Spor Ledecké se svazem: Šampionkou navzdory všem

Během jediného dne se z ní stala hrdinka Česka. Jeden z nejcennějších vývozních artiklů. Součást národního pokladu. Češi tuhle snowboardistku říznutou geniálním lyžařským talentem obdivují, ale zároveň mají trochu problém úspěch Ester Ledecké pochopit. I svět nevěřícně zírá, vymýšlí úhly obdivného příběhu a zoufale shání každičkou pikantní informaci. A že jich není málo. Příběh superhrdinky STR je totiž příběhem tvrdohlavosti jedné rodiny, která se kdysi rozhodla dělat si věci po svém. Tak trochu navzdory všemu. A všem. A je tomu tak i před nadcházející sezónou, kdy se Ledecká znovu dostala do sporu s lyžařským svazem. Odemykáme proto text z březnového tištěného magazínu Neovlivní.cz.

Kdo aspoň trochu sledoval kariéru dcery popového zpěváka z Prahy, musel v uplynulých letech a měsících zbystřit hned několikrát. Byť medaile a pódia sbírala dosud „jen“ z paralelního obřího slalomu, sportu, jejž ve světě provozuje pár set závodníků a který v Česku ani nepřenáší veřejnoprávní televize. Mohl zbystřit tehdy, když se Ester Ledecká na konci roku 2016 poprvé dostala v superobřím slalomu světového poháru v lyžování do dvacítky. Nebo loni ve stejnou dobu, kdy prolomila ve sjezdu první desítku a v jednom z tréninků porazila i mnohonásobnou americkou šampionku Lindsey Vonnovou. Anebo když se před rokem a půl Ester na lyžařském světovém poháru objevila v karmínové helmě se známým bílým nápisem globální firmy Coca-Cola.

Už jste někdy viděli nějakého sjezdaře s tímto megabrandem?

Nemusíte vůbec rozumět sportu, abyste pochopili, že po kom sáhne Coca-Cola, ten má svoji cenu. Vysokou cenu.

Jak toto unikátní spojení vzniklo, ví málokdo. Nám to popsal ten nejpovolanější, marketingový ředitel Coca-Cola Česká republika a Slovensko Martin Blaško: „Jak v Česku, tak v rámci globálního Coca-Cola systému je to ojedinělý počin. Nápad vznikl u nás. Šlo nám o to, přinést do marketingového mixu naší značky takzvaného influencera, který s ní musí souznít. A toto jsme našli právě u Ester, která je pozitivní, energická, zdravě sebevědomá a za všech okolností svá. Navíc osobní značka STR či komiksová identita superhrdinky, již pro Ester vytvořil její bratr Jonáš, jsou elementy, které lze přirozeně velice dobře kombinovat s vizuálním projevem naší značky.“

Rodinný systém Ledeckých jde tak daleko, že, jak připomíná Blaško, Ester nenosí ani standardní závodní kombinézy jako 99 % světové špičky. Když jí nebylo hej a dostávala se po Soči ze zdravotních problémů se zády, napadlo bratra Jonáše: Proč by měla na sobě mít „fádní“ národní dres: Vždyť jí může vymyslet a nakreslit kombinézu podle oblíbeného nezničitelného Robocopa. Rodina souhlasila. A nechala ušít kombinézy v malé české rodinné firmě Don Quiet.

Je to jen malý detail, ale je důležitý pro pochopení celého dosavadního vývoje kariéry Ester. Teď, pod oparem emocí a ovací, působí její cesta načančaně jako kouzelná pohádka o self made dívce, která na lyžích a prkně dobyla svět. Načančaného na ní ale není nic. Je především příběhem „bláznivých“ milujících rodičů, talentu, tvrdohlavosti, kreativity i solitérství.

Způsob, jakým se Ester ubírala k úspěchu, byl mírně řečeno nestandardní. Rodina Ledeckých šla za svým cílem proti systému a zaběhnutým pořádkům. Kdekoli a kdykoli se jim postavila nějaká překážka, Ledečtí se neohnuli a šli vlastní, neprobádanou cestou.

Bylo tomu tak od začátku. „Měla senzační dětství, protože dělala to, co ji bavilo. Někdo má pocit, že je do toho děti potřeba nutit, Ester jsme naopak museli brzdit. Hlídat délky tréninků, aby to nepřeťápla. Děti jsme moc do školy neposílali, učili jsme se s nimi sami. Tu školní látku zvládly za hodinu a půl denně, a tak jim zbyl čas na ty opravdu důležité věci,“ svěřil se zkraje února její otec Janek Ledecký v rozhovoru Hospodářským novinám.

Měly být děti Ledeckých odkázané na zaběhnutý systém školství, chodit do školy jako všichni ostatní a doufat, že paní učitelka bude hodná a šikovná? A navíc to skloubit s vytouženým životním stylem, kdy chtěla rodina půl roku trávit na horách na sněhu a půl roku v Praze? Pro Ledecké žádná překážka. Najeli na domácí školu.

Dělat věci jinak

Vymknout se z obvyklých schémat, k tomu je zapotřebí pár věcí. Předně peníze. Ty obstarával zprvu tatínek Janek, oblíbený zpěvák a skladatel. V citovaném rozhovoru se svěřil, že jedna závodní sezona rodinu vyšla na zhruba tři miliony korun. „Teď je ale Ester vlastně velmi dobře fungující podnik. A už si na to celé vydělává sama,“ řekl.

Dále potřebujete dobrého organizátora. Tím se stala maminka Zuzana, podle magazínu Reportér jediný realista v rodině.

Plus talent a zápal dětí, rodinný konsensus, víru všech, že takhle je to správně.

I sportovně šla „Ester family“ proti státem nastavenému systému, je-li však s nadsázkou vůbec nějaký. Jako hodinky dnes v Česku v oblasti vyhledávání a práce s talenty šlapou v podstatě jen dva sporty. Oba dva z velké části díky výrazným osobnostem, manažerům, kteří za nimi stojí. Tenis díky Miroslavu Černoškovi a biatlon zásluhou Jiřího Hamzy.

Zejména sjezdovému lyžování, které je na špičkové úrovni extrémně drahým sportem, tak v posledních letech dominovaly především zapálené rodinné klany.

„Mně je líto, že v současné době se v našich podmínkách v podstatě nelze v lyžování dostat na takovou úroveň bez mohutné podpory rodičů,“ posteskl si novinářům i sám Ledecký. „Talent je opravdu tak deset procent. Ester by vám to sama řekla, tvrdí o sobě, že je na sporty v podstatě nešikovná. Protože to její závodění sleduju už nějakých 17 let, viděl jsem pár dětí, které byly opravdu talentované. Ale kde je jim dneska konec.“

Srovnávání Ledeckých s jinými příběhy českých sportovců, kteří se zrodili z rodinné líhně, však pokulhává. U nich nevládne „železnou pěstí“ otec-trenér, neždíme svou dceru tak, jak to před lety popsala lyžařská šampionka Šárka Strachová, dříve Záhrobská, která otce obvinila, že jí zničil zdraví.

U Ester je tatínek dobrou duší týmu, nejmilejším fanouškem, servismanem, který jí v hubených letech vyvážel prkna na start a držel pláštěnku. Už to, že otce oslovuje Janku, jen potvrzuje, že děti Ledeckých dostaly takovou míru svobody, aby dělaly to, co je baví, a přitom se neurvaly ze řetězu. Tak se taky mohlo stát, že se bratr Jonáš mohl v klidu věnovat svému kreslení a komiksům, a proto je z něj dnes šikovný grafický návrhář. A z talentované Ester milující sport vynikající sportovkyně.

Mnohokrát – stejně jako v případě školy – ukázali rodiče na kritických křižovatkách stoupající sportovní kariéry Ester ďábelský instinkt pro nestandardní, ale zajímavá a vysoce funkční řešení. Třeba jako v lednu 2016, když oznámil alpský lyžař Ondřej Bank konec kariéry. Tehdy mu a jeho bratrovi trenérovi zavolala Zuzana Ledecká a vyzvala je ke spolupráci.

Bankové to skoro až zázračně vrátili, když se před ZOH v Koreji chytře zaměřili hlavně na superobří slalom, nikoli na sjezd, který šel zatím Ester lépe. Oba si rozdělili úlohy a zafungovalo to. Ondra Bank dokonce pár dní před průlomovým lyžařským závodem v Pchjongčchangu říkal trochu věštecky autorovi tohoto článku: „Dřív jsem si to nemyslel, ale teď si myslím, že Ester může být jedna z nejlepších na lyžích a zároveň na prkně… Doufám, že mě teď zase překvapí, jako mě překvapuje celou sezónu.“

Bublina pro Robocopa

Ani „Robocop Ester“ však není nezničitelná. Pod slupkou „mimoňky“, již nic nerozhodí a kterou je třeba držet na řetěze, aby se neutrénovala, se občas objeví křehká duše. A tak i ona před vítězným superobřím slalomem v Koreji úplně obyčejně brečela, že jí nic nefunguje, lyže, hrany, nohy… až tak, že i tým na ni nakonec takticky zvýšil hlas.

Když je nejhůř, přicházejí na řadu dokonce rituály. Ester je hodně dobrá, ale stále ještě mladá a tlak kolem ní obrovský. A tak jí tým vymyslel „bublinu“. Vystaví kolem ní nepropustnou ochranitelskou hradbu, odřízne média, uzavře Ester do jejího světa, kde se jednoduše „jezdí z kopce“. Třeba se před ní nesměla říkat slova jako olympiáda, olympijský závod, vítězství. To proto, aby Ester pokud možno prožívala kritické momenty kariéry tak jako obyčejné závody. A když to Janek Ledecký porušil, přiznal se, že i on sám musel zaplatit pokutu v eurech do týmové kasičky.

Bublina je nasazovaná v klíčových momentech, které by ji mohly rozhodit, znervóznit. Podle potřeby na několik hodin, dní, třeba i týdnů.

Tak vznikla mimochodem olympijská novinářská kontroverze. Na Ester se snesla kritika, že nebyla před klíčovým závodem na lyžích k dispozici médiím. „Troufám si tvrdit, že podobný přístup tady v Pchjongčchangu nenajdete u žádného jiného sportovce. A že je tu celá řada těch, kteří by si to na rozdíl od Ledecké mohli díky tomu, co už dokázali, třeba i dovolit. Jenomže je to ani nenapadne,“ napsal tři dny před prvním zlatem v komentáři s názvem „Nezáleží mi na vás, vzkazuje Ester Ledecká“ vedoucí sportovní redakce Českého rozhlasu Miroslav Bureš.

Mlčení Ester i jejího týmu pak podle šéfa olympijského vysílání ČT Roberta Záruby tak trochu mohlo za to, že její zlatou jízdu na lyžích na ČT Sport ani nevysílali v přímém přenosu. Skončilo to málem „diplomatickou“ roztržkou, když se Jonáš Ledecký neudržel a pořádně si zanadával na sociálních sítích. Ale vážně: proč ČT nepustila alespoň dvě obrazovky najednou?

„Kdybychom věděli, že tréninkové časy byly tak vynikající, což ale z logických důvodů trenéři tajili, tak bychom o tom přemýšleli. Kdybychom měli jenom trošku indicií, že může udělat takový šok, dali bychom to živě a do hokeje s Kanadou nekompromisně vstoupili. My jsme čekali, že Ester Ledeckou odehrajeme o přestávce, což jsme nakonec s mírným zpožděním udělali,“ hájil se posléze Záruba na iDnesu.

Jisté je, že si tým STR může mlčet dle libosti. Především proto, že Ester tento systém vyhovuje. Před závody klid a maximální soustředění. Po nich rozhovory.

A pak také proto, že Ester není řízena a placena žádným státním střediskem vrcholového sportu, jako to mají například sportovci v Rakousku. „My si žijeme vlastní život. Ester si samozřejmě strašně váží podpory domácích fanoušků a příznivců, úplně stejně si ale váží fanoušků ze zahraničí. Nemá pocit, že by tady té republice byla něco dlužná nebo že by s ní měla společného něco víc než to, že se tady narodila a mluví česky. A platí tady daně,“ lakonicky to v HN shrnul otec Ledecký.