Analýza: Komunisti také začali tím, že sáhli lidem na majetky

 V dobách krizí lidé čelí dvěma nebezpečím, jednak tomu akutnímu a viditelnému, nyní je to celosvětová pandemie koronaviru. Ale také druhému nebezpečí, které je méně viditelné a plíživé a může zde zůstat i poté, kdy krize skončí, pokud ho včas nerozpoznáme a nebudeme mu čelit. Analýza právničky a pražské zastupitelky Hany Marvanové k aktuální ústavní stížnosti na vládní zákony o nájemném.

V tuto chvíli se zdá, že první nebezpečí – epidemii koronaviru naše země zvládla. To druhé nebezpečí vnímá zatím jen menšina lidí. Je to riziko návratu do časů, kdy ústavní práva byla jen na papíře a neznamenala proti vládním zájmům nic.

V krizi si každý řekne: je třeba přijímat rychlá opatření, parlament je jen stroj na schvalování zákonů a nemůžeme se zdržovat tím, co říká ústava. V této atmosféře sněmovna a senát neuvěřitelnou rychlostí schválily řadu zákonů, mimo jiné dva zákony, které de facto odkládají povinnost nájemníků platit nájemné a ukládají pronajímatelům toto strpět po dobu tři čtvrtě roku. Tyto zákony vláda zdůvodnila nutností pomoci nájemcům bytů a prostor sloužících podnikání, kteří nemají na zaplacení nájemného. Bohužel se vláda vůbec nezabývala tím, že takto připraví o příjmy, zdroj obživy jinou skupinu, pronajímatele, tedy vlastníky bytů či jiných prostor. Také nechala bez povšimnutí, že podle ústavy, čl. 11 Listiny základních práv a svobod, nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Žádnou náhradu však dosud Parlament vlastníkům nedal.

Na Letné pod kyvadlem se na začátku nouzového stavu a zavření velkého množství provozoven objevil nápis: „Bez příjmu platit nájem, tomu já říkám neštěstí.“ Vláda de facto zakázala podnikatelům si vydělávat a přitom jim zůstala povinnost platit nájmy. Totéž se týká i nájemníků bytů, kterým také mohly vypadnout příjmy. Tato opatření byla pochopitelná a, jak se zdá, také účinná, protože nás uchránila italského nebo španělského scénáře a nezvladatelné situace v nemocnicích. Vláda se však rozhodla, že břemeno jedněch, tedy nájemníků, přenese na bedra druhých, tedy pronajímatelů, vlastníků. Tím ale paradoxně nepomohla ani nájemníkům, protože jejich povinnost zaplatit jen odložila o tři čtvrtě roku, kdy mnoho z nich nebudou mít na zaplacení nájemného zdroje a skončí v exekuci nebo v insolvenci a své podnikání mohou zavřít.

Ministryně spravedlnosti poměrně bezcitně prohlásila, že mají mít podnikatelé tzv. „vatu“ a že to musí zvládnout sami. Její výrok je ukázkou nedostatku právního vědomí a respektování ústavy. Listina základních práv a svobod má v tomto směru důležité ustanovení v čl. 26, které říká, že každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací a občané, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje. To však vláda vůbec nevzala v potaz, zakázala podnikání, zakázala možnost získat prací prostředky na život a zároveň řekla, že hmotné zajištění vám poskytne ne stát, ale jiní, v tomto případě vlastníci, kterým tímto krokem také znemožnila příjem z jejich činnosti, tedy pronajímání bytů a jiných prostor.

Připomíná se často, proč jsme „cinkali klíči“ v listopadu 1989. Jsem přesvědčena, že především proto, abychom měli svobodu a měli práva jako lidé na Západě, aby nás nemohl nějaký vládce podle své úvahy práv zbavit, když se mu to hodí.

Jedno ze základních práv, které je zárukou naší svobody je právo vlastnické, právo svou pílí získávat majetek a tento majetek užívat a mít z něj také příjem. Komunisté, když nastoupili k moci, začali lidem především sahat na majetek, protože ten byl garantem jejich svobody a nezávislosti. Proto bylo znárodňování, zabavování majetku, totální regulace hospodářské aktivity.

Výsledky jsme za čtyřicet let viděli: chudá země a lidé, kteří nejsou svobodnými občany. Proto základní kroky, které jsme správně učinili po roce 1990 byly restituce, navrácení ukradeného majetku, umožnění podnikání, ochrana vlastnického práva, včetně deregulace nájemného, i když s velkým zpožděním. Proto jsme přijali Listinu základních práv a svobod, která plně navazuje na mezinárodní Úmluvu o lidských právech, a máme soudy, včetně soudu ústavního, které mají tato práva hájit.

Jsem přesvědčena, že v tuto chvíli by měl Ústavní soud včas signalizovat, že ani v nouzovém stavu není možné přijímat protiústavní zákony a rezignovat na principy právního státu a ochranu práv a svobod občanů. Proto by měl důkladně posoudit ústavnost některých přijatých zákonů, například těch, které se týkají vlastnictví nemovitostí a nájemného, které napadla skupina 31 senátorů. Pokud by nyní bez povšimnutí prošlo přijímání protiústavních zákonů, které porušují vlastnická práva, mohli bychom se dočkat dalších podobných kroků, jako znovuzavedení regulace příjmů z vlastnictví, a nakonec třeba i znárodňování, když se objeví důležitý veřejný zájem. To by ale byla cesta do pekel.

JUDr. Hana Kordová Marvanová,

advokátka zastupující skupinu 31 senátorů, kteří podali k Ústavnímu soudu návrh na zrušení dvou zákonů o nájmech

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít