Ministr Vávra: Zavřené školy? Já jsem vám to říkal

Bývalý bankéř a investor Radovan Vávra dnes o tom, proč bylo jasné, že se školy zase zavřou. A kdo za to může.

Nikdy nechválím sám sebe a nikdy neprozrazuji pachatele dopředu. Dneska ale udělám výjimku. V srpnu jsem si zahrál na ministra školství a publikoval doporučení pro chytré otevření škol. (Najdete ZDE) Skutečný ministr školství, Robert Plaga, si raději zlomil ruku a tak se nic z toho, co bylo obsahem mého „projevu“, do života nedostalo.

Fakt vás prosím, abyste si ten kratičký článek znova přečetli. Dneska se totiž nechci věnovat tomu „CO“ jsem navrhoval a co jsme měli udělat, ale tomu „PROČ“ jsem to navrhoval. Bylo totiž evidentní, že otevření škol bude představovat epidemiologické riziko. Bylo také evidentní, že špatným, vynuceným opatřením pak bude, že školy se zase zavřou. Často se vláda vymlouvá, že nemohla vědět, že nikdo nevěděl a že jediný virus má plán. Ne přátelé, tak to není. Já jsem věděl, já jsem říkal a já jsem měl zase pravdu! Proč jsem to ale tehdy říkal? Jaké problémy přináší soužití dětí s nemocí COVID-19? Co o tom víme?

Skutečně to vypadá, že COVID-19 je pro děti méně nebezpečný. Podle nedávné studie z Nature Medicine mají dospělí zhruba dvakrát větší pravděpodobnost nakažení, než lidé pod 20 let věku. Ve Spojených státech netvoří děti ani 10% z celkového počtu nakažených, jinde je to cca 2%. To jsou skvělé zprávy. Nicméně zcela imunní děti bohužel nejsou. Pořád se bavíme o tom, že podle amerických pediatrů má COVID-19 smrtnost nenulovou, konkrétně 0,6%. Data ale naznačují, že děti se prostě nakazí méně často.

Na tom, proč tomu tak je, ale zdaleka nepanuje shoda. Jedním z možných vysvětlení může být myšlenka, že děti mají v plicích méně ACE2 receptorů a navíc je mají méně vyvinuté, než dospělí. Dnes víme, že ACE2 receptory jsou místa, kterými se virus SARS-CoV-2 dostává do buněk, takže se to zdá logické. K potvrzení této hypotézy bychom ale potřebovali prozkoumat tyto dětské tkáně, což není snadné.  Další možností je fakt, že děti jsou více vystavené koronavirům obecně a tudíž s nimi umějí lépe bojovat. Prostě nekonečné dětské rýmičky jim pomáhají. Tahle teorie se ale neumí vyrovnat s faktem, že odolnost proti COVID-19 mají i novorozenci, kteří ještě rýmičku nestihli. Proč se děti nakazí méně často zatím vysvětlit neumíme.

Další zajímavost spočívá v tom, jak dětský organizmus na infekci reaguje. Opět z neznámých důvodů se zdá, že imunita dětí funguje na COVID-19 lépe, než u dospělých. Jejich organizmus totiž připravuje typicky takovou obranu, která sice na virus stačí, ale neuškodí tělu. Konkrétně jde o to, že děti produkují nižší hladiny cytokinů, tedy proteinů, které vyrábí lidský imunitní systém a jejichž nadměrná produkce vede až k poškození organizmu takzvanou cytokinovou bouří. Je známou skutečností, že vážně nemocní mají zvýšenou hladinu cytokinů. U dětí to tak není a bohužel nevíme, jestli mají hladinu nízkou a proto nejsou tak vážně nemocné, nebo jestli je to naopak. Tedy méně nemocné děti mají prostě nižší hladinu cytokinů.

Takže, děti se méně často nakazí a méně často onemocní vážně. Ve škole a v rodině ale pochopitelně nejsou samy. Zejména ve školách je možnost přenosu na dospělé vysoká. Bohužel, podle všech studií to vypadá, že děti ve věku 10 – 19 let jsou stejně úspěšnými přenašeči viru, jako dospělí. Zdá se, že tohle bylo jedním z hlavních faktorů současných problémů v Izraeli, kde po dobrých datech za květen otevřeli školy, což se okamžitě projevilo v nárůstu onemocnění mezi dětmi a s malým odstupem i mezi dospělými. To se ale nestalo v zemích, kde k otevření škol přistoupili podle mých doporučení, tedy s adekvátními opatřeními proti šíření epidemie.

Nemá cenu tady vypočítávat důvody pro to, aby školy mohly být otevřené. Nemá cenu vysvětlovat všechna negativa on line výuky. To jsou všechno dobře známá fakta. Data o šíření viru mezi dětmi, data o jejich přenosu z dětí na dospělé, příklady úspěšných otevření škol a příklady otevření neúspěšných, to všechno jsou ale také veřejně známá a dostupná fakta. Já se o ně zajímám 24 x 7, protože moje práce globálního akciového investora mne k tomu nutí. Jo a taky jsem ještě manžel a táta. Úplně ale chápu, že ne každý rodič má čas a možnosti si taková data shánět a vyhodnocovat. To bychom po rodičích chtěli fakt moc.

Kdo to ale v popisu práce má, je náš stát. Vláda, zřizovatelé škol, regulátoři. Ti všichni jsou za péči o naše děti placeni. Když se dívám na výsledky této jejich práce musím bohužel konstatovat, že asi do té školy taky zamlada moc často nechodili.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com