Nadávali mu do „smradlavých Židů“. Když rodině říkal, že je homosexuál, jeho otec reagoval: „Teplej boxer neexistuje.“ A přesto před ním jeho syn, mistr boxu a gay, stál. Vyslechl si i ortel: „Homosexuál a Žid jako herec v reálném socialismu neprorazí.“ Taky vybudoval uznávané divadlo, které mu málem pohřbil koronavirus. A jaký je návod Milana Heina na to, jak přežít protivenství? „Hlavně se nepředpo…“
Kdysi dávno jsem si našel Divadlo Ungelt. A zabydlel se v něm. Natolik, že v něm mám i svou vlastní židli. Ungelt je totiž sbírá – od významných osobností a občas i od nás, „přátel“ divadla. Novinářská profese mě svedla dohromady se zakladatelem a majitelem divadla Milanem Heinem a postupem času se z nás stali přátelé. Rádi spolu vedeme debaty o herectví a taky o životě na vesnici. On se svým partnerem má dům ve Vrchotových Janovicích, které nejsou tak daleko od Benešova, u kterého mám dům s mým mužem já. Milan mi proto často říká „vesničane“. Když mi teda zrovna neříká „chlapče“, jak oslovuje skoro kohokoliv mladšího, než je on. Taky občas o sobě (a někdy i o tom, s kým hovoří) mluví ve třetí osobě. Je to takové starosvětské, ale k němu to patří.
Stejně jako k Ungeltu patří kusy, které jsou hořkosladké. Kvalitní, precizně odehrané velkými hereckými osobnostmi, hluboké, někdy úsměvné, ale téměř vždy přijdou chvíle, kdy má člověk slzy (nejen) na krajíčku. A takový je (alespoň pro mě) i tento rozhovor. Jeho zadání znělo „umění přežít“. Tak jsme do toho šli bez zbytečných úvodů.
Neo: Kdy ti bylo v životě nejvíc úzko?