„Pokud chcete drasticky omezit imigraci, existuje jen jedna možnost. Musíte zničit ekonomiku.“
Je to naše historická povinnost a výzva v době globalizace, zdůvodňovala před lety kancléřka Angela Merkelová svou otevřenou migrační politiku, která do Německa přivedla hned v prvním roce milion migrantů. Zvládneme to, říkala. O necelých deset let později je především v bývalém východním Německu na vzestupu xenofobie, nacionalismus a touha po pevné ruce, která by migraci učinila přítrž. Hned v několika zemských volbách teď na podzim výrazně zabodovala krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD), která právě takový program voličům předkládá. Je situace s migrací skutečně v Německu tak špatná, jak naznačují novinové titulky? A existuje pro Německo vůbec jiná cesta?
Otevření německých hranic pro uprchlíky a atmosféra vítání imigrační vlny spolkovou kancléřkou Angelou Merkelovou v roce 2015 byla na tiskových konferencích prezentována jako humanitární gesto. „My to zvládneme!“ zvolala kancléřka v pro ni nezvykle emotivním výstupu.
Na schůzkách s kapitány německého průmyslu však už tehdy vládla jiná rétorika. Německo se personálně vyčerpalo. Jeho ekonomika je sice založena na středním průmyslu, který stále má růstový potenciál a nechybí mu myšlenky a nápady. Chybí ale ti, kdo jsou ochotni stoupnout si za výrobní pás. Narativ o líné mládeži přitom nefunguje. Němečtí absolventi škol se plynule zapojují do pracovního procesu, jenže volí pracovní místa s vyšším výdělkem a lepší osobní perspektivou. Zjednodušeně řečeno, chtějí být těmi, kdo výrobky vymýšlejí, nikoliv těmi, kdo je vyrábějí. To dává smysl nejenom z jejich pohledu: německá ekonomika byla na tvorbě přidané hodnoty tradičně založena. Jenže pořád zůstává ten starý problém: kdo všechny ty výrobky vyrobí?
Když před pěti lety na setkání s šéfy velkých firem kancléřka Merkelová prohlásila, že je potřeba sáhnout po starých metodách, všichni zpozorněli. Rychle dovysvětlila, že myslí využití migračních vln. Německo ostatně mnoho jiných možností než „dovoz lidí z ciziny“ nemá. Demografie je v tomto neúprosná. Každým rokem se v Německu narodí o 200 tisíc dětí méně, než by bylo potřeba na prostou reprodukci počtu obyvatel. Německo vymírá. A za druhé, postupně roste délka, kterou německá mládež stráví ve vzdělávacím procesu. A také počet těch, kteří jdou na vysokou školu. Ještě v sedmdesátých letech minulého století mělo Německo milion studentů vysokých škol, dnes je na trojnásobku a tento odložený nástup v ekonomice prostě chybí.