, jaké je to privilegium, a nenapadlo mě si toho nevážit. Navíc jsem ve své povaze pracovitá a nikdy nečekám koláče bez práce. To ve mně vypěstovali rodiče a je to základ do života za všechny prachy,“ říká.

Neo: Jak se právě dneska máte?

Velice dobře. Spolu s manželem dokončujeme grafiku na nové album, které vyjde během léta, a připravujeme se na cestu do Česka.

Neo: Strávíte tu prázdniny. Vnímáte léto jako děti, tedy jako čas volnosti, anebo díky tomu, že už sama máte tři děti a žijete mimo svůj původní domov, jako čas, který prostě víc trávíte třeba s rodiči nebo na festivalech?

Léto je pro celou moji rodinu radostné období odpočinku, pospolitosti a času stráveného především venku. Užíváme si koupaní, jezdíme na kole, chodíme na procházky, opékáme na ohni. Hrajeme hry a cpeme se ovocem ze zahrady. Je to léto, které bychom na Islandu nezažili.

Neo: Léto v Česku ale máte pro letošek spojené i s prací. Vystoupíte na festivalu Colours of Ostrava. Na co se nejvíc těšíte?

Na to, že představím nové písně z desky, na to, že budeme hrát s mými oblíbenými muzikanty. I na první živou spolupráci s kapelou Mirabai Ceiba. A samozřejmě koncerty v Česku jsou vždy radostí díky skvělé atmosféře a publiku.

Neo: Na pozvánce na festival máte u jména poznámku „ČR a Island“. Párkrát jste dala najevo, že se vám v rozhovorech vytrácí některá česká slova. Čím se cítíte být víc?

Je pravda, že mě v Česku někdy dávají do kategorie zahraničního umělce. Nevím, čím to je, ale sama bych si Island na pozvánku nedala. I když mám teď už dvojí občanství, v mé mysli jsem na sto procent Češka.

Neo: Které místo považujete za svůj domov?

Island i Česko.

Neo: Žila jste ve Spojených státech, v Irsku, na Islandu. S Glenem Hansardem jste v éře, která předcházela vašemu oscarovému Once, procestovali řadu zemí. Která z těch všech zemí vám nejvíc přirostla k srdci?

Irsko mám odjakživa moc ráda, ale moc se mi líbilo i na Novém Zélandu a tímto cestováním jsem tehdy objevila i Island. Nejlepší koncertní zážitky byly ve Státech, ale po stránce prostředí jsem nejraději jezdila po Evropě.

Neo: A lidé? Kde jste se díky nim cítila nejlépe?

Amerika nás od úspěchu filmu Once přivítala vždy nejvřeleji.

Proč je třeba se občas kousnout, aby člověk dosáhl svého snu? Dívají se její děti na seriál Simpsonovy? Je hyperkorektnost zabijákem umění? Čtěte v Letním speciálu Neovlivní.cz, který je k mání v sekci PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: Markéta Irglová