Migrace aneb Kde skončilo německé: Wir schaffen das!

„Pokud chcete drasticky omezit imigraci, existuje jen jedna možnost. Musíte zničit ekonomiku.”

Je to naše historická povinnost a výzva v době globalizace, zdůvodňovala před lety kancléřka Angela Merkelová svou otevřenou migrační politiku, která do Německa přivedla hned v prvním roce milion migrantů. Zvládneme to, říkala. O necelých deset let později je především v bývalém východním Německu na vzestupu xenofobie, nacionalismus a touha po pevné ruce, která by migraci učinila přítrž. Hned v několika zemských volbách teď na podzim výrazně zabodovala krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD), která právě takový program voličům předkládá. Je situace s migrací skutečně v Německu tak špatná, jak naznačují novinové titulky? A existuje pro Německo vůbec jiná cesta?

Otevření německých hranic pro uprchlíky a atmosféra vítání imigrační vlny spolkovou kancléřkou Angelou Merkelovou v roce 2015 byla na tiskových konferencích prezentována jako humanitární gesto. „My to zvládneme!“ zvolala kancléřka v pro ni nezvykle emotivním výstupu.

Ilustrace: Shutterstock

Na schůzkách s kapitány německého průmyslu však už tehdy vládla jiná rétorika. Německo se personálně vyčerpalo. Jeho ekonomika je sice založena na středním průmyslu, který stále má růstový potenciál a nechybí mu myšlenky a nápady. Chybí ale ti, kdo jsou ochotni stoupnout si za výrobní pás. Narativ o líné mládeži přitom nefunguje. Němečtí absolventi škol se plynule zapojují do pracovního procesu, jenže volí pracovní místa s vyšším výdělkem a lepší osobní perspektivou. Zjednodušeně řečeno, chtějí být těmi, kdo výrobky vymýšlejí, nikoliv těmi, kdo je vyrábějí. To dává smysl nejenom z jejich pohledu: německá ekonomika byla na tvorbě přidané hodnoty tradičně založena. Jenže pořád zůstává ten starý problém: kdo všechny ty výrobky vyrobí?

Když před pěti lety na setkání s šéfy velkých firem kancléřka Merkelová prohlásila, že je potřeba sáhnout po starých metodách, všichni zpozorněli. Rychle dovysvětlila, že myslí využití migračních vln. Německo ostatně mnoho jiných možností než „dovoz lidí z ciziny“ nemá. Demografie je v tomto neúprosná. Každým rokem se v Německu narodí o 200 tisíc dětí méně, než by bylo potřeba na prostou reprodukci počtu obyvatel. Německo vymírá. A za druhé, postupně roste délka, kterou německá mládež stráví ve vzdělávacím procesu. A také počet těch, kteří jdou na vysokou školu. Ještě v sedmdesátých letech minulého století mělo Německo milion studentů vysokých škol, dnes je na trojnásobku a tento odložený nástup v ekonomice prostě chybí.

Tradičně se Německo se situací vyrovnávalo exportem práce za hranice, především do Česka či Polska. A pak samozřejmě, ovšem již v jiném režimu, do Číny. České a polské firmy se staly prodlouženýma výrobníma rukama středního německého strojírenství. Jenže ta doba je pryč a obě země začínají mít identický problém jako Německo. Ovšem na rozdíl od Německa obě země nehodlají problém zatím nijak řešit. Německo se tématu věnuje řadu let a kromě větší automatizace výroby mnoho dalších šancí zkrátka nemá.

A to je nakonec také to, co prohlašuje autor dnes nejcitovanější knihy na téma migrace s názvem „Jak migrace skutečně funguje“, nizozemský výzkumník Hein de Haas z Amsterdamské univerzity: „Pokud chcete drasticky omezit imigraci, existuje jen jedna možnost. Musíte zničit ekonomiku. Lidé si mysleli, že ta věta je vtipná. Ale je to pravda: poptávka po pracovní síle je zdaleka nejdůležitějším faktorem imigrace.“ Ničit německou ekonomiku ale nikdo nechce, nejméně ze všeho Němci sami.

Když v polovině září spustilo Německo kontroly na celé pozemní hranici, vypadalo to z české kotliny, že země má nezvladatelné problémy s uprchlíky. Některá média denně přinášela informace o kriminalitě, kterou v Německu uprchlíci měli na svědomí. A že bylo o čem psát. Zvláště pak po tragickém srpnovém útoku v Solingenu, kdy útočník nožem zabil tři lidi a pět jich těžce zranil. Internet zaplavily posměšné „meme“ konstatující, že Německo bojuje s islámským terorismem zákazem nožů, spolková zpravodajská služba původ těchto meme vystopovala do ruské trollí farmy. A nikoho to nepřekvapilo, téma uprchlíků je vděčným tématem destabilizace společnosti a zbraní hybridní informační války.

Současný kancléř Olaf Scholz chtěl uklidnit voliče před zemskými volbami, ukázat akčnost, rozhodnost, jenže k tomu mu chyběla ta trocha teatrálnosti, jakou podobné akce potřebují. Šlo tedy spíše o politickou akci a přesnější zmapování problému.

Obavy z migrace jsou totiž jednou z hnacích sil německých voleb, a jestli se málo charismatickému kancléři Olafu Scholzovi něco nedaří vysvětlit, pak je to právě ta spojitost nádob mezi oběma tématy: německá prosperita a migrační vlna. Bez druhého nebude první. Bez prvního nebude Německo.

Je přitom paradoxem, že právě podle výzkumů Heina de Haase zpřísnění pohraničních kontrol zvyšuje počet uprchlíků v zemi. Jak je to možné? Dokud jsou hranice otevřené, mnoho migrantů pendluje mezi svou domovinou a novou zemí a mnozí z nich se po několika letech vracejí do své domovské země.

Jenže pokud se obávají, že jim nebude umožněn návrat, zůstávají. Studie ukázaly, že imigrační omezení přerušují tzv. cirkulaci migrace. Vyvolávají proto trvalé usazování, které následně vede k tomu, že si k sobě migranti přivádějí své příbuzné.

Jak se liší realita od veřejných tvrzení? Vedl brexit ke snížení migrace ve Velké Británii? A co migranti znamenají pro Českou republiku? Detailní analýzu přináší aktuální vydání časopisu Neovlivní.cz. PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email