Je to dvacet let, co zemřel kmotr podsvětí František Mrázek a jeho vražda je tak promlčená. Rok před jeho smrtí jsem s ním pořídila jediný rozhovor, který médiím poskytl. Jaký ve skutečnosti byl? O co mu poslední roky šlo? A jak moc je podobný jednomu z dnešních politiků? Rozhovor uvnitř.
Na Františka Mrázka jsem profesně narážela v podstatě neustále od chvíle, kdy v roce 1998 začal vládnout Miloš Zeman. Správně by to tak vůbec nemělo být: Mrázek měl pověst mafiána a policie jej už v té době podezřívala, že stál za několika nájemnými vraždami v podsvětí.
Jenže Zemanova pravá ruka Miroslav Šlouf se s Mrázkem scházel přímo v sídle vlády, ve Strakově akademii, a podnikatelův rukopis se následně objevil hned v několika vládních rozhodnutích. Ať už šlo o chemický a potravinářský koncern Setuza, v níž měl stát tehdy ještě podíl, nebo o vymáhání ruského státního dluhu či financování sociální demokracie.
František Mrázek se s novináři oficiálně nikdy nebavil. Výjimku udělal jen jednou. Když jsem mu v říjnu 2003 zavolala na jeden z jeho čtyř mobilů, překvapivě souhlasil se schůzkou i rozhovorem. Ještě předtím mi ale u něj připravil půdu prostředník, kterému věřil. Zaručil se za mě, že dodržím slovo a nebudu mu zbytečně nasazovat psí hlavu víc, než bylo díky jeho pověsti nutné.
Sešli jsme se v podvečer kousek od Národního muzea v hotelu Esplanade, kde Mrázek tradičně úřadoval. Byl sám, já jsem přišla s kolegou. Přece jen jsem chtěla mít na rozhovor svědka.