Mluvčí ČOV: „Dáváme sportovcům svobodu volby“

Český olympijský výbor se dál zdráhá mluvit o bojkotu olympiády, pokud na ni budou vpuštění Rusové a Bělorusové.

Do pařížské olympiády, která by se měla odehrát v létě 2024, zbývá nějaký rok a půl. Přesto už teď naplno hoří spor, zda ruským a běloruským sportovcům umožnit účast.

„Rusko a Bělorusko porušily vpádem na Ukrajinu olympijské příměří a z toho plynou sankce. Na tom se nic nemění. Dokud ruská agrese trvá, ruská a běloruská výprava nemá v Paříži co dělat. Nedovedeme si to představit, bylo by to absurdní,“ říká v rozhovoru pro březnový časopis Neovlivní.cz ředitelka komunikace Českého olympijského výboru Barbora Žehanová. „Mění se ale to, že s tím, jak se olympiáda blíží, postupně začínají kvalifikace. A tak se v rámci mimoevropských olympijských výborů začalo diskutovat, zda a jak ruským a běloruským sportovcům kvalifikaci umožnit.“

Mezinárodní olympijský výbor tento týden doporučil federacím návrat jednotlivců s ruským a běloruským pasem na mezinárodní scénu. ČOV nicméně podle aktuálního stanoviska dál považuje jejich účast v kvalifikacích na OH za nepřijatelnou.

Neo: Diskutuje se ovšem už i přímo o případné účasti ruských a běloruských sportovců v Paříži…

Ta situace je velmi složitá. Důvod sankcí je zjevný. Máme ho, bohužel, denně před očima. Na druhou stranu se svět brání použít princip kolektivní viny. Jsou tu i ruští a běloruští sportovci, kteří se vůči svým režimům jasně vymezují. Ani oni by nesměli na olympiádu?

Neo: Tohle téma se možná dá přiblížit jako spor o to, zda by se ruští a běloruští sportovci mohli olympiády účastnit pod neutrální „bílou“ vlajkou, jak o tom mluví i prezident Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach. Nebo zda by to měla být vlajka „uprchlického“ týmu, což prosazuje třeba Dominik Hašek. Ta druhá varianta by účast opravdu dovolila jen těm, kteří by se jednoznačně postavili proti válce a režimu…

Vedení ČOV s Dominikem Haškem několikrát na toto téma hovořilo. Naše expertní skupina vzniká právě i kvůli tomu. Nápadů, jak ty věci řešit, je hodně. Já si v této chvíli netroufnu říci, jaké je správné řešení. Ostatně podobně jako my postupuje i německý olympijský výbor, který také řeší situaci s experty z více oborů.

Neo: Ohledně expertního týmu se ale ČOV dostal pod docela ostrou kritiku. Podle některých pozorovatelů je to alibismus – ať už by byl váš materiál jakkoli kvalitní, sotva bude mít vliv na konečné rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru…

Nevidím to jako alibismus, ale jako jedinou cestu, která dává smysl. Můžeme nedělat nic, něco vykřikovat, nebo se o něco snažit. Ale ano, chápu, jsme jenom jeden ze 206 národních olympijských výborů. Jsme navíc evropská země a země africké a asijské mají velmi často jiné názory. Ale i tak chceme zvednout svůj hlas.

Neo: O alibismu mluví ve vztahu k ČOV také sociolog sportu Vojtěch Ondráček. Říká, že ČOV hraje dvojí hru – trvá na sankcích, ale bojkot vylučuje. Odpovědnost za účast v Paříži tak nakonec přenáší na jednotlivé sportovce. Národní výprava pojede, ale pokud to někomu hodnoty nedovolí, může zůstat doma.

Spíše dáváme sportovcům svobodu volby. Nejsme fotbalový klub, olympionici nejsou naši zaměstnanci. Ale pojďme k méně abstraktnímu základu: Jsme sportovní organizace, jako olympijský výbor máme povinnost vypravit reprezentaci na olympiádu a poskytnout sportovcům co nejlepší podmínky.

Za dané situace jsou to hrozně těžké úvahy. Ta situace nemá precedent. Ukrajinští sportovci umírají a my trváme na tom, že ti naši mají mít optimální podmínky pro přípravu.

Ale my tu opravdu jsme pro naše sportovce. A když budeme rok a půl předem olympiádu zpochybňovat, tak jim přípravu zásadně ztížíme.

Neo: Téma bojkotu je v posledních týdnech velmi silné. Na začátku roku polský ministr sportu prohlásil, že by se k bojkotu her v Paříži mohlo připojit až 40 zemí, většinou evropských. Jaký z toho máte pocit, to by pak ČOV byl hodně osamocený…

Ale kolik zemí to od toho prohlášení potvrdilo? Na nedávné konferenci evropských ministrů sportu se už o bojkotu příliš nemluvilo. Ministři se shodli na tom, že požadují po MOV vyjasnění situace.

Neo: Ano, máte pravdu – o bojkotu se často mluví, ale málokdy se skutečně bojkotuje. To je věc většiny velkých sportovních akcí posledních let. Peking, Soči, Katar… Ale přece jen: Nedovedu si představit, že byste nepracovali s tou spekulativní otázkou, jak se zachovat, kdyby pan Bach přece jen účast ruských a běloruských sportovců prosadil. A třeba za podmínek, s nimiž by ČOV úplně nesouzněl. Ani tehdy by bojkot nepřicházel v úvahu?

Neumím na takovou otázku odpovědět. Určitě má smysl se těmi možnostmi zabývat předem, ale teď jsme na začátku března 2023 a za pár měsíců může všechno vypadat jinak. Nechci se ale otázce vyhnout: Myslím, že ČOV by postupoval tak, jak jsme o tom už mluvili: Nechal by rozhodnutí, zda do Paříže jet, na jednotlivých sportovcích.

Není to tak, že ve skutečnosti jde jen o peníze? A na dobré mravy olympijský výbor kašle? Téma Krvavá olympiáda popisujeme v aktuálním časopise Neovlivní.cz

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com