© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
První televizní debata Kamaly Harrisové a Donalda Trumpa je za námi. Magazín Neovlivní.cz přináší detaily ze života Trumpovy soupeřky, které patrně neznáte.
Jedni v ní vidí takřka spasitelku. Druzí bezmála komunistku, která definitivně přivede Spojené státy zu grunt, jak předvedl při prvním společném TV duelu její soupeř Donald Trump.
Od chvíle, kdy se přihlásila o demokratickou nominaci do boje o Bílý dům, plní Kamala Harrisová novinové titulky. Při jejich procházení si nutně uvědomíte, jak zvláštní je, kolik toho o ženě, která se poslední čtyři roky pyšní z pozice americké viceprezidentky titulem nejmocnější ženy USA, dosud veřejnost nevěděla. Teď se paní neviditelná, paní opatrná a občas tápající přetavila v dynamickou, rozhodnou osobu, která naprosto otřásla dosavadním průběhem předvolební kampaně. Čemu z toho věřit?
Bylo to před začátkem léta 2022, když Nejvyšší soud USA vydal zásadní rozhodnutí. Zrušil rozsudek v případu Roe vs. Wade, čímž zrušil ústavní právo na potrat. Za Kamalou Harrisovou tehdy přiběhl šéf štábu Bílého domu Ron Klain; dostal nápad. Ať viceprezidentka založí novou pracovní skupinu, která bude bojovat za práva žen rozhodovat o vlastním těle – a postaví se do jejího čela.
Harrisová si tím nebyla jistá. „Proč?“ zeptala se.
„Musí to mít skutečného vůdce. A vy jste vůdce,“ odpověděl jí Klain, jak později zrekonstruoval list The New York Times.
Harrisová si vzala čas na rozmyšlenou. Třeba proto, aby si téma víc nastudovala. Nebo proto, že předchozí rok a půl bojovala s tím, aby se referování o její práci nesmrsklo na fakt, že je žena – vůbec první žena ve funkci americké viceprezidentky. Spojit se s takhle ženským tématem by mohlo nálepku „pouze proto, že je žena“ jen umocnit. „Když však začal Bílý dům plánovat konkrétní exekutivní opatření na obranu přístupu k potratům, začala vidět možnosti – a tuto roli přijala,“ popsali autoři článku Peter Baker a Zolan Kanno-Youngs, dlouholetí novináři NYT akreditovaní v Bílém domě.
Byl to podle nich moment, který dobře ilustruje podstatu viceprezidentství Kamaly Harrisové. „Uvážená a disciplinovaná. Opatrná. Snažící se nedělat riskantní kroky. Je bystrá, takže dobře vidí možné pastičky a nebezpečí a snaží se jim vyhnout. Považuje se za týmového hráče, ale ne vždy si byla jistá, že tým jedná v jejím nejlepším zájmu,“ popsali v pár dní starém textu, který vznikl na základě desítek rozhovorů se současnými i bývalými členy administrativy prezidenta Joe Bidena i s lidmi z domovské partaje Harrisové. Někteří promluvili na jméno, jiní pod slibem anonymity, spoustu detailů mohli novináři doplnit sami, protože s viceprezidentkou během posledních čtyř let absolvovali řadu cest po Evropě, Asii, Africe a pochopitelně i USA.
Harrisová se podle nich v Bílém domě snažila soustředit na taková témata, u kterých věřila, že může něco změnit – aniž by zastínila prezidenta Bidena. Ten přitom mnohdy práci, kterou v zákulisí odváděla, prezentoval jako svou.
Na podobný postřeh narazíte i v dalších textech, které přibližují dosavadní působení Kamaly Harrisové v Bílém domě. Vlastně toho dělala hodně, jen se o tom moc nevědělo. Ve výsledku vznikl obrázek ženy, která spíš než jako posila působila jako jeden z problémů Joea Bidena.
„Dnes ráno se po celé této zemi probudily malé holčičky, obzvláště holčičky s černou a hnědou pletí, které se v naší společnosti mohou tak často cítit přehlížené a nedoceněné. Ale dnes, možná, jen možná, se poprvé vidí v novém světle.“
Těmito slovy doprovodil v létě roku 2020 Biden, tehdy demokratický kandidát na funkci prezidenta USA a vyzyvatel úřadujícího Donalda Trumpa, své oznámení, že si vybral senátorku Kamalu Harrisovou jako svou dvojku.
Bylo to poměrně překvapivé rozhodnutí, protože Harrisová neměla k Bidenovi nijak blízko. Považovali ji za vycházející hvězdu demokratů, ale rozhodně nepatřila ke zkušeným politickým hráčům. Ve svých dvaapadesáti letech s vysokou politikou začínala; v době Bidenova oznámení se po chodbách Kongresu pohybovala teprve třetím rokem. Ale byla plná energie, na washingtonské poměry mladá a svým původem i faktem, že je žena, nadto „woman of colour“, mohla k Bidenovi přitáhnout voliče, které „starý bílý muž“ nedokázal oslovit. V USA roste počet nebělošských voličů – už každý pátý je hispánského původu, voličů černošského původu je tradičně kolem dvanácti procent.
V Senátu usedla coby zvolená zástupkyně státu Kalifornie v roce 2017 jako historicky teprve druhá senátorka tmavé pleti. První se smíšenými etnickými kořeny.
Podobných prvenství už za sebou měla řadu. Dcera imigrantů z Jamajky a Indie, profesora ekonomie a lékařky zabývající se výzkumem rakoviny prsu, sebevědomě prorážela skleněné stropy všude tam, kam se vrtla. Narušovala neviditelné bariéry, které obvykle brání ženám – a v USA obzvláště ženám jiné etnické příslušnosti – postoupit nad určitou úroveň ve společenské hierarchii. Inspirací jí byla především matka Shyamala, která po rozluce s manželem vychovávala Kamalu a její sestru Mayu prakticky sama. „Moje matka velmi dobře chápala, že vychovává dvě černé dcery,“ napsala Harrisová ve své autobiografii z roku 2019, „a byla odhodlaná zajistit, aby z nás vyrostly sebevědomé, hrdé černošky.“
Proč má Kamala Harrisová v plánu zakročit proti „nepřiměřeným cenám“ a „nadměrným firemním ziskům“, zejména v oblasti potravin? Je to proto, že by byla komunistka? Detaily z života možné příští prezidentky přináší aktuální časopis Neovlivní.cz. PŘEDPLATNÉ.