Mlejnek, špioni a politici, co škodí tajným službám

Civilní rozvědka je nejméně stabilní tajnou službou. Roky trpí bitvami politiků, kteří si chtějí vyřizovat účty a špiony ovládat. Analýza Sabiny Slonkové.

Byl začátek roku 2018, když uprostřed porady vedení tajné služby zazvonil jednomu z účastníků mobil. “Ticho, ticho!! Volá mi Babiš.” Radek Musílek se svými vazbami na tehdejšího premiéra nijak netajil. Naopak je dával na odiv. Tehdejší klíčový muž zpravodajské služby UZSI, který ji následně také pár měsíců řídil, se s Andrejem Babišem dobře znal. A to dlouhé roky.

V minulosti spolu podle informací Neovlivní.cz komunikovali kvůli privatizaci státního podílu ve společnosti Unipetrol, o kterou miliardář usiloval. A kvůli němuž čelil podezření z korupce (to se dodnes neprokázalo).

Výše popsaná historka, kterou jsme prvně zveřejnili už za vlády Andreje Babiše, přesně vystihuje, o co v aktuální bitvě o Petra Mlejnka ve skutečnosti jde.

Civilní rozvědka – oficiálním názvem Úřad pro zahraniční styky a informace – by správně politiky vůbec neměla ničím lákat. Je to tajná služba, která operuje a sbírá informace v zahraničí a do domácích věcí se ze zákona nemá plést.

Jenže poslední roky ukázaly, že politici napříč stranami zneužívají lidi ze služby ke svým soukromým účelům. A nebo je naopak podezřívají, že proti nim pracují, a tak se jim pomstí personální čistkou.

To je jedním z důvodů, proč změna na postu šéfa civilní špionáže vyvolává takové vášně: politici prostě rozvědku chtějí historicky ovládat. Je to snazší než třeba u BIS, která podléhá vládě a díky čistě tuzemským operacím se lépe kontroluje (a především její finanční toky). A druhým důvodem je fakt, že rozvědka spadá pod silového ministra vnitra, kterým je aktuálně Vít Rakušan. Hlavní terč Andreje Babiše, který se skrz něj snaží shodit vládní kabinet Petra Fialy.

Po celé devadesáté roky přitom byla špionáž stranou zájmu politiků. Ti se tehdy soustředili na ovládnutí jiné služby – BIS, kontrarozvědky dnes řízené Michalem Koudelkou. Ředitelům rozvědky, mezi nimiž byla taková jména jako Oldřich Černý či Radovan Procházka, se tak díky tomu povedlo v tichosti vybudovat respektovanou výzvědnou službu, která měla skvělé kontakty na zahraniční partnery a nespočet úspěšných operací.

To všechno skončilo zkraje tisíciletí, kdy třeba Stanislav Gross udělal přímo ze šéfa služby Františka Bublana svého ministra vnitra. A vygradovalo to pak s nástupem vlády ODS s Mirkem Topolánkem v čele.

Občanští demokraté podezřívali rozvědku, kterou tehdy řídil poslední ze špionů staré doby Karel Randák, že se zapojila do prezidentské volby v neprospěch Václava Klause (její lidé vynesli videozáznamy z hotelu Savoy nasvědčující kupčení s hlasy). A později také z toho, že Randákovi spolupracovníci nafotili Topolánka během dovolené v Toskánsku se šéfy byznysu a lobbisty.

“Randák se choval, jako kdyby ta tajná služba byla jeho. On si ji tak trochu zprivatizoval. Dodnes se k ní chová, jako kdyby byla jeho. Nemohu na veřejnosti říkat více, než teď řeknu vám: jsou jednoznačné důkazy o tom, že používá i činné lidi v aktivní službě v této rozvědce. Je to prokázáno,” stěžoval si tehdy Topolánek v deníku Právo.

Randák ovšem z ničeho výše zmíněného nebyl nikdy ani obviněný, natož aby ho někdo odsoudil. Topolánkova vláda ale tehdejší klíčový tým rozvědky rozprášila, Randáka vyhodila a jedna éra špionáže skončila.

A záhy nastal čas Andreje Babiše. Ten se o službu začal zajímat už ve vládě Bohuslava Sobotky. UZSI spadající pod Milana Chovance totiž podezříval, že proti němu pracuje a stojí za twitterovým účtem s krycím jménem Julius Šuman. Na něm se objevovaly důkazy kompromitující Babiše.

Jen co k tomu dostal Babiš už jako premiér příležitost, dostal do vedení svého člověka: Radka Musílka zmiňovaného v úvodu článku. A ten spustil vyšetřování kolegů, kterým Babiš připisoval autorství účtu Šuman. Stejně jako Randák ani oni dodnes nebyli odsouzeni.

K jejich rozprášení a ochromení služby na několik dlouhých let to ale stačilo. Civilní rozvědka se z téhle poslední čistky nevzpamatovala doteď.

Co všechno z historie služby a politických choutek na její ovládnutí věděl Vít Rakušan, nevíme. Víme jen to, že výměna v čele rozvědky byla jedna z prvních personálních změn, kterou ve funkci ministra vnitra udělal.

Vybral si Petra Mlejnka. V kontextu Babišova ostřelování koalice za Hlubučkovu kauzu a vládních proklamací o nové transparentní době se to ukazuje jako špatná volba. I kdyby v tom byl Mlejnek nevinně.

To, že se ho teď Vít Rakušan nezbavil, znamená, že službu dál čeká období nejistoty. Pro civilní rozvědku nic nového.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com