V postfaktické době se lidé většinově soustředí na emoce, bezprostřednost, na to, co je baví. Velká náročná témata jsou na okraji. A promítá se to i do politiky. Odemykáme rozhovor z časopisu Neovlivní.cz
Podstatné věci se zpravidla vynořují pomalu a postupně, zpočátku mívají nejasné obrysy. My dnes ale chceme vše rychle, stručně a pokud možno zábavně. Twitterizujeme vlastní duši, říká psycholog Dalibor Špok v rozhovoru pro Neovlivní.cz. Přemýšlí v něm o smyslu hledání „národní povahy“ v postfaktické době.
Neo: Má ještě vůbec smysl ptát se po „české národní povaze“? Bylo to důležité i módní téma ještě před sto lety, ale není to dnes již spíš jen intelektuální exhibice?
Psycholog Dalibor Špok. Zdroj: facebook.com/dalibor.spok
Ten smysl je s postupující globalizací skutečně stále menší. Za národního obrození to bylo jiné. Hledat odlišnosti mezi národy, najít svoje vlastní místo bylo důležité. I když ty odlišné znaky byly někdy vykonstruované a s historickými fakty neměly mnoho společného.
Když se na téma podíváme z hlediska psychologie, tak nalézáme rozdíly jen velmi obecné. Nikoli na úrovni jednotlivých zemí či národů. Ano, lze mluvit o nějakých rozdílech v projevu emocí třeba mezi Asiaty a Američany. Ale pokud chcete detailnější pohled, musíte akceptovat, že to jsou spíše rozdíly kulturního očekávání a společenských preferencí. Nikoli rozdíly v „povaze“. Není to něco, co máme v sobě hluboce vtištěné.