Mír na Ukrajině: Ruský tlak, diplomatický oportunismus a rozpočtové limity USA

Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek o tom, proč je ukončení Putinovy války v nedohlednu. „Drony, mobilizace, právní závazky americké pomoci i geopolitické kalkulace Trumpova Bílého domu budou nadále určovat, zda Ukrajina vydrží – a zda bude jednou moci vyjednávat z pozice síly.“

Po několika měsících diplomatických snah amerického prezidenta Donalda Trumpa o urovnání války na Ukrajině je jasné, že mírové řešení zůstává zatím mimo dosah. Navzdory přímé komunikaci s Vladimirem Putinem a několika variantám kompromisních návrhů se Washingtonu nepodařilo dotlačit válčící strany k příměří. A to nejen kvůli přehnaným požadavkům Moskvy a neústupnosti Kyjeva, ale především kvůli tomu, že ani jedna ze stran zatím nevěří, že mír přinese výhodnější postavení než pokračování války.

Ukrajina předložila Trumpově administrativě vlastní plán, jehož cílem je zmrazení bojů na současné frontové linii, stažení ruských sil z části Charkovské a Mykolajivské oblasti a zavedení mezinárodní kontroly nad Záporožskou jadernou elektrárnou. Kyjev požaduje také bezpečnostní záruky ze strany Spojených států a využití zmrazených ruských aktiv jako prostředků k poválečné obnově. Trump naopak upravil návrh tak, aby byl pro Putina atraktivnější: vypustil klauzuli o reparacích, odmítl nabídnout garance a slíbil uznat Krym jako ruské území.

Ani to ale Kreml neuspokojilo. Moskva namísto kompromisu trvá na úplném stažení ukrajinských sil z celé Luhanské, Doněcké, Chersonské a Záporožské oblasti, tedy regionů, které Rusko ústavně považuje za své. Ruský vyjednavač Vladimir Medinskij navíc pohrozil, že Moskva je připravena bojovat „navždy“. Tato formulace je nejen projevem ruského maximalismu, ale i důkazem, že Putin kalkuluje s prodlužováním konfliktu jako nástrojem nátlaku nejen na Kyjev, ale i na Západ.

Z pohledu teorie her se situace podobá klasické pasti válečného opotřebování. Obě strany vědí, že jejich původní cíle nejsou dosažitelné – a přesto pokračují v boji. Rusko již odepsalo možnost rychlé změny režimu v Kyjevě, Ukrajina si uvědomuje, že nedosáhne úplného osvobození všech okupovaných území. Ale právě proto, že ani jedna strana nemá důvěru v druhou – a neexistují mezinárodně garantované záruky bezpečnosti – zůstává válka logickou volbou. Války často nekončí, protože strany se neobávají jen o současné ztráty, ale i o to, zda jakákoliv dohoda bude dodržena. V současném prostředí žádný takový důvěryhodný rámec neexistuje. A bez něj je mír nemožný.

Veškeré úsilí Trumpovy administrativy naráží i na vnitropolitické limity. Ačkoliv Trump sám pomoc Ukrajině opakovaně zpochybnil a tvrdí, že vojenská podpora USA nezmění výsledek války, zcela ji zastavit nemůže. Zhruba polovina americké pomoci je realizována skrze smlouvy s obrannými firmami v rámci tzv. USAI – Iniciativy pro bezpečnostní pomoc Ukrajině. Tyto kontrakty nelze bez souhlasu Kongresu zrušit. Druhá polovina pomoci sice probíhá přes program prezidentského čerpání ze skladových zásob, který je v rukou Bílého domu, ale i ten má logistická omezení a je již předem plánovaný. Bez aktivního zásahu by tak Ukrajina měla v roce 2025 obdržet více hodnotově přidané vojenské pomoci než v roce 2024. To ovšem neznamená, že pomoc zůstane stabilní i v roce 2026 – pokud Trump neprodlouží podporu, může dojít k jejímu postupnému poklesu, zejména v oblasti dodávek obrněné techniky.

Na frontě došlo od jara k posunu paradigmatu. Místo rozsáhlých průlomů dominují útoky malých taktických jednotek a přesně řízené údery dronů. Ukrajinská armáda zavedla tzv. dronovou linii – koncentraci dronových pluků a brigád schopných působit v hloubce 10–15 kilometrů za ruskými liniemi. Cílem je narušit logistiku, velení a zásobovací uzly. Tato taktika krátkodobě zastavila ruský postup u Pokrovska, ale ruská armáda brzy nasadila vlastní dronové pluky. V sektoru Kursk navíc Rusko tuto taktiku využilo k průlomu ukrajinské obrany u Sudži. Přestože klasické ofenzivy s obrněnými jednotkami nezmizely, jejich role klesá. Armády častěji využívají lehké jednotky na motocyklech a čtyřkolkách, které jsou hbitější a hůře zasažitelné. Válka dronů je však zároveň válkou zrcadlení: každá nová inovace je během několika týdnů okopírována druhou stranou a převaha se rychle neutralizuje.

Zásadní výhodou Ruska zůstává početní převaha. Podle dostupných údajů z konce roku 2024 Rusko rekrutuje 30 000 až 45 000 kontraktů měsíčně, zatímco ztráty se pohybují kolem 500–750 vojáků denně. Ukrajinské síly mají nižší náborové kapacity a nemohou v dlouhodobém horizontu soupeřit v živé síle ačkoli jejich rekrutace se pohybuje okolo 30000 branců měsíčně. Zároveň ani jedna armáda nemá aktuálně strategické rezervy schopné rozhodujícího protiútoku. Ruský průlom mezi Pokrovskem a Toretskem navázal na předchozí postupy v oblasti Avdijivky a Očeretyne a i když nelze očekávat obsazení celého Donbasu, další územní ztráty mohou zlomit jak morálku Ukrajinců, tak i odhodlání některých západních partnerů pokračovat v podpoře.

K tomu přistupuje vnitřní vyčerpání obou armád. V ruské armádě bylo jen v období 2022–2024 za dezerci nebo neoprávněné opuštění jednotky identifikováno přes 49 000 vojáků. V některých případech jde o vojáky, kteří se nevrátili z dovolené, skrývali se z důvodu zranění nebo psychického zhroucení. Více než 1 100 případů skončilo rozsudkem. Jen v roce 2024 bylo podle iniciativy „Jdi do lesa“ evidováno 3 800 žádostí o pomoc se zamezením služby – dvojnásobek oproti předchozímu roku.

Situace je ještě dramatičtější na ukrajinské straně. Podle oficiálních údajů bylo v roce 2024 za dezerci stíháno přibližně 60 000 vojáků. Často jde o případy spojené s vyčerpáním, nedostatkem rotací nebo při v souvislosti s novou vlnou mobilizace. Přesto čísla ukazují, jak hluboká únava a napětí se v armádách hromadí. Válka se tak nevede jen na bitevním poli, ale i uvnitř myslí vojáků.

Výhledově se tedy Ukrajina ocitá v sevřeném prostoru mezi ruským tlakem, diplomatickým oportunismem a americkými rozpočtovými limity. Mír je teoreticky možný, ale jen jako výsledek trvalé vojenské rovnováhy a diplomatického konsenzu, který zatím neexistuje. Realističtější je scénář opotřebovací války, která může trvat ještě měsíce – nebo roky. Drony, mobilizace, právní závazky americké pomoci i geopolitické kalkulace Trumpova Bílého domu budou nadále určovat, zda Ukrajina vydrží – a zda bude jednou moci vyjednávat z pozice síly. V tuto chvíli však nelze říct nic jiného než to, že mír byl opět odložen.

Zdroj náhledové foto: Dmytro Larin / Shutterstock.com