Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek o tom, proč je ukončení Putinovy války v nedohlednu. „Drony, mobilizace, právní závazky americké pomoci i geopolitické kalkulace Trumpova Bílého domu budou nadále určovat, zda Ukrajina vydrží – a zda bude jednou moci vyjednávat z pozice síly.“
Po několika měsících diplomatických snah amerického prezidenta Donalda Trumpa o urovnání války na Ukrajině je jasné, že mírové řešení zůstává zatím mimo dosah. Navzdory přímé komunikaci s Vladimirem Putinem a několika variantám kompromisních návrhů se Washingtonu nepodařilo dotlačit válčící strany k příměří. A to nejen kvůli přehnaným požadavkům Moskvy a neústupnosti Kyjeva, ale především kvůli tomu, že ani jedna ze stran zatím nevěří, že mír přinese výhodnější postavení než pokračování války.
Ukrajina předložila Trumpově administrativě vlastní plán, jehož cílem je zmrazení bojů na současné frontové linii, stažení ruských sil z části Charkovské a Mykolajivské oblasti a zavedení mezinárodní kontroly nad Záporožskou jadernou elektrárnou. Kyjev požaduje také bezpečnostní záruky ze strany Spojených států a využití zmrazených ruských aktiv jako prostředků k poválečné obnově. Trump naopak upravil návrh tak, aby byl pro Putina atraktivnější: vypustil klauzuli o reparacích, odmítl nabídnout garance a slíbil uznat Krym jako ruské území.
Ani to ale Kreml neuspokojilo. Moskva namísto kompromisu trvá na úplném stažení ukrajinských sil z celé Luhanské, Doněcké, Chersonské a Záporožské oblasti, tedy regionů, které Rusko ústavně považuje za své. Ruský vyjednavač Vladimir Medinskij navíc pohrozil, že Moskva je připravena bojovat „navždy“. Tato formulace je nejen projevem ruského maximalismu, ale i důkazem, že Putin kalkuluje s prodlužováním konfliktu jako nástrojem nátlaku nejen na Kyjev, ale i na Západ.
Z pohledu teorie her se situace podobá klasické pasti válečného opotřebování. Obě strany vědí, že jejich původní cíle nejsou dosažitelné – a přesto pokračují v boji. Rusko již odepsalo možnost rychlé změny režimu v Kyjevě, Ukrajina si uvědomuje, že nedosáhne úplného osvobození všech okupovaných území. Ale právě proto, že ani jedna strana nemá důvěru v druhou – a neexistují mezinárodně garantované záruky bezpečnosti – zůstává válka logickou volbou. Války často nekončí, protože strany se neobávají jen o současné ztráty, ale i o to, zda jakákoliv dohoda bude dodržena. V současném prostředí žádný takový důvěryhodný rámec neexistuje. A bez něj je mír nemožný.