„Posunuli jsme to celé do absurdních rovin. Protože vyváženost, která je podle mě navíc pseudo-vyvážeností v té podobě, jak ji interpretujeme, je až čtvrtým, pátým faktorem v rámci objektivity. Ale první je fakticita. Prostě je to fakticita. Není to, že dáme deset minut popírači holocaustu a deset minut zastánci holocaustu. Toto není objektivita..“
Je malý zázrak myslet si ještě po skoro pětatřiceti letech v branži, že jste si vybrali to nejlepší povolání na světě. Já si to myslím. A myslí si to i Václav Moravec, který právě dnes oznámil, že po jedenadvaceti letech ve veřejnoprávní televizi končí.
„Můj čas v České televizi se naplnil po více než 21 letech. Děje z poslední doby mě utvrdily v tom, že za současných podmínek už nemohu dál garantovat nezávislost redakční práce a kritickou reflexi událostí, jak se o nich zmiňuje preambule kodexu České televize,“ řekl Moravec v závěru svého posledního pořadu, kam mu vedení televize nařídilo, aby pozval Tomia Okamuru.
Václav Moravec má novinařinu očividně rád. To ale neznamená, že člověk nevidí slabiny, chyby, kterých se redakce dopouštějí. Mít novinařinu rád znamená ptát se, co s médii bude, až se řízení chopí mladší generace. S moderátorskou legendou mluvíme o budoucnosti novinařiny, o tom, proč existuje dobrý důvod ignorovat Tomia Okamuru a kam to povede, když se všichni novináři ohnou.