Bývalý ministr životního prostředí o válce, klimatu a zradě principiálních postojů v rozhovoru pro časopis Neovlivní.cz
Svého času bylo jméno Martina Bursíka synonymem zelené politiky. Té, která z horních pater českého politického systému už dávno zmizela. A jakkoli přibývá tvrdých dat dokládajících, že klimatická změna neúprosně postupuje, ve veřejné debatě jako by zelená legislativa neměla zastání. S Donaldem Trumpem v Bílém domě a Vladimirem Putinem v Kremlu erodují i evropské plány – v Česku tolik kritizovaný Green Deal.
Skutečně je potřeba všeho nechat, vrátit se pokorně k fosilním palivům a síly napřít ke zbrojení? Někdejší ministr životního prostředí Bursík si to tak úplně nemyslí. Ostatně – posuďte sami.
Celý život se někdejší ministr životního prostředí Martin Bursík zaměřuje na ochranu klimatu a obnovitelné zdroje energie. Současně dlouhodobě varuje před neoimperiálními sklony Ruska. V roce 2014, po ruské invazi na Krym, inicioval petici, jíž autoři žádali vládu o zastavení vydávání víz občanům Ruské federace vyjma prokazatelných odpůrců režimu, zmrazení kont ruských oligarchů či přijetí konkrétních kroků k odpoutání se od závislosti na ruském plynu. Tehdy to však nikoho moc nezajímalo. „Mlčením k okupaci Krymu jsme zradili principiální postoje a povzbudili Putina k zahájení plnohodnotné války na Ukrajině. Toto selhání nesmíme zopakovat,“ říká dnes Bursík.
Připouští, že v krátkodobém horizontu jsou investice do obrany Evropy důležitější než investice do ochrany klimatu. Druhým dechem ale dodává, že silná pozice Evropy k Číně a USA se bude odvíjet právě od schopností EU inovovat a konkurovat v mnoha oblastech, jako je zajištění strategických surovin pro výrobu obnovitelných zdrojů energie, baterií, elektromobilů a autonomních vozidel, chytrých sítí, vytápění a chlazení tepelnými čerpadly, cirkulární ekonomiku, výrobu nízkouhlíkového cementu, digitalizaci průmyslu, využití vodíku nebo energetickou účinnost.