Pelikán žádá Bureše, ať vysvětlí party

Nastupující ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) oficiálně požádal předsedu Vrchního soudu v Praze Jaroslava Bureše o vysvětlení jeho účasti na lednovém večírku advokátní kanceláře Pavla Němce. Bureš se tu potkal s lidmi, jejichž kriminální či civilní případy skončí na stole jeho soudu. Například se stíhanými manželi Nečasovými. Na případ v neděli upozornil deník Neovlivní.cz.

“Pana předsedu jsem požádal o vysvětlení celé záležitosti,” potvrdil nastupující ministr Pelikán a dodal: “Dokud nebudu mít vysvětlení k dispozici, nepovažuji za vhodné se k tomu více vyjadřovat.”

Pelikánova předchůdkyně, profesorka Helena Válková vidí Burešovu vinu jasně. “Už v zákonu o soudech je uvedeno, že soudce je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce. Měl by se tedy vyvarovat společnosti, kde se pohybují lidé, kteří se netěší dobré pověsti či dokonce končí před trestním soudem. A ještě k tomu jeho soudem,” řekla Válková.

Na večírku advokátní kanceláře Pavla Němce – dlouhodobě jedné z nejvlivnějších postav zákulisí tuzemské justice – se 15. ledna sešla pestrá směsice politiků, právníků a lidí s vazbami na justici.

Mezi nimi mnoho aktérů “aféry Nečasová-Nagyová”, stíhaný exnáměstek vrchního státního zástupce v Praze Libor Grygárek a rovněž hned několik politiků, kteří se dostali do problémů s policií či justicí (viz. detailní INFOGRAFIKA).

Soudce Bureš zatím svou účast na večírku zlehčuje, vysvětlit se ji pokusil v pondělním rozhovoru pro Neovlivní.cz.

Politické kontakty už přitom jednou do profesní kariéry Jaroslava Bureše, jinak také ministra spravedlnosti ve vládě Miloše Zemana a také prezidentského kandidáta za ČSSD, zasáhly. Bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová odmítla s Burešem na pracovat a soudila se kvůli jeho jmenování, kterým ho do Nejvyššího soudu vyslal tehdejší prezident Václav Klaus. Uspěla a následně prohlásila: “Doktor Bureš v souvislosti s různými změnami politického dění zastával různé politické funkce. Jeho profesní mobilita jej zpochybňuje z pohledu soudcovské nezávislosti. Dále jej zpochybňuje i tlak exekutivy na to, aby se dostal do čela Nejvyššího soudu.”